Se sousedy jsme se neměli rádi. Nezdravili jsme se a mračili jsme se na sebe. Prali se i naši psi. Naši se nebavili se sousedy. Spor, který kdyby nebyl k pláči, byl by k smíchu, začal kvůli obrovské třešni. Byla sousedova, ale několik jejích větví, obzvlášť bohatých na šťavnaté červené plody, viselo do naší zahrady. To se stává často a eventuelní spor je směšný. Na stromě bylo tolik třešní, že sk

Byla jsem osamělá stárnoucí učitelka. Kdybych neměla ty kočky, nikdo by na mě doma nečekal. Osamělost řeší každý jinak, já jsem si pořizovala kočky. Člověk aspoň nepřišel z práce do prázdného bytu. Čekaly na mě kočičky, bylo o koho se starat. A neměla jsem hned čtyři. Začala jsem jen s jedním mourovatým kotětem, a pak se to už na mě hrnulo. Další mi dala kamarádka, jiné jsem si vzala na jedné vý

Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Dnes mi bude šedesát a vím, že jsem před čtyřiceti lety udělala chybu, která se mi vymstila. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. "Pepiku, víš co? Já si tě nevezmu," oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslel

Svatby za mých časů nebyly příliš romantické. Nevěsta těhotná a uplakaná, ženich nešťastný a opilý. V době, kdy mi bylo kolem dvaceti let, se budoucí nevěsty se svobodou neloučily. Loučili se jen kluci, ženiši. Spočívalo to většinou v tom, že den před svatbou se s mnoha kamarády sešli v místní nálevně, kde se drasticky opíjeli. Pilo se až do rána bílého, a tak se stávalo, že si ženy z rodiny, vět

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje. Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší. Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření

Rodiče odjeli k moři, a tak jsem měla volný byt. Asi si umíte představit, co mě napadlo. Konec školního roku voní po růžích a po jasmínu, z té vůně se až točí hlava. Zejména když si vzpomenu na konec školního roku, když jsem chodila do třídy 3.B gymnázia. Všechny holky zbožňovaly píseň Vítězslava Vávry Holky z gymplu, která o gymnazistkách vyprávěla s pochopením. Mají v hlavě trochu zmatek, zpíva

Můj život by se dal rozdělit na malé etapy, na takový pravidelný rytmus, ve kterém se střídala dlouhá období klidu, následovaná nějakými dramaty. Vyrůstala jsem na vesnici. Mládí jsem měla problematické a kvůli špatné partě jsem si zkazila pověst – to se pak hodně těžko napravuje. Proto o mě slušní kluci neměli zájem a zbývali na mě jen ti nevěrní, nespolehliví a problémoví. Ti měli pochopitel

Poznala jsem, že osud nás umí přesvědčit o tom, že na některé věci v životě není nikdy pozdě… Prý už jako hodně malá holka jsem nakreslila sebe jako nevěstu a jednoho chlapce z mateřské školy jako ženicha. Moc si to nepamatuji, ten obrázek se pak ztratil, ale říkala to moje máma. Ani ona by ale tenkrát nejspíš nevěřila, kdyby jí byl někdo řekl, v kolika letech se skutečně budu vdávat! Malov

Vdávala jsem se spíš z rozumu než z lásky. Asi to zní ošklivě, ale ošklivé to rozhodně nebylo. Měla jsem za sebou pár vztahů plných velké vášně, ale k ničemu dobrému nevedly. Když jsem poznala Vráťu, srdce se mi nijak zvlášť nerozbušilo. Za dva měsíce jsem už ale věděla, že je tak hodný a spolehlivý, jako nikdo z těch okouzlujících umělců, s kterými jsem byla dřív. Začala jsem ho mít hodně rád

Zamilovala jsem se a odešla od rodičů. Nezačala jsem ale žít svůj vlastní život tak, jak jsem chtěla. Přizpůsobila jsem se životnímu stylu přítele, k němuž patřily i divoké večírky, alkohol a drogy. S Martinem jsem se tehdy seznámila v nočním klubu. Byli jsme si sympatičtí od samého počátku. Romantické procházky a občasná setkání jsme po několika týdnech vyměnili za společné bydlení. Mně to vy