Domů     Umím bojovat za své štěstí
Umím bojovat za své štěstí

Vždycky jsem obdivovala silné lidi, takové, kteří se dokáží poprat s osudem. Sama jsem se za takovou nepokládala. Dnes už ano.

Standa byl moje první velká láska. Seznámili jsme se, když mi bylo osmnáct a s přestávkami, které k mladým láskám tak nějak patří, jsme spolu chodili čtyři roky. Ten pátý jsme měli oba jasno, že chceme být spolu, a tak jsme se vzali. Neměli jsme to lehké.

Když se nám narodil synek Pavlík, byli jsme uprostřed přestavby domku po mém dědečkovi. Počítali jsme každou korunu, oba jsme byli unavení, já z dítěte, muž z práce. Přesto jsme ale spolu byli rádi a těšili jsme se, co nám přinese budoucnost.


Měli jsme rodinnou pohodu


Náš život by asi hodně lidí označilo za obyčejný a možná dokonce nudný. Když jsme se přestěhovali do domečku, pořád jsme něco vylepšovali, starali se o synka, jezdili na výlety, dovolené…

Někomu by to nestačilo, ale mi víc nepotřebovali a vlastně ani nechtěli. Samozřejmě, že to vždycky nebyla jen pohoda. Syn byl dyslektik, a když jsme chtěli, aby ve škole prospíval, museli jsme se oba s manželem hodně snažit. Protože měl potíže porozumět psanému textu, všechno učení jsme mu předčítali.

Syn si našel dívku a oženil se

Když byl syn na střední škole, začal trochu vyvádět. Na Standu už toho bylo moc a našel si únik v románku s jednou slečnou od nich z práce. Strašně mě to bolelo, ale měla jsem ho pořád ráda, byl tu Pavlík, a tak jsme to nakonec zvládli a vyšli z toho se ctí.

Syn vystudoval, oženil se a náš život šel dál. Hodně lidí se důchodu a stáří bojí. Já jsem se těšila, jak budeme s manželem spolu, budeme na sebe mít víc času a třeba začneme i něco nového podnikat. Jenže život na naše přání a plány ohled nebere…

Ležel bezvládně na zahradě

Došlo k tomu krátce po Standových šedesátých narozeninách. Byl krásný podzimní den, slunce svítilo, ale ve vzduchu byl cítit chlad. Manžel se rozhodl, že očeše na zahradě jablka. Já jsem vařila oběd.

Ani nevím proč, asi po půl hodině jsem najednou měla pocit, že bych se za ním měla jít podívat. Když jsem vyšla před dům, nikde jsem ho neviděla. Až na druhý pohled jsem si všimla, že leží pod jabloní. Rozběhla jsem se k němu.

Ležel na zádech, bezvládný, vypadal jako mrtvý. Klekla jsem si k němu a hlavou mi běželo, že mám mobil v kuchyni, musím pro něj ale zároveň, že ho tam nemůžu nechat ležet.

V sousedních zahradách nikdo nebyl, a tak, když jsem zjistila že manžel dýchá, běžela jsem pro telefon. Těch deset minut, než přijela záchranka, mi připadalo nekonečných.

Každý den v nemocnici

Když dorazili, byla jsem v transu, ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala do sanitky, kterou manžela odváželi. V nemocnici na chodbě jsem pak prožila nejhorší chvíle svého života.
Vyhlídky nebyly dobré.

Manžel měl mrtvici, sice ho stabilizovali, ale říct, jak moc má poškozený mozek mi nedokázali. V následujících týdnech jsem byla v nemocnici denně. Standa se probral, mohli ho odpojit od přístrojů, byl při vědomí, ale nevypadalo to, že by něco vnímal.

Starala jsem se o něj

Z nemocnice převezli manžela do rehabilitačního centra, ale ani tam neudělal téměř žádný pokrok. Všichni jsme řešili co dál, a byli za jedno, že by bylo nejlepší, kdybych manžela dala do nějakého specializovaného ústavu.

Jenže ve mně se v tu chvíli něco vzepřelo. Vlastně jsem se poprvé od té chvíle, co jsem ho viděla ležet na zahradě probrala k životu. A řekla jsem, že ne. Já v tom Standu nenechám. Jestli se o něj dokáže někdo postarat, tak jsem to já.



Připravila jsem náš domek, začala studovat na internetu všechno o péči o lidi po mrtvici a zařídila si to tak, abych mohla pracovat z domova. Nenechala jsem se zviklat řečmi o tom, že to není možné vydržet dlouho, že nevím, co si na sebe beru.

Pomáhala mi pečovatelka

Nejhorší byly první dny. S manželem jsme si vždy hodně povídali. Teď ležel bezmocně na posteli a jen občas ze sebe vyrazil nějaké slovo, něco, co vůbec nesouviselo s tím, co se kolem děje.

Mluvila jsem na něj, jakoby mi rozuměl, starala jsem se o něj jako o malé dítě. Zpočátku jsem se od něj nehnula na krok. Po půl roce už jsem byla samotou vyčerpaná. Přes internet jsem se naštěstí seznámila s několika lidmi, kteří byli v podobné situaci jako já.

Pomohli mi sehnat pečovatelku, která za mě na pár hodin zaskočila. Díky tomu jsem měla víc sil, abych mohla manželovi pomoci.

Řekl moje jméno

Přes všechny černé vyhlídky se Standův stav pomalu lepšil. Nejdřív jsme rozhýbali ruce, pak trochu i nohy. Navíc mi začalo připadat, že už se dokáže soustředit pohledem.

Jednoho dne, téměř na rok přesně ode dne, kdy se mu to stalo, přišla neuvěřitelná chvíle, a já jsem se rozplakala.

Bylo ráno a já zrovna přinesla Standovi výživu a chystala se mu natřást polštář, když se na mě zadíval, otevřel ústa a pomalu, těžce, ze sebe vypravil „A…len…ko.“

Zase se radujeme ze života

V tu chvíli jsem věděla, že i když před sebou máme ještě dlouhou cestu, máme vlastně vyhráno. Lékař, který k nám chodil, tomu ani nechtěl věřit. Ale nakonec uznal, že láska a obětavá péče někdy opravdu dokážou zázraky.

Dnes už si s manželem zase povídáme, i když mu občas musím napovídat slova. Chodit nemůže, ale to ničemu nevadí, když je tu kolečkové křeslo, se kterým se dá na procházky jezdit.

Na okolnostech moc nezáleží, když máte po boku toho, kdo vás miluje a koho milujete vy.

Alena L. (70), Rakovník

reklama
Související články
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn