Jsou lásky, které trvají celý život a přece z nich nikdo nic nemá. Na střední škole mě miloval neznámý kluk. Celý život ale pak neměl odvahu říct mi to do očí! Vždycky, když mi v životě bylo nějak úzko, otevřela jsem krabičku, ve které jsem si schovávala věci, které pro mě měly velkou cenu. Kromě fotek dětí a různých předmětů, spojených s některými hezkými událostmi, jsem tam měla i několik krásn

Milostný příběh, který kdysi prožila moje maminka, měl v mém životě nečekané pokračování! Hroznou ztrátu, která mě potkala, jsem zjistila, až když už bylo pozdě. Teprve doma jsem si totiž uvědomila, že jsem ve vlaku nechala vzácnou památku po své zesnulé mamince! Byla to důležitá památka! Svůj památník z doby dospívání mi maminka dala v době, kdy už se její zdravotní stav zhoršoval. Prozradila

S mou životní láskou jsme se míjeli. Už to vypadalo, že se nikdy neuvidíme, a pak se stala ta osudná nehoda. Den, kdy jsme se s mým druhým mužem seznámili, mám v živé paměti. Říkám si, že ten nahoře nebo moji andělé nebo prostě někdo mě musí mít rád, když pracně zinscenoval tu nehodu. Když způsobil, abychom se my dva setkali. On z Ostravy, já z Brna, naše auta se srazila na parkovišti v Pardubi

Bylo mi třicet let a vydala jsem se hledat ženicha k moři. Zpočátku to však vypadalo, že budu mít obrovskou smůlu. Stalo se to dávno. Tu noc před vysněným zájezdem do Jugoslávie jsem nemohla usnout, tak jsem se těšila. Jela jsem s kamarádkou Ivanou. Ivana byla celkem fajn holka, jenomže já se v té době zoufale chtěla vdávat, a v tom mi žádná kamarádka na světě pomoci nemohla. Vlastně jsme byly

Můj vztah s Lukášem byl akční. Výlety, diskotéky, víkendové toulky. Předháněli jsme se, kdo si co vymyslí a ten druhý to vždycky s radostí přijal. Když se blížily Lukášovy narozeniny, přemýšlela jsem, jaký mu dát dárek. Nakonec jsem to vymyslela: vzala jsem jednu z našich společných fotek a nechala ji pěkně zarámovat. A povedlo se – udělala jsem tím Lukášovi ohromnou radost. Tři měsíce nato se

Ještě mi nebylo osmnáct, a tak mi rodiče oznámili, že mě samotnou doma nenechají. Na dovolenou jsem musela s nimi. Živě si pamatuji, jak jsem se strašně pohádala s mámou. Syčela jsem na ni, že s nimi na dovolenou nepojedu, že nejsem malá holčička, a tak přece mohu zůstat doma. „Nebylo ti osmnáct, nejsi plnoletá, jedeš s námi! Chceme tě vzít do Bulharska, a ty, místo abys projevila vděčnost, ješ

Hlídkovala jsem před jeho oknem, před továrnou, kde pracoval. Byly to složité časy. Když mě manžel opustil, zhroutila jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Ráno jsem se budila s tím, že je všechno při starém, že muž oddychuje ze spánku vedle mě. Pak jsem nahmatala jenom polštář, lůžko bylo prázdné jako venkovské nádraží o půlnoci. Domnívala jsem se, že se s tím nikdy nesmířím a že

Divoká devadesátá léta mě málem semlela. Ale nedala jsem se. Pomalu končila divoká devadesátá léta a já jsem se cítila jako jejich oběť. Můj muž-podnikatel vypadal jako typický produkt své doby: bílé ponožky, vínové sako, zběsilý životní styl. Během pracovního týdne jsme se prakticky neviděli, po práci chodil na pracovní večeře, o víkendech jezdil na služební cesty. Děti tátu téměř neznaly. Ačkol

Díky nedorozumění a mé chorobné zvědavosti jsem se dostala ve špatnou chvíli na špatné místo. Vylezl z mých snů a zhmotnil se. Byl naprosto dokonalý. Nejprve vzhledem a pak postupně vším. Ryzí princ na bílém koni. Vše se vyvíjelo nadějně, až mi to bylo podezřelé. Osud tomu ale chtěl, aby mi přesně ve chvíli, kdy se začal tak krásně rozvíjet zatím romanticky a platonicky můj vztah s Robertem, při

Možná znáte divadelní hru Bernarda Sladea. Jmenuje se Příští rok ve stejnou dobu. Tak to jsem prožila! Moje manželství nebylo šťastné. Brali jsme se s Jaroslavem brzy, mně bylo devatenáct, čerstvě jsem odmaturovala, Jardovi jedenadvacet. Dnes vím, že jsme byli ještě děti. Tehdy jsme si však připadali dospělí a věřili, že to zvládneme. Ve mně však už v průběhu veselky hlodal červíček pochybností.