Domů     Můj románek s ředitelem
Můj románek s ředitelem

Kdo chodil se “ženáčem”, ten ví, jak je to stresující. To jeden nejí, nespí, propláče spoustu kapesníků a cítí se pod psa.

V současné době je Mezinárodní den žen u nás dost opomíjeným svátkem, ale dřív, za mých mladých let, bylo MDŽ svým významem srovnatelné pomalu i se Štědrým dnem. V továrnách se nepracovalo, jen slavilo, ve škole psaly žákyně křídou na tabuli:

MDŽ je svátek klidu, nezkoušejte naši třídu. Jenomže MDŽ svátkem klidu nebylo, spíš naopak. Pilo se a hodovalo, bouřlivě se oslavovalo. Ženy dostávaly květiny a dárky a na jejich počest se pořádaly večírky a plesy.

Mně bylo tehdy krásných dvacet a pracovala jsem jako sekretářka ředitele jedné menší továrny.

Nerada to říkám, ale do toho ředitele jsem se k zbláznění zamilovala, a to, že byl o dvaadvacet let starší, ženatý a otec desetiletých dvojčat, mi v tom bohužel nezabránilo.

Z dnešního pohledu mi to připadá neomluvitelné, ale tehdy jsem se domnívala, že lásce se nedá poroučet. Moc mi vadilo, že jsme se scházeli daleko za městem ve vypůjčené chatě a nemohli spolu jít ani na večeři nebo do kina.

A v té vypůjčené chatě byla mimochodem zima jako ďas, umíte si asi představit, do jaké míry lze vytopit chatu v lednu nebo v únoru. Můžete přikládat do kamen nebo do krbu ostošest, a stejně mrznete jako preclík.

Uškrtila by mě

Čas letěl jako šílený a najednou, kde se vzal, tu se vzal, byl tu Mezinárodní den žen.

V televizi zpíval Waldík Matušků písničku Jak mám si vybrat jednu, holky, já mám všechny rád, a mamka se ráno u zrcadla česala a malovala ještě důkladněji než obvykle, protože v práci chystali také oslavu.

Blesklo mi hlavou, co by asi dělala, kdyby se dověděla, že chodím se ženáčem. Zabila by mě. Uškrtila by mě už proto, že táta jí před lety utekl rovněž s mladou holkou. Narodila se jim dcera a už se stačili i rozvést, ale k mámě se táta nevrátil.

Pohádaly jsme se o koupelnu a o velké zrcadlo v chodbě, protože byt byl miniaturní a důkladně se zkrášlit jsme potřebovaly obě. A ona ještě ke všemu řekla: “Proč jsi mi ještě nepředstavila ten svůj nový objev?” Roztřásly se mi ruce:

“Mami, kolikrát ti mám říkat, že s nikým nechodím.” Zasmála se: “Myslíš, že to nepoznám? Nedělej ze mě husu. Co je to za kluka? Znám ho?” Polilo mě horko: “Neznáš, protože neexistuje,” dostala jsem ze sebe a raději za sebou zabouchla dveře. Kdybych bývala věděla, co mě čeká, raději bych doma zalezla pod postel.

Tulipán a utěrky

V práci se nepracovalo.

Sešli jsme se v obrovské společenské místnosti, kde měl ředitel projev na téma, jak si váží všech soudružek, které jsou zde zaměstnané, a jak oceňuje, že po přichodu z práce nastoupí na, jak se říká, druhou směnu, kdy vaří, perou, žehlí, uklízejí a kontrolují domácí úkoly.

Každá soudružka pak dostala tulipán a sadu utěrek. Poté se všichni rozešli s tím, že po pracovní době začíná malý podnikový večírek, kde se MDŽ oslaví s plným nasazením. K tanci a poslechu hraje skupina Brambořík. A tehdy mi to došlo.

Uvědomila jsem si, že na večerní taneční zábavu si zadaní přivedou i svoje partnery, takže budu nucena, místo abych se dobře bavila, koukat na to, jak má můj miláček po boku svou choť.

Udělalo se mi z toho zle a ani jsem to neměla komu říci, protože náš vztah byl pochopitelně tajemstvím. Takže mám celej večer zkaženej, řekla jsem si v duchu a slzami si rozmazala pečlivě nalíčený obličej.

Ty piješ vodku?

Po pracovní době se v zasedací místnosti, přeměněné na improvizovaný taneční sál sešli vyšňoření zaměstnanci. Měla jsem pocit, že všichn kromě mě září štěstím a překypují dobrou náladou.

U stolku poblíž pódia, vyhrazenému vedoucím pracovníkům, seděl můj milenec s manželkou.

Z dnešního pohledu bych řekla, že to byla docela pěkná, asi čtyřicetiletá paní, ale tehdy mi připadala tlustá a s nepovedenou trvalou, a aspoň z toho jsem měla zlomyslnou radost. Ale celkově jsem byla úplně na dně.

“Hele, co ti je?” ptaly se holky z účtárny, se kterými jsem se kamarádila. “Asi na mě leze chřipka,” zalhala jsem. Mimoto si ke mně sedl mladý kluk z údržby, Jirka, znali jsme se jen od vidění. Vyprávěl mi o tom, že si pořídil štěně vlčáka.

Vůbec mě to nezajímalo, naslouchala jsem mu jen ze zdvořilosti, očima jsem neustále visela na stole v popředí, kde vedle chlapa, do kterého jsem byla už několik měsíců k uzoufání zamilovaná, seděla ta nesympatická ženská.

Jirka se nabídl, že mi nalije víno, ale odmítla jsem se slovy: “Víno je moc slabý, přinesl bys mi vodku?” Vykulil oči: “Ty piješ vodku? To bych do tebe neřekl.”

Všechno řeknu!

Jeho odhad byl správný. Jakživa jsem vodku nepila a netušila jsem, co to se mnou udělá. Nicméně Jirka byl džentlmen a přinesl mi dvojitou, tak totiž zněly mé instrukce. Kopla jsem ji tam a musím říct, že mi bylo chvilku úzko.

Zvedl se mi totiž žaludek, nečekala jsem, že je vodka tak odporná. Přesto jsem požádala svého společníka o další. “Tebe něco žere, viď,” konstatoval. Po třetím panáku jsem mu přiznala, že jsem nešťastně zamilovaná. “Ten zrádce!” rozčilovala jsem se.

“A já teď půjdu a veřejně ho ztrapním. Vylezu na stůl a řeknu úplně všem, že patříme k sobě.”

Sápala jsem se na stůl. Ještěže byl Jirka tak hodný a bystrý kluk. Okamžitě mě usadil zpátky na židli, vysvětlil udiveným kolegům, že jsem trošičku přebrala, a zašeptal mi do ucha:

“O kom to mluvíš, proboha?” Dostala jsem takový záchvat smíchu, až pochopil, že mě musí dostat ven. Napůl mě odvedl, napůl odnesl před budovu. Na to, že jsme se ještě před hodinou téměř neznali, jsme si počínali dost důvěrně. Opřel mě o zeď a houkl:

“Tak s kým chodíš, kdo to je?” Svíjela jsem se smíchy: “No s ředitelem přeci! A on je tady dneska s paničkou. A já teďka pěkně půjdu a všecko, všecičko jí povím.”

Ty vypadáš

Ředitel a jeho žena se nikdy nedozvěděli, že za to, že se jejich manželství nerozpadlo, vděčí nenápadnému dlouhánovi z údržby. Jirka se mnou chodil venku sem a tam tak dlouho, až jsem krapet vystřízlivěla, pak do mě nalil čistou vodu, nakonec kafe.

Když už jsem mu byla schopna popsat, kde bydlím, doprovodil mě domů. Ráno jsem měla strašnou kocovinu, od té doby jsem se jakživa tvrdého alkoholu nedotkla.

Zavolala jsem do práce, že jsem nemocná (podobně nemocných zaměstnanců bylo ovšem víc) a dopoledne strávila převážně na WC a s hlavou ovázanou mokrým šátkem. Takhle jsem v odpoledních hodinách otevřela i Jirkovi, který mě přišel zkontrolovat.

“Ty vypadáš,” smál se. “Tak nepij, když to neumíš.” Už jsem byla při smyslech, a tak jsem mu poděkovala za včerejšek: že se o mě staral, dovedl mě domů a v prvé řadě že zabránil strašnému trapasu. “Měla by ses s ním rozejít, nebo se utrápíš,” doporučil mi.

“Myslíš, že je to tak jednoduché?” syčela jsem. Kývl: “Napiš mu dopis. Pomůžu ti, chceš?” Nakonec mě přesvědčil. Zformulovali jsme krátký dopis, který jsem skutečně hodila do schránky. Když jsem to udělala, dlouho jsem Jirku proklínala.

Jenže brzy nato jsem uviděla další deprimující obrázek: ředitel a jeho žena nasedají do auta, dozadu se hrnou dva kluci jako buci, každý v ruce velikého nanuka. Ale v tu dobu už jsem chodila s Jirkou, takže to tolik nebolelo.

Mirka (55), Jičínsko

Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí