Domů     Můj románek s ředitelem
Můj románek s ředitelem
7 minut čtení

Kdo chodil se “ženáčem”, ten ví, jak je to stresující. To jeden nejí, nespí, propláče spoustu kapesníků a cítí se pod psa.

V současné době je Mezinárodní den žen u nás dost opomíjeným svátkem, ale dřív, za mých mladých let, bylo MDŽ svým významem srovnatelné pomalu i se Štědrým dnem. V továrnách se nepracovalo, jen slavilo, ve škole psaly žákyně křídou na tabuli:

MDŽ je svátek klidu, nezkoušejte naši třídu. Jenomže MDŽ svátkem klidu nebylo, spíš naopak. Pilo se a hodovalo, bouřlivě se oslavovalo. Ženy dostávaly květiny a dárky a na jejich počest se pořádaly večírky a plesy.

Mně bylo tehdy krásných dvacet a pracovala jsem jako sekretářka ředitele jedné menší továrny.

Nerada to říkám, ale do toho ředitele jsem se k zbláznění zamilovala, a to, že byl o dvaadvacet let starší, ženatý a otec desetiletých dvojčat, mi v tom bohužel nezabránilo.

Z dnešního pohledu mi to připadá neomluvitelné, ale tehdy jsem se domnívala, že lásce se nedá poroučet. Moc mi vadilo, že jsme se scházeli daleko za městem ve vypůjčené chatě a nemohli spolu jít ani na večeři nebo do kina.

A v té vypůjčené chatě byla mimochodem zima jako ďas, umíte si asi představit, do jaké míry lze vytopit chatu v lednu nebo v únoru. Můžete přikládat do kamen nebo do krbu ostošest, a stejně mrznete jako preclík.

Uškrtila by mě

Čas letěl jako šílený a najednou, kde se vzal, tu se vzal, byl tu Mezinárodní den žen.

V televizi zpíval Waldík Matušků písničku Jak mám si vybrat jednu, holky, já mám všechny rád, a mamka se ráno u zrcadla česala a malovala ještě důkladněji než obvykle, protože v práci chystali také oslavu.

Blesklo mi hlavou, co by asi dělala, kdyby se dověděla, že chodím se ženáčem. Zabila by mě. Uškrtila by mě už proto, že táta jí před lety utekl rovněž s mladou holkou. Narodila se jim dcera a už se stačili i rozvést, ale k mámě se táta nevrátil.

Pohádaly jsme se o koupelnu a o velké zrcadlo v chodbě, protože byt byl miniaturní a důkladně se zkrášlit jsme potřebovaly obě. A ona ještě ke všemu řekla: “Proč jsi mi ještě nepředstavila ten svůj nový objev?” Roztřásly se mi ruce:

“Mami, kolikrát ti mám říkat, že s nikým nechodím.” Zasmála se: “Myslíš, že to nepoznám? Nedělej ze mě husu. Co je to za kluka? Znám ho?” Polilo mě horko: “Neznáš, protože neexistuje,” dostala jsem ze sebe a raději za sebou zabouchla dveře. Kdybych bývala věděla, co mě čeká, raději bych doma zalezla pod postel.

Tulipán a utěrky

V práci se nepracovalo.

Sešli jsme se v obrovské společenské místnosti, kde měl ředitel projev na téma, jak si váží všech soudružek, které jsou zde zaměstnané, a jak oceňuje, že po přichodu z práce nastoupí na, jak se říká, druhou směnu, kdy vaří, perou, žehlí, uklízejí a kontrolují domácí úkoly.

Každá soudružka pak dostala tulipán a sadu utěrek. Poté se všichni rozešli s tím, že po pracovní době začíná malý podnikový večírek, kde se MDŽ oslaví s plným nasazením. K tanci a poslechu hraje skupina Brambořík. A tehdy mi to došlo.

Uvědomila jsem si, že na večerní taneční zábavu si zadaní přivedou i svoje partnery, takže budu nucena, místo abych se dobře bavila, koukat na to, jak má můj miláček po boku svou choť.

Udělalo se mi z toho zle a ani jsem to neměla komu říci, protože náš vztah byl pochopitelně tajemstvím. Takže mám celej večer zkaženej, řekla jsem si v duchu a slzami si rozmazala pečlivě nalíčený obličej.

Ty piješ vodku?

Po pracovní době se v zasedací místnosti, přeměněné na improvizovaný taneční sál sešli vyšňoření zaměstnanci. Měla jsem pocit, že všichn kromě mě září štěstím a překypují dobrou náladou.

U stolku poblíž pódia, vyhrazenému vedoucím pracovníkům, seděl můj milenec s manželkou.

Z dnešního pohledu bych řekla, že to byla docela pěkná, asi čtyřicetiletá paní, ale tehdy mi připadala tlustá a s nepovedenou trvalou, a aspoň z toho jsem měla zlomyslnou radost. Ale celkově jsem byla úplně na dně.

“Hele, co ti je?” ptaly se holky z účtárny, se kterými jsem se kamarádila. “Asi na mě leze chřipka,” zalhala jsem. Mimoto si ke mně sedl mladý kluk z údržby, Jirka, znali jsme se jen od vidění. Vyprávěl mi o tom, že si pořídil štěně vlčáka.

Vůbec mě to nezajímalo, naslouchala jsem mu jen ze zdvořilosti, očima jsem neustále visela na stole v popředí, kde vedle chlapa, do kterého jsem byla už několik měsíců k uzoufání zamilovaná, seděla ta nesympatická ženská.

Jirka se nabídl, že mi nalije víno, ale odmítla jsem se slovy: “Víno je moc slabý, přinesl bys mi vodku?” Vykulil oči: “Ty piješ vodku? To bych do tebe neřekl.”

Všechno řeknu!

Jeho odhad byl správný. Jakživa jsem vodku nepila a netušila jsem, co to se mnou udělá. Nicméně Jirka byl džentlmen a přinesl mi dvojitou, tak totiž zněly mé instrukce. Kopla jsem ji tam a musím říct, že mi bylo chvilku úzko.

Zvedl se mi totiž žaludek, nečekala jsem, že je vodka tak odporná. Přesto jsem požádala svého společníka o další. “Tebe něco žere, viď,” konstatoval. Po třetím panáku jsem mu přiznala, že jsem nešťastně zamilovaná. “Ten zrádce!” rozčilovala jsem se.

“A já teď půjdu a veřejně ho ztrapním. Vylezu na stůl a řeknu úplně všem, že patříme k sobě.”

Sápala jsem se na stůl. Ještěže byl Jirka tak hodný a bystrý kluk. Okamžitě mě usadil zpátky na židli, vysvětlil udiveným kolegům, že jsem trošičku přebrala, a zašeptal mi do ucha:

“O kom to mluvíš, proboha?” Dostala jsem takový záchvat smíchu, až pochopil, že mě musí dostat ven. Napůl mě odvedl, napůl odnesl před budovu. Na to, že jsme se ještě před hodinou téměř neznali, jsme si počínali dost důvěrně. Opřel mě o zeď a houkl:

“Tak s kým chodíš, kdo to je?” Svíjela jsem se smíchy: “No s ředitelem přeci! A on je tady dneska s paničkou. A já teďka pěkně půjdu a všecko, všecičko jí povím.”

Ty vypadáš

Ředitel a jeho žena se nikdy nedozvěděli, že za to, že se jejich manželství nerozpadlo, vděčí nenápadnému dlouhánovi z údržby. Jirka se mnou chodil venku sem a tam tak dlouho, až jsem krapet vystřízlivěla, pak do mě nalil čistou vodu, nakonec kafe.

Když už jsem mu byla schopna popsat, kde bydlím, doprovodil mě domů. Ráno jsem měla strašnou kocovinu, od té doby jsem se jakživa tvrdého alkoholu nedotkla.

Zavolala jsem do práce, že jsem nemocná (podobně nemocných zaměstnanců bylo ovšem víc) a dopoledne strávila převážně na WC a s hlavou ovázanou mokrým šátkem. Takhle jsem v odpoledních hodinách otevřela i Jirkovi, který mě přišel zkontrolovat.

“Ty vypadáš,” smál se. “Tak nepij, když to neumíš.” Už jsem byla při smyslech, a tak jsem mu poděkovala za včerejšek: že se o mě staral, dovedl mě domů a v prvé řadě že zabránil strašnému trapasu. “Měla by ses s ním rozejít, nebo se utrápíš,” doporučil mi.

“Myslíš, že je to tak jednoduché?” syčela jsem. Kývl: “Napiš mu dopis. Pomůžu ti, chceš?” Nakonec mě přesvědčil. Zformulovali jsme krátký dopis, který jsem skutečně hodila do schránky. Když jsem to udělala, dlouho jsem Jirku proklínala.

Jenže brzy nato jsem uviděla další deprimující obrázek: ředitel a jeho žena nasedají do auta, dozadu se hrnou dva kluci jako buci, každý v ruce velikého nanuka. Ale v tu dobu už jsem chodila s Jirkou, takže to tolik nebolelo.

Mirka (55), Jičínsko

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé