Domů     Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
7 minut čtení

Jmenoval se Martin. Když havaroval s motorkou, byla jsem u toho. Naštěstí měl jenom odřeniny.

Seděla jsem v pokoji s obličejem mokrým od pláče. Začal školní rok, na jehož závěru jsem měla odmaturovat. Naše třídní paní profesorka ovšem vyhrožovala, že bychom se my studenti měli začít učit už od září, pokud chceme uspět.

Neuměla jsem si představit, že bych se v tomhle stavu dokázala něco naučit, že bych otevřela učebnici a vnímala, co je tam napsáno.

Jenomže profesoři, a všichni, nejen naše třídní, začali poukazovat na to, že nám budou dávat velmi drsné písemné práce, abychom byli na tu zkoušku z dospělosti opravdu důkladně připraveni. Jenomže kdo je k smrti zamilovaný, nemyslí na písemné práce.

Proč se to stalo zrovna mně? Tuhle otázku jsem si kladla stále dokola. Jak jsem mohla tak hloupě naletět? Bylo mi sedmnáct let, byla jsem téměř dospělá, anebo jsem si aspoň dospělá připadala. A sedla jsem na lep prohnanému klukovi z Prahy.

Jako by mi to všichni neříkali: Holka nešťastná, dávej si pozor na Pražáky, začátkem léta ti naslibují hory doly, a jakmile skončí prázdniny, utečou, zavře se za nimi voda a tobě zbudou jen oči pro pláč.

Malá nehoda

Měli pravdu. Ten kluk z Prahy mě úplně očaroval. Přijel do našeho městečka za babičkou na prázdniny, měl tmavé vlasy, hnědé neodolatelné oči a motorku. Právě kvůli ní jsme se seznámili, jezdil totiž jako namydlený blesk. Předváděl se, a to se mu stalo osudným.

Když jsem šla nakupovat, uslyšela jsem hroznou ránu. Narazil do stromu a válel se na silnici. Naštěstí to byla taková napůl polní cesta, aut tu tehdy jezdilo minimálně, a tak aspoň nehrozilo nebezpečí, že ho něco přejede.

Ale natloukl si pořádně, svíjel se bolestí, měl odřené, krvácející ruce i nohy. Tak to dopadá, když si někdo na motorku obleče tričko s krátkým rukávem a šortky. Tehdy jsem se neuvěřitelně lekla.

Nabídla jsem se, že doběhnu do hospody a zavolám odtud záchranku, ale odbyl mě s tím, že mu nic není. Byl mrzutý, chtěl se asi přede mnou předvést, a skončilo to katastrofou. Nabídla jsem mu, aby se o mě opřel, že ho odvedu domů. Nakonec byl za mou pomoc rád.

Domotali jsme se k jeho babičce a dostrkali tam i jeho motorku. Babička vyjekla, když ho spatřila. Nevrle houkl, že je v pohodě.

Přijdeš k řece?

Chodila jsem nakupovat pravidelně, a o dva dny později seděl na patníku na silničce vedoucí ke koloniálu a vypadalo to, že tam na mě čeká. Očividně se dal dohromady, zranění se mu hojila, pro jistotu si oblékl dlouhé kalhoty. Moc mu to slušelo.

Zavolal na mě jménem, zapamatoval si ho. Nabídl se, že se mnou půjde nakoupit a pak mi nákup odnese domů. Schválně jsem toho koupila co nejvíc a samé těžké věci, mléko, limonády, konzervy. Ani slůvkem si nepostěžoval a odnesl mi to až k našim vrátkům.

Hlavou mi blesklo: Doufám, že to proboha nebylo všechno! A nebylo, naštěstí. Když jsem zavírala vrátka, povídá: “A nepřišla bys večer k řece?” Nedbale jsem kývla, pokrčila rameny a odpověděla: “To bych mohla. Snad. Musím se zeptat našich.” I on nedbale kývl. V mojí hlavě div už nevyhrával Svatební pochod.

Při měsíčku

Večer při měsíčku jsme seděli pod vrbičkami u vody a on tam házel žabky, tedy placaté kameny, které opakovaně vyskakovaly nad hladinu. S obdivem jsem to sledovala. Povídali jsme si, on zrovna odmaturoval a mířil na technicky zaměřenou vysokou školu.

Vychovávala ho jen máma, otec od nich dávno odešel. O mámě mluvil moc hezky, až mi to vehnalo slzy do očí. Byl to vášnivý motorkář a asi i velmi zručný, zřejmě opravil všechno na světě.

Zkrátka, hned první večer při měsíčku mi bylo jasné, že tenhle kluk je poklad a že bych byla bláhová, kdybych si ho nechala utéct. Scházeli jsme se skoro každý den.

Když pršelo, zalezli jsme pod stříšku hospody anebo jsme šli do kina, pro lufťáky se promítalo obden a lístky tehdy nebyly drahé, tři koruny za jeden, to jsme většinou měli.

Občas mi něco přinesl, většinou kopretinu, někdy i čtyřlístek, tvrdil, že je pro mě hledá někdy i celé hodiny. To mě dojímalo.

Holka na léto

Mámu a tátu samozřejmě zajímalo, kam každý večer mizím. Měla jsem přísně nakázáno být do devíti hodin doma, ale ještě k tomu chtěli moji rodiče vědět, s kým že to courám po večerech kolem řeky. “Nějakej hejsek z Prahy!” vybuchl otec.

“Co ti nabulíkoval?” Máma vypadala podobně znepokojeně, vydechla: “Kdo to je? Vy spolu chodíte? Co když jsi pro něj jenom holka na léto?”

Tak a to zas rozčililo mě. “To není pravda!” křičela jsem. “Martin to se mnou myslí vážně!” Naši si to evidentně nemysleli. “Prosím tě, kolik mu je? Osmnáct? V tom věku se těžko bude chtít vázat,” mínila máma.

Rozbrečela jsem se a zamkla se do koupelny, takže ji naši nemohli nejmíň dvě hodiny používat. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a nenáviděla jsem své konzervativní a přehnaně starostlivé rodiče za to, že mi to takhle kazí.

Sedmdesát kilometrů

Jenomže čas letí, prázdniny se nachýlily ke konci a začátek školního roku už klepal na dveře. Nezastírám, měla jsem z toho velký strach. Do Prahy to bylo z našeho městečka asi sedmdesát kilometrů. Kde vzít jistotu, že Martin bude za mnou jezdit takovou dálku?

A když, tak jak často? Hrůzou jsem se až budila ze spaní, přitom donedávna jsem spala jako dub. A na slova mých rodičů nakonec skutečně došlo. Měla jsem jim věřit, měli mnohem víc zkušeností. Když jsme se loučili, přinesl mi zase čtyřlístek.

“Ten je poslední,” řekl zkroušeně. Já naivka jsem si myslela, že to říká proto, že trávu co nevidět zakryje sníh, a tak už nebude možné čtyřlístky hledat. Jenomže ten had to myslel jinak. Se sklopenou hlavou povídá:

“Měl jsem ti to říct dřív, ale nedokázal jsem to. Víš, mám v Praze holku.” Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem cítila, jak mocně se mi rozbušilo srdce. Odcházel polní cestou a já za ním hleděla uslzenýma očima. Nedostala jsem ze sebe ani: Ahoj.

Je to pravda?

Nakonec jsem přece jenom odmaturovala. Kdekdo mě utěšoval, říkali mi, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že kluků, těch ještě bude. Ale já jsem i po roce myslela jen na něho. Snad jsem si ho tím přičarovala zpátky. Přišly prázdniny a on zase seděl na patníku.

Myslela jsem si, že mám halucinace. Anebo že tam sedí někdo jiný. Ale ne, byl to on, můj bývalý kluk Martin, na tváři omluvný úsměv. Nabídl se, že mi pomůže s nákupem. “Pomáhej si svojí holce!” zasyčela jsem.

Odpověděl, že se s ní rozešel, protože beztak myslel jen na mě. “Tomu tak uvěřím!” zasmála jsem se, ale v duchu jsem si řekla: A co když je to pravda? Vyndal pak beze slova fotku usmívajícího se dívčího obličeje z peněženky a roztrhal ji na malé kousíčky.

Pohrdavě jsem vyprskla: “Taková prázdná gesta mě nepřesvědčí,” a schválně zrychlila krok. Opatrně jsem se ohlédla. Nikam neodešel. Pořád se loudal za mnou. V obchodě jsem se přistihla, že vůbec nevím, co strkám do nákupního košíku.

Místo másla jsem koupila mouku, místo droždí jogurt. Když jsem vyšla z prodejny, byl tam a podával mi kytici ze čtyřlístků. Stále jsem se bála svému štěstí uvěřit, ale následující dny, měsíce i roky mě utvrdily v tom, že říká pravdu a že mě má rád.

Lenka J. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Moje máma se tehdy bála, že se už nestihnu vdát a zůstanu na ocet. Ale osud se nade mnou ještě slitoval a dopřál mi lásku jako z románů. Našla si mě, když jsem ji nejméně čekala. Táhlo mi už na čtyřicet, když jsme se seznámili, a to ne zcela tradičním způsobem. Jela jsem jako vždy z práce na kole. Byl pěkný předjarní den, nezvykle slunečno. Šlapala jsem po úzké asfaltce, když tu si všimnu, že z
5 minut čtení
Když jsem se zhroutila z nešťastné lásky, nějak se mi už nechtělo žít. Naštěstí se objevil ten můj dobroděj a ukázal mi cestu. Petr byl moje životní láska, znali jsme se od dětství. Běhali jsme spolu na hřišti a chodili do stejné školy. V prváku jsme spolu začali chodit a po maturitě jsme se chtěli vzít. Věděli to všichni, naše rodiny, celá škola, celé městečko. Byla jsem nejšťastnější holka po
3 minuty čtení
Vše nasvědčovalo tomu, že jsem udělala štěstí. Vdát se Rakouska bylo terno. Měla jsem bohatého manžela, ale životní láska to nebyla. Táta vždycky říkal, že jediný rodinný poklad jsem já. Měla jsem hezké dětství, ale trpěla jsem mindráky, protože spolužačky chodily lépe oblečeny a bydlely v hezčích bytech. My jsme doma žili takříkajíc z ruky do úst. Tehdy jsem si ty komplexy nepřipouštěla, dnes
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jednoduché líčení v pěti krocích
nejsemsama.cz
Jednoduché líčení v pěti krocích
Nechcete ztrácet čas dlouhým líčením, ale přitom chcete vypadat upraveně? Je to možné! Postačí vám k tomu pouhých pět kosmetických produktů a během pár minut je hotovo. Minimální výbava Nejsnazší cestou, jak ušetřit čas i peníze, je používání multifunkčních produktů. To oceníte doma, ale i na cestách, kam si nemusíte vozit plnou kosmetickou taštičku s make-upem. Vystačíte si s pěti produkty, které
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
epochaplus.cz
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
Stejně jako existují teorie o původcích světových změn a o jejich cílech, nabízejí konspirátoři i několik různých způsobů, jak se k Novému světovému řádu nakonec lidstvo dobere. Nabízíme vám ty nejzajímavější. 1. Krůček po krůčku Konspirační teorie nejčastěji operují s tím, že k NWO lidstvo směřuje pomalými, leč neustálými kroky a společenskými změnami. A tak
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
21stoleti.cz
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
V hlubinách Středozemního moře fyzici zaznamenali stopu subatomární částice, která se obvykle řítí vesmírem neuvěřitelnou rychlostí. Jedná se o nejenergetičtější neutrino, jaké bylo kdy na Zemi zaznam
Za kariérou musel Holub až do Francie
nasehvezdy.cz
Za kariérou musel Holub až do Francie
Na dětství strávené se dvěma herci vzpomíná Antonín Holub (28) s velkou láskou. I když měli Barbora Hrzánová (60) a Radek Holub (56) práce víc než dost, čas si na něj vždy udělali, podnikali výlety a
Pečené lišky
tisicereceptu.cz
Pečené lišky
Ve specializovaných obchodech koupíte lišky po celý rok. A tak si i kdykoliv můžete dopřát tuto dobrotu. Suroviny na 4 porce 500 g čerstvých lišek 100 g másla 2 cibule 100 g anglické slaniny
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
enigmaplus.cz
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
Mořeplavec Joshua Slocum obeplul jako první člověk úplně sám celý svět. Během této dobrodružné a osamělé plavby byl ale zároveň svědkem nadpřirozené události. Na moři se prý střetl s přízrakem! Lze je
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
iluxus.cz
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
Představte si jachtu, která na první pohled vyzařuje syrovou sílu a futuristickou eleganci, ale jakmile vkročíte dovnitř, ocitnete se v něžném světě pastelových tónů a sofistikovaného minimalismu. To
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
rezidenceonline.cz
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
Krajina Švýcarských Alp s bujnými štíty a křišťálově čistými jezery byla vybrána pro další dechberoucí projekt LUXXU, jenž krásu zdejšího prostředí plynule integruje do špičkově vybavených interiérů. Exkluzivní chata se tak stává utopickým rájem se směsí tradičních a moderních designových prvků. Wow efekt zaútočí na příchozího hned v exteriéru – moderní architektura s kamennými a dřevěnými
Milence jsem si vymyslela
skutecnepribehy.cz
Milence jsem si vymyslela
Žili jsme ve vyhořelém manželství. Byli jsme věčnými hádkami tak vyčerpaní, že jsme spolu raději už vůbec nemluvili. Pozorovala jsem nejlepší kamarádku, jak s manželem senzačně tancují. Asi jsem měla smutné oči, protože si pak ke mně přisedla a povídá: „Vypadáš jako pes, který nemůže najít páníčka. Co tě trápí?“ Povzdechla jsem si: „Jak to s Mirkem děláte, že jste
Kradl Karel May z pomsty?
epochalnisvet.cz
Kradl Karel May z pomsty?
Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.   Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
historyplus.cz
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
Dva vznešení mladíci v žaláři pevnosti Castel dell´Ovo v Neapoli hrají šachy. „Budete popraveni!“ oznamují jim jejich věznitelé. S Konradinem Štaufským a Fridrichem Bádenským ovšem zpráva podle legendy ani nehne. Partii v klidu dohrají. Pak teprve skončí příběh plný odvahy, touhy po dobrodružství, romantiky, naivity a zrady, do kterého byl mimo jiné zapleten i český
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se