Na vlastní kůži jsem se přesvědčila o jedné velké pravdě: není důležité, jak se na vašeho partnera budou dívat ostatní, ale to, jak mu můžete věřit.
Věděla jsem, že Jakuba jako ženicha a budoucího manžela mi budou všechny dívky z našeho městečka závidět. Asi to dělalo dobře mé ješitnosti a mému sebevědomí. Nejkrásnější kluk široko daleko a budu ho mít já, jen pro sebe, na celý život!
To, že měl pověst sukničkáře, mě nijak nevyvádělo z míry. Ani já jsem nebyla vždycky svatá, tak co. Měla jsem na téma věrnosti s Jakubem před svatbou několik rozhovorů. Ujišťoval mě, že nebude mít důvod mě podvádět. „Budeme si navzájem věřit, ano?
Nějaká žárlivost nemá smysl, tím se každý vztah jenom pokazí,“ říkal. S tím jsem souhlasila.
Hádka se sestrou
Krátce před sňatkem jsem zjistila, že čekám s Jakubem dítě. Moje starší sestra Nela, která Jakubovi příliš nakloněná nebyla, tuto skutečnost komentovala slovy: „Myslím, že si tě tím pojistil.
A i kdyby ne, věř tomu, že zatímco tobě poroste bříško, on si bude dál vesele užívat s jinými.“ Pohádaly jsme se kvůli tomu a dlouho jsem na ni byla naštvaná.
Všímal si jiné ženy
Svatba proběhla v trochu nervózní atmosféře. Nevyšlo nám počasí, navzdory předpovědi byl nevlídný deštivý den. Náladu na svatební hostině mi navíc zkazila Nela, která mě upozornila:
„Všimni si, jak Jakub pokukuje po tamhleté holce.“ Ukazovala přitom na poněkud výstřední tmavovlásku, která patřila do okruhu svatebčanů pozvaných právě mým manželem.
Ponurá svatba
Nemohla jsem sestřina slova popřít, bylo tomu tak a viděli to všichni. Jen já jsem se snažila předstírat, že se nic neděje. To bylo obzvlášť těžké ve chvílích, kdy Jakub s tmavovláskou neustále tančil a mě nechával sedět u stolu samotnou.
„Měla bys mu něco říct,“ prohlásila sestra. „Já ho přivedu,“ dodala. Ani jsem se jí v tom už nesnažila zabránit. Vidina krásného svatebního dne, na který budu i po letech vzpomínat, se mi pomalu rozplývala před očima.
Odešla jsem domů
Jakub si mě dopoledne vzal – konec konců jsem s ním čekala dítě, a pak se náhle vytratil. A když jsem se snažila očima vypátrat tu výstřední tmavovlasou sokyni, zjistila jsem, že tam rovněž není. „Kde máš ženicha, nevěstinko?
Snad ti ho někdo neunesl?“ zeptal se mě přiopilý strýček. Myslel to možná spíš v dobrém rozmaru než jízlivě, ale já se po jeho slovech rozplakala. Omluvila jsem se, že mi není dobře.
Jakkoliv jsem se předtím na Nelu zlobila, nyní jsem byla sestře vděčná, že mě z hostiny doprovodila domů.
Vrátil se až večer
„Co s tím budeš dělat? Přece to tak nenecháš!“ zlobila se. „Jaké to může být manželství, když tě Jakub podvede hned v ten samý den, kdy si tě vzal?“ Nedokázala jsem jí na to nic říct.
Jakub přijel večer za mnou a odvezl mě do hotelu, kde jsme měli strávit svatební noc. Z té ale nic nebylo. Vysvětlení jeho nepřítomnosti na hostině jsem nežádala – na to bude čas další den. A skutečně jsme se kvůli tomu nazítří pohádali.
Po rozvodu jsem našla lásku
Jakub se vymlouval, lhal, označoval mě za žárlivou hysterku. To už ve mně ale dozrávala jistota, že s ním žít nechci. Rozvod následoval čtyři měsíce po svatbě, kdy už na mě bylo těhotenství znát.
Rodiče mi sice ten krok vymlouvali, ale protože Jakub se mezitím dopustil i dalších „hříchů“, nebylo co řešit. Dcerka Eva se mi narodila přesně v termínu a já si prožila rok úděl mladé rozvedené matky.
Pak jsem naštěstí poznala Martina, hodného kluka, který mě přijal takovou, jaká jsem byla – i s dítětem. Jsme spolu už patnáct let a Evičce za tu dobu přibyli ještě dva bráškové.
Petra N. (41), Domažlicko
