Domů     Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
7 minut čtení

Jmenoval se Martin. Když havaroval s motorkou, byla jsem u toho. Naštěstí měl jenom odřeniny.

Seděla jsem v pokoji s obličejem mokrým od pláče. Začal školní rok, na jehož závěru jsem měla odmaturovat. Naše třídní paní profesorka ovšem vyhrožovala, že bychom se my studenti měli začít učit už od září, pokud chceme uspět.

Neuměla jsem si představit, že bych se v tomhle stavu dokázala něco naučit, že bych otevřela učebnici a vnímala, co je tam napsáno.

Jenomže profesoři, a všichni, nejen naše třídní, začali poukazovat na to, že nám budou dávat velmi drsné písemné práce, abychom byli na tu zkoušku z dospělosti opravdu důkladně připraveni. Jenomže kdo je k smrti zamilovaný, nemyslí na písemné práce.

Proč se to stalo zrovna mně? Tuhle otázku jsem si kladla stále dokola. Jak jsem mohla tak hloupě naletět? Bylo mi sedmnáct let, byla jsem téměř dospělá, anebo jsem si aspoň dospělá připadala. A sedla jsem na lep prohnanému klukovi z Prahy.

Jako by mi to všichni neříkali: Holka nešťastná, dávej si pozor na Pražáky, začátkem léta ti naslibují hory doly, a jakmile skončí prázdniny, utečou, zavře se za nimi voda a tobě zbudou jen oči pro pláč.

Malá nehoda

Měli pravdu. Ten kluk z Prahy mě úplně očaroval. Přijel do našeho městečka za babičkou na prázdniny, měl tmavé vlasy, hnědé neodolatelné oči a motorku. Právě kvůli ní jsme se seznámili, jezdil totiž jako namydlený blesk. Předváděl se, a to se mu stalo osudným.

Když jsem šla nakupovat, uslyšela jsem hroznou ránu. Narazil do stromu a válel se na silnici. Naštěstí to byla taková napůl polní cesta, aut tu tehdy jezdilo minimálně, a tak aspoň nehrozilo nebezpečí, že ho něco přejede.

Ale natloukl si pořádně, svíjel se bolestí, měl odřené, krvácející ruce i nohy. Tak to dopadá, když si někdo na motorku obleče tričko s krátkým rukávem a šortky. Tehdy jsem se neuvěřitelně lekla.

Nabídla jsem se, že doběhnu do hospody a zavolám odtud záchranku, ale odbyl mě s tím, že mu nic není. Byl mrzutý, chtěl se asi přede mnou předvést, a skončilo to katastrofou. Nabídla jsem mu, aby se o mě opřel, že ho odvedu domů. Nakonec byl za mou pomoc rád.

Domotali jsme se k jeho babičce a dostrkali tam i jeho motorku. Babička vyjekla, když ho spatřila. Nevrle houkl, že je v pohodě.

Přijdeš k řece?

Chodila jsem nakupovat pravidelně, a o dva dny později seděl na patníku na silničce vedoucí ke koloniálu a vypadalo to, že tam na mě čeká. Očividně se dal dohromady, zranění se mu hojila, pro jistotu si oblékl dlouhé kalhoty. Moc mu to slušelo.

Zavolal na mě jménem, zapamatoval si ho. Nabídl se, že se mnou půjde nakoupit a pak mi nákup odnese domů. Schválně jsem toho koupila co nejvíc a samé těžké věci, mléko, limonády, konzervy. Ani slůvkem si nepostěžoval a odnesl mi to až k našim vrátkům.

Hlavou mi blesklo: Doufám, že to proboha nebylo všechno! A nebylo, naštěstí. Když jsem zavírala vrátka, povídá: “A nepřišla bys večer k řece?” Nedbale jsem kývla, pokrčila rameny a odpověděla: “To bych mohla. Snad. Musím se zeptat našich.” I on nedbale kývl. V mojí hlavě div už nevyhrával Svatební pochod.

Při měsíčku

Večer při měsíčku jsme seděli pod vrbičkami u vody a on tam házel žabky, tedy placaté kameny, které opakovaně vyskakovaly nad hladinu. S obdivem jsem to sledovala. Povídali jsme si, on zrovna odmaturoval a mířil na technicky zaměřenou vysokou školu.

Vychovávala ho jen máma, otec od nich dávno odešel. O mámě mluvil moc hezky, až mi to vehnalo slzy do očí. Byl to vášnivý motorkář a asi i velmi zručný, zřejmě opravil všechno na světě.

Zkrátka, hned první večer při měsíčku mi bylo jasné, že tenhle kluk je poklad a že bych byla bláhová, kdybych si ho nechala utéct. Scházeli jsme se skoro každý den.

Když pršelo, zalezli jsme pod stříšku hospody anebo jsme šli do kina, pro lufťáky se promítalo obden a lístky tehdy nebyly drahé, tři koruny za jeden, to jsme většinou měli.

Občas mi něco přinesl, většinou kopretinu, někdy i čtyřlístek, tvrdil, že je pro mě hledá někdy i celé hodiny. To mě dojímalo.

Holka na léto

Mámu a tátu samozřejmě zajímalo, kam každý večer mizím. Měla jsem přísně nakázáno být do devíti hodin doma, ale ještě k tomu chtěli moji rodiče vědět, s kým že to courám po večerech kolem řeky. “Nějakej hejsek z Prahy!” vybuchl otec.

“Co ti nabulíkoval?” Máma vypadala podobně znepokojeně, vydechla: “Kdo to je? Vy spolu chodíte? Co když jsi pro něj jenom holka na léto?”

Tak a to zas rozčililo mě. “To není pravda!” křičela jsem. “Martin to se mnou myslí vážně!” Naši si to evidentně nemysleli. “Prosím tě, kolik mu je? Osmnáct? V tom věku se těžko bude chtít vázat,” mínila máma.

Rozbrečela jsem se a zamkla se do koupelny, takže ji naši nemohli nejmíň dvě hodiny používat. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a nenáviděla jsem své konzervativní a přehnaně starostlivé rodiče za to, že mi to takhle kazí.

Sedmdesát kilometrů

Jenomže čas letí, prázdniny se nachýlily ke konci a začátek školního roku už klepal na dveře. Nezastírám, měla jsem z toho velký strach. Do Prahy to bylo z našeho městečka asi sedmdesát kilometrů. Kde vzít jistotu, že Martin bude za mnou jezdit takovou dálku?

A když, tak jak často? Hrůzou jsem se až budila ze spaní, přitom donedávna jsem spala jako dub. A na slova mých rodičů nakonec skutečně došlo. Měla jsem jim věřit, měli mnohem víc zkušeností. Když jsme se loučili, přinesl mi zase čtyřlístek.

“Ten je poslední,” řekl zkroušeně. Já naivka jsem si myslela, že to říká proto, že trávu co nevidět zakryje sníh, a tak už nebude možné čtyřlístky hledat. Jenomže ten had to myslel jinak. Se sklopenou hlavou povídá:

“Měl jsem ti to říct dřív, ale nedokázal jsem to. Víš, mám v Praze holku.” Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem cítila, jak mocně se mi rozbušilo srdce. Odcházel polní cestou a já za ním hleděla uslzenýma očima. Nedostala jsem ze sebe ani: Ahoj.

Je to pravda?

Nakonec jsem přece jenom odmaturovala. Kdekdo mě utěšoval, říkali mi, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že kluků, těch ještě bude. Ale já jsem i po roce myslela jen na něho. Snad jsem si ho tím přičarovala zpátky. Přišly prázdniny a on zase seděl na patníku.

Myslela jsem si, že mám halucinace. Anebo že tam sedí někdo jiný. Ale ne, byl to on, můj bývalý kluk Martin, na tváři omluvný úsměv. Nabídl se, že mi pomůže s nákupem. “Pomáhej si svojí holce!” zasyčela jsem.

Odpověděl, že se s ní rozešel, protože beztak myslel jen na mě. “Tomu tak uvěřím!” zasmála jsem se, ale v duchu jsem si řekla: A co když je to pravda? Vyndal pak beze slova fotku usmívajícího se dívčího obličeje z peněženky a roztrhal ji na malé kousíčky.

Pohrdavě jsem vyprskla: “Taková prázdná gesta mě nepřesvědčí,” a schválně zrychlila krok. Opatrně jsem se ohlédla. Nikam neodešel. Pořád se loudal za mnou. V obchodě jsem se přistihla, že vůbec nevím, co strkám do nákupního košíku.

Místo másla jsem koupila mouku, místo droždí jogurt. Když jsem vyšla z prodejny, byl tam a podával mi kytici ze čtyřlístků. Stále jsem se bála svému štěstí uvěřit, ale následující dny, měsíce i roky mě utvrdily v tom, že říká pravdu a že mě má rád.

Lenka J. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po