V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky… S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození v

Až do skončení povinné školní docházky jsem byla hodně pilná žačka. Učení pro mě bylo vždycky na prvním místě a kamarádky až na druhém. O nějakém chození s klukem jsem vůbec neuvažovala. Vzhledově jsem byla spíš taková průměrná holka, žádná hvězda, kolem které by neustále spolužáci obletovali. Nebyla jsem však ani žádná nesympatická „šprtka“. Kdybych bývala chtěla, mohla jsem klidně s někým chod

Stalo se to v době, kdy ještě běžně chodívali na zábavy a tancovačky i vojáci. Také v našem městě byla posádka. Dnes už to je samozřejmě jinak, kluci na vojnu nechodí, možná bohužel. Tenkrát jsem ale často vídala kolem sebe samou uniformu. A k dobrému vychování patřilo, že si slušná dívka s vojákem nic nezačínala. Jak říkala máma: „Ti kluci hledají jen chvilkové potěšení. Ty mu dáš srdce, ale on

Trvalo mi celou věčnost, než jsem se zamilovala. Až v sedmnácti se mi zalíbil Tomáš, který byl můj pravý opak. Ale překvapivě mezi námi zahořela láska jako trám. Tomáš byl excentrický extrovert, já zase plachý introvert. Ale něco nás k sobě magicky přitahovalo. Když jsme spolu začali chodit, byla to taková téměř dětská láska. Vodili jsme se za ruku, líbali se. Objížděli jsme koncerty, scházeli

Manžel byl typický despota, tchyně zlá ženská, tchán, ten raději umřel, než aby se s ní hádal. V tomhle trojúhelníku se zkrátka nedalo žít. Manželova vila byla prostorově špatně vyřešená, jen třípokojová, a tak jsme se tísnili v takovém kamrlíku, tchyně bydlela v ložnici a všichni jsme se scházeli v obývacím pokoji. Můj muž tam věčně sledoval fotbal, neexistovalo, abychom se někdy dívali na po

Po čtyřech měsících chození s Alešem jsem věděla, že na našem vztahu jsem více závislá než on. Přesněji řečeno, byla jsem do něho opravdu blázen. A to mám jinak celkem neústupnou povahu a dokážu si prosadit svou! Nyní jsem byla zamilovaná natolik, že bych pro Aleše udělala snad cokoliv. Alespoň do té doby, dokud jsem si myslela, že naše láska je oboustranná… Strávili jsme spolu několik víkendů a

Byla jsem zvyklá se o sebe postarat – od svých osmnácti jsem se protloukala, jak se dalo. Z domova jsem utekla hned, jak to bylo možné. Žít dál v ovzduší plném hádek, křiku a téměř bez práva na soukromí jsem prostě nemohla. Našla jsem si kluka a nějaký čas s ním bydlela. Potom jsem v bytě zůstala sama, když partner odešel za prací do ciziny. Nechal mi na rozloučenou nějaké peníze a můj plat proda

Před třemi lety jsem se sblížila s kolegou z práce. Nebyl o moc starší, dělilo nás jen pět let. Po několika týdnech jsem se do něho strašně moc zamilovala. Nejednalo se o žádného chlapa z plakátu, ale zdálo se mi, že je upřímný a životem daleko protřelejší než já, mladá nezkušená holka. A hlavně – ty jeho oči! Jiskřily, hřály, říkala jsem mu, že je má plné hvězdiček. Žádná láska na světě ale nen

Nejprve to byl jen známý kamarádky, ze kterého se měl stát můj spolubydlící. Nakonec se stal někým mnohem bližším, i když to bylo komplikované. Do mých 18 let se mnou nebyly žádné problémy, i škola mi šla. Jenže pak, jako bych se rozhodla si všechno vynahradit, provedla jsem několik průšvihů a málem mě vyhodili ze školy. Odmaturovala jsem, ale rodiče mi dali jasně najevo, že se nyní musím o sebe

Narodila jsem se a vyrůstala na malé vesnici. Střední školu jsem měla v okresním městě, kam jsem dost složitě každý den dojížděla. Chodily tam převážně dívky. Možnosti navázat vztah s nějakým chlapcem mého věku byly skoro nulové. A s kluky z vesnice, bývalými spolužáky ze základní školy, jsem si nic začínat nechtěla. Čím jsem byla starší, tím jsem se cítila tak trochu sama. Záviděla jsem některým