Můj manžel balancuje na hranici života a smrti. Neopouštím ho, starám se o něj, ale snad mám také právo na vlastní život. Dala jsem paní ošetřovatelce poslední instrukce, prohrábla si před zrcadlem vlasy a rtěnkou lehce přetáhla rty. Na Ondřeje se moc těším, ale mám zároveň takový nepříjemný pocit, jako bych dělala něco nepřiměřeného. Snad se i ta ošetřovatelka na mě kouká trochu pohoršeně. Nebo

Svatební zvony jsem slyšela už mnohokrát, ale nikdy ne na své svatbě. Teď tedy nastal ten krásný den D. A já jsem doopravdy šťastná. Malá Rozárka poletuje po pokoji jak motýlek. V těch krásných nadýchaným šatičkách vypadá úžasně, přímo andělsky. Moje malá vnučka je celá rozechvěla, jde mi totiž za družičku. A svatbu, to ještě nikdy nezažila. To já už jsem starý harcovník. Na kolika svatbách sem

Osm let jsem se trápila tím, že se můj partner do rodiny nehrne a že mě jednou opustí. A tak jsem se prostě rozhodla, že se ho už ptát nebudu… Ta šílená myšlenka se mi zrodila v hlavě během mých 39. narozenin. Máma se mě ptala, kdy už konečně bude babičkou, kdy se s Robertem vezmeme. Ptala se takovým tónem, jako bych snad za to mohla já! Robert nejevil o rodinný život vůbec žádný zájem, a to ani

Tak dlouho mi šeptal sladké nesmysly, až jsem uvěřila. Jak jsem byla hloupá! Když tak někdy v zaměstnání poslouchám stížnosti kolegyň na adresu jejich manželů, kteří jsou buďto líní, nebo nevěrní, v duchu děkuji bohu za svého muže. Před lety mi ho seslalo samo nebe. Je to poklad. Trhala bych si vlasy, když si vzpomenu na příběh, který jsme si před svatbou prožili a který málem nedovolil té naší k

Člověk by si měl vážit spořádaného rodinného života, nebořit jej. Škoda že jsem se tím neřídila. Tak báječného manžela jsem měla! Ptáte-li se na moje manželství, odpovím, že jsem měla velké štěstí. Náš vztah byl vždycky korektní, spořádaný, příkladný. Vychováváme spolu nádhernou dceru Báru, které je sedmnáct. S manželem Pavlem žijeme dlouhé roky, brzy oslavíme dvacet pět let společného života.

Říká se, že první láska je ta skutečně pravá. Zrovna tak se ale říká, že nevydrží. I já jsem o tom byla přesvědčená. Jenže osud mi do cesty přihrával Adama tak dlouho, až mi konečně došlo, že právě jeho chci za muže. Poprvé jsme se s Adamem setkali, když jsem slavila sedmé narozeniny. Byl to můj spolužák ze školy, tak jsem ho, stejně jako všechny ostatní, pozvala na svou oslavu. Byl to fajn kluk,

Když jsme s Markem začali žít spolu, byla u nás tchyně jako doma. Věčně mě o něčem poučovala. Jednoho dne pohár mojí trpělivosti přetekl… S Markem jsme se brali z velké lásky. Bylo nám oběma dvacet let a byli jsme do sebe až po uši zamilovaní. Všechno se zdálo být zalité sluncem. Jedna vada na kráse se ale přece jenom našla. Byla to Markova maminka Hanka. Nevím proč, ale prostě jsem jí do oka ne

Jakmile jsme se poprvé s Romanem podívali navzájem do očí, bylo to tady. Láska na první pohled… Oba jsme však považovali vznik nějakého vztahu za nemožný. Sešli jsme se ve školícím středisku firmy, pro kterou jsme pracovali – jenže každý v jiném koutě republiky. Navíc mně zbývaly do odjezdu dva dny a Roman zrovna na týden přijel. „Škoda, že nejsi odněkud blíž nebo že tady nezůstaneš o něco dél

Do chaty jsme v zimě nejezdili, byl to příliš divoký kraj. Ale tentokrát jsem se tam přiřítila, i když byla sněhová vánice. Když jsem se blížila k chatě, hustě sněžilo. Auto bylo těžko ovladatelné, klouzalo a kroutilo se na navátém sněhu, do karoserie bušil těžký sníh a asi už i kroupy. V zimě jsme na chatu jezdili málokdy, spíš výjimečně. Tohle jsem opravdu neplánovala. Jenomže jsm zjistila, že

Rozhodla jsem se, že prověřím charakter svého přítele a k tomuto účelu jsem si „najala“ svoji kamarádku Tamaru… Tamara mě i Filipa dobře znala. A v té době zrovna s nikým nechodila, tak jsem toho využila. S Filipem jsem to totiž myslela víc než vážně a měla jsem v úmyslu si ho dříve nebo později vzít. Jednou ze zkoušek, kterými jsem ho mínila podrobit, byla zkouška věrnosti. A v tomto směru mi