Osud nám zabránil být spolu

Total
1
Shares

Měli jsme se rádi, báječně jsme si rozuměli, a přesto jsme museli jít od sebe.

S Tomášem jsme se seznámila, když mi bylo sedmadvacet. Jak on, tak já jsme už za sebou měli několik neúspěšných vztahů a chtěli jsme se usadit. Spojovalo nás přání založit rodinu.

Chyběl dětský smích

Zjišťovala jsem, že ještě s nikým jsem si tak báječně nerozuměla jako právě s Tomášem. Měli jsme stejné zájmy, stejný smysl pro humor a dobře k sobě ladily i naše povahy. Nikdy jsme se spolu nenudili. Chodili jsme spolu rok a pak jsme usoudili, že k sobě chceme patřit navždycky. Vzali jsme se a naše manželství probíhalo v klidu a bez konfliktů. Oba jsme dobře vydělávali. Jediné, co nám chybělo, bylo miminko. V tomhle směru se nám nedařilo. Kontrola u lékaře zjistila, že jsme oba v pořádku. Osud nám prostě jen bránil mít vlastní dítě. Po několika letech jsme to začali vzdávat. Byli jsme z neřešitelnosti situace vystresovaní. Moc mi nepomáhaly věčné otázky rodičů a kamarádek, kdy už se konečně stanu matkou. S Tomášem jsme záviděli ostatním párům, které jsme potkávali s kočárkem.

Zákony schválnosti

O adopci nechtěl Tomáš slyšet a tak se náš vztah začal pomalu rozpadat. Nakonec jsme se v klidu rozvedli a šli jsme si oba svojí vlastní cestou. Po rozvodu jsem si ještě stále nepřipadala tak stará, abych nemohla začít znovu. Bylo mi šestatřicet a rychle jsem hledala někoho, kdo by mohl být mým druhým partnerem a případným otcem dítěte. S Jakubem to už vyšlo. Otěhotněla jsem krátce po svatbě a stala jsem se postupně šťastnou matkou dvou dětí. Také Tomáš se znovu oženil – a i on měl dvě děti. Když jsme se po letech setkali, smutně jsme hořekovali nad tím, že nám okolnosti nedopřály prožít život spolu. Dnes jsem už dokonce šťastnou babičkou a Tomáš dědečkem. Občas si něco napíšeme na internetu. I když jsem s Jakubem šťastná, stejně mám vždycky po komunikaci s Tomášem smutný pocit, že všechno mohlo být jinak.

Milena R. (62), Žatec

Také se vám může líbit

Moje láska byla výhra

Všechno začalo malou nehodou. Měla jsem tenkrát úplně čerstvý řidičák a nebyla jsem tak sebejistá jako ten chlápek, co do mě na semaforu zezadu naboural. Vlastně to bylo jenom takové…
Zobrazit

Vyznání po letech

Snad se jednou dočkám, říkala jsem si. Přece nemůže být tak slepý, aby neviděl, že ho miluji. Potkali jsme se na vysoké škole, vlastně až na jejím konci. Roman mě hned zaujal…
Zobrazit

Jak jen se zamilovat?

Moje první a já pevně doufám, že i poslední svatba proběhla, až když mi bylo čtyřicet let. Na svou první lásku jsem si zkrátka musela počkat. Už od základní školy jsem nenáviděla…
Zobrazit

Minulost zůstala za námi

Toho podzimního večera bylo na ulicích nevlídně. Pršelo a studené kapky deště rozháněl nepříjemný vítr. A mně bylo nevlídně i na srdci, protože jsem se právě rozešla s Lubošem. Poznala jsem jiného muže a zamilovala se do něj.…
Zobrazit