Brala jsem ho jako staršího kamaráda

Total
1
Shares

Na své dětství vzpomínám nerada. Otec hodně pil a s matkou jsem si nerozuměla. Vlastně mě psychicky deptala.

Musela jsem být jen doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami. Byla velmi přísná, občas jsem dostala i facku nebo výprask. Dnes mají děti naštěstí větší ochranu a často si někdo všimne, když je doma bijí. Rodiče si ale nikdo nevybere. Mládí jsem také neměla moc veselé. Žádné zábavy a diskotéky, jen sedět doma jako vězeň. Najít si nějakou lásku, to nepřipadalo v úvahu. Vždy mi to matka překazila, i když už jsem byla plnoletá. Jednoho dne, když už jsem to nezvládla, sbalila jsem se a odešla z domova. Život se se mnou ani tak však nemazlil. Měla jsem uzavřenou povahu a proto jsem se jen těžko protloukala. Neměla jsem kamarádky a ani na kluky jsem neměla štěstí. S Ondrou to byla zpočátku láska. Chodili jsme spolu dva roky, ale měsíc před svatbou mě podvedl a jeho milenka otěhotněla. Místo mě si tedy vzal jinou. Postupem času jsem byla ráda, že to takhle dopadlo, jistě by mě podváděl dál. Zamilovaný člověk takové věci přehlíží a uvědomí si je až pozdě. Dlouho jsem pak nikomu nevěřila, až jsem se seznámila s Alešem. Něco se mi však na našem vztahu nezdálo. Začala jsem pátrat a zjistila, že Aleš je ženatý. To bylo na mě příliš. Proč právě já. Copak nemůžu žít normálně? Uplakaná jsem si po tomto zjištění sedla na kávu do cukrárny, jako by mě tam něco táhlo. Po chvíli mě oslovil starší pán od vedlejšího stolu. Neměla jsem chuť povídat si a už vůbec ne s nějakým mužem. I přesto jsme se dali do řeči a nakonec jsem byla překvapená, jak si rozumíme. Petr se do mě zamiloval, ale já ho brala spíš jako staršího kamaráda, bylo mu o 15 let víc. Vyhýbala jsem se mu, nebrala telefon. On ale vždy čekal ráno u vchodu do domu a vyznával mi lásku. Pochopila jsem, že mu ubližuji a že někomu věřit musím. Byl to citlivý muž… a hodný. Staral se dokonce sám o děti, když mu žena zemřela. Zanedlouho mě svým dcerám představil. Padly jsem si do oka a stále si velmi rozumíme. Když mě Petr požádal o ruku, neváhala jsem ani na chvíli a dodnes nelituji. Našla jsem vztah, jaký jsem potřebovala a po jakém jsem vždy toužila…

Romana, jižní Morava

Také se vám může líbit

Čas mé city nezměnil

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla. Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá…
Zobrazit

Spletité cesty osudu

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes,…
Zobrazit

Láska na dlouhou trať

Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme…
Zobrazit

Když se svět zatočí

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I Zdeněk byl původně samý slib, ale jakmile se mé bříško začalo kulatit, viděla jsem z něj jen rychle se vzdalující záda. Je prý…
Zobrazit

Křižovatka osudů

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede…
Zobrazit