Domů     Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
7 minut čtení

Jmenoval se Martin. Když havaroval s motorkou, byla jsem u toho. Naštěstí měl jenom odřeniny.

Seděla jsem v pokoji s obličejem mokrým od pláče. Začal školní rok, na jehož závěru jsem měla odmaturovat. Naše třídní paní profesorka ovšem vyhrožovala, že bychom se my studenti měli začít učit už od září, pokud chceme uspět.

Neuměla jsem si představit, že bych se v tomhle stavu dokázala něco naučit, že bych otevřela učebnici a vnímala, co je tam napsáno.

Jenomže profesoři, a všichni, nejen naše třídní, začali poukazovat na to, že nám budou dávat velmi drsné písemné práce, abychom byli na tu zkoušku z dospělosti opravdu důkladně připraveni. Jenomže kdo je k smrti zamilovaný, nemyslí na písemné práce.

Proč se to stalo zrovna mně? Tuhle otázku jsem si kladla stále dokola. Jak jsem mohla tak hloupě naletět? Bylo mi sedmnáct let, byla jsem téměř dospělá, anebo jsem si aspoň dospělá připadala. A sedla jsem na lep prohnanému klukovi z Prahy.

Jako by mi to všichni neříkali: Holka nešťastná, dávej si pozor na Pražáky, začátkem léta ti naslibují hory doly, a jakmile skončí prázdniny, utečou, zavře se za nimi voda a tobě zbudou jen oči pro pláč.

Malá nehoda

Měli pravdu. Ten kluk z Prahy mě úplně očaroval. Přijel do našeho městečka za babičkou na prázdniny, měl tmavé vlasy, hnědé neodolatelné oči a motorku. Právě kvůli ní jsme se seznámili, jezdil totiž jako namydlený blesk. Předváděl se, a to se mu stalo osudným.

Když jsem šla nakupovat, uslyšela jsem hroznou ránu. Narazil do stromu a válel se na silnici. Naštěstí to byla taková napůl polní cesta, aut tu tehdy jezdilo minimálně, a tak aspoň nehrozilo nebezpečí, že ho něco přejede.

Ale natloukl si pořádně, svíjel se bolestí, měl odřené, krvácející ruce i nohy. Tak to dopadá, když si někdo na motorku obleče tričko s krátkým rukávem a šortky. Tehdy jsem se neuvěřitelně lekla.

Nabídla jsem se, že doběhnu do hospody a zavolám odtud záchranku, ale odbyl mě s tím, že mu nic není. Byl mrzutý, chtěl se asi přede mnou předvést, a skončilo to katastrofou. Nabídla jsem mu, aby se o mě opřel, že ho odvedu domů. Nakonec byl za mou pomoc rád.

Domotali jsme se k jeho babičce a dostrkali tam i jeho motorku. Babička vyjekla, když ho spatřila. Nevrle houkl, že je v pohodě.

Přijdeš k řece?

Chodila jsem nakupovat pravidelně, a o dva dny později seděl na patníku na silničce vedoucí ke koloniálu a vypadalo to, že tam na mě čeká. Očividně se dal dohromady, zranění se mu hojila, pro jistotu si oblékl dlouhé kalhoty. Moc mu to slušelo.

Zavolal na mě jménem, zapamatoval si ho. Nabídl se, že se mnou půjde nakoupit a pak mi nákup odnese domů. Schválně jsem toho koupila co nejvíc a samé těžké věci, mléko, limonády, konzervy. Ani slůvkem si nepostěžoval a odnesl mi to až k našim vrátkům.

Hlavou mi blesklo: Doufám, že to proboha nebylo všechno! A nebylo, naštěstí. Když jsem zavírala vrátka, povídá: “A nepřišla bys večer k řece?” Nedbale jsem kývla, pokrčila rameny a odpověděla: “To bych mohla. Snad. Musím se zeptat našich.” I on nedbale kývl. V mojí hlavě div už nevyhrával Svatební pochod.

Při měsíčku

Večer při měsíčku jsme seděli pod vrbičkami u vody a on tam házel žabky, tedy placaté kameny, které opakovaně vyskakovaly nad hladinu. S obdivem jsem to sledovala. Povídali jsme si, on zrovna odmaturoval a mířil na technicky zaměřenou vysokou školu.

Vychovávala ho jen máma, otec od nich dávno odešel. O mámě mluvil moc hezky, až mi to vehnalo slzy do očí. Byl to vášnivý motorkář a asi i velmi zručný, zřejmě opravil všechno na světě.

Zkrátka, hned první večer při měsíčku mi bylo jasné, že tenhle kluk je poklad a že bych byla bláhová, kdybych si ho nechala utéct. Scházeli jsme se skoro každý den.

Když pršelo, zalezli jsme pod stříšku hospody anebo jsme šli do kina, pro lufťáky se promítalo obden a lístky tehdy nebyly drahé, tři koruny za jeden, to jsme většinou měli.

Občas mi něco přinesl, většinou kopretinu, někdy i čtyřlístek, tvrdil, že je pro mě hledá někdy i celé hodiny. To mě dojímalo.

Holka na léto

Mámu a tátu samozřejmě zajímalo, kam každý večer mizím. Měla jsem přísně nakázáno být do devíti hodin doma, ale ještě k tomu chtěli moji rodiče vědět, s kým že to courám po večerech kolem řeky. “Nějakej hejsek z Prahy!” vybuchl otec.

“Co ti nabulíkoval?” Máma vypadala podobně znepokojeně, vydechla: “Kdo to je? Vy spolu chodíte? Co když jsi pro něj jenom holka na léto?”

Tak a to zas rozčililo mě. “To není pravda!” křičela jsem. “Martin to se mnou myslí vážně!” Naši si to evidentně nemysleli. “Prosím tě, kolik mu je? Osmnáct? V tom věku se těžko bude chtít vázat,” mínila máma.

Rozbrečela jsem se a zamkla se do koupelny, takže ji naši nemohli nejmíň dvě hodiny používat. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a nenáviděla jsem své konzervativní a přehnaně starostlivé rodiče za to, že mi to takhle kazí.

Sedmdesát kilometrů

Jenomže čas letí, prázdniny se nachýlily ke konci a začátek školního roku už klepal na dveře. Nezastírám, měla jsem z toho velký strach. Do Prahy to bylo z našeho městečka asi sedmdesát kilometrů. Kde vzít jistotu, že Martin bude za mnou jezdit takovou dálku?

A když, tak jak často? Hrůzou jsem se až budila ze spaní, přitom donedávna jsem spala jako dub. A na slova mých rodičů nakonec skutečně došlo. Měla jsem jim věřit, měli mnohem víc zkušeností. Když jsme se loučili, přinesl mi zase čtyřlístek.

“Ten je poslední,” řekl zkroušeně. Já naivka jsem si myslela, že to říká proto, že trávu co nevidět zakryje sníh, a tak už nebude možné čtyřlístky hledat. Jenomže ten had to myslel jinak. Se sklopenou hlavou povídá:

“Měl jsem ti to říct dřív, ale nedokázal jsem to. Víš, mám v Praze holku.” Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem cítila, jak mocně se mi rozbušilo srdce. Odcházel polní cestou a já za ním hleděla uslzenýma očima. Nedostala jsem ze sebe ani: Ahoj.

Je to pravda?

Nakonec jsem přece jenom odmaturovala. Kdekdo mě utěšoval, říkali mi, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že kluků, těch ještě bude. Ale já jsem i po roce myslela jen na něho. Snad jsem si ho tím přičarovala zpátky. Přišly prázdniny a on zase seděl na patníku.

Myslela jsem si, že mám halucinace. Anebo že tam sedí někdo jiný. Ale ne, byl to on, můj bývalý kluk Martin, na tváři omluvný úsměv. Nabídl se, že mi pomůže s nákupem. “Pomáhej si svojí holce!” zasyčela jsem.

Odpověděl, že se s ní rozešel, protože beztak myslel jen na mě. “Tomu tak uvěřím!” zasmála jsem se, ale v duchu jsem si řekla: A co když je to pravda? Vyndal pak beze slova fotku usmívajícího se dívčího obličeje z peněženky a roztrhal ji na malé kousíčky.

Pohrdavě jsem vyprskla: “Taková prázdná gesta mě nepřesvědčí,” a schválně zrychlila krok. Opatrně jsem se ohlédla. Nikam neodešel. Pořád se loudal za mnou. V obchodě jsem se přistihla, že vůbec nevím, co strkám do nákupního košíku.

Místo másla jsem koupila mouku, místo droždí jogurt. Když jsem vyšla z prodejny, byl tam a podával mi kytici ze čtyřlístků. Stále jsem se bála svému štěstí uvěřit, ale následující dny, měsíce i roky mě utvrdily v tom, že říká pravdu a že mě má rád.

Lenka J. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Přivolejte si malé zázraky
nejsemsama.cz
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli. Domácí magie je dnes často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me