Po tragické smrti jediného syna jsem přišla o všechno. Neměla jsem možnost vídat vnoučata ani snachu. Trvalo dlouhých deset let, než jsem získala novou rodinu. Rychle jsem se polibkem na čelo rozloučila se synem, který s partou kamarádů odjel na každoroční túru do hor. Že se už nevrátí, mě ani na vteřinu nenapadlo. Tragicky zahynul a zůstaly po něm dvě malé děti. Zbyla mi jen práce Se snachou j

Prohlížela jsem si právě v obchodě jednu knížku, když jsem na sobě ucítila čísi pohled. Nenápadně jsem se začala rozhlížet. Nedaleko ode mě stál muž asi v mém věku. Jeho tvář mi připadala hrozně povědomá. Mozek pracoval, a náhle jsem si ten obličej zařadila. Ondra! Pokud je to skutečně on, tak jsme se neviděli snad patnáct let. Jakmile spatřil, že se na něj dívám, dodal si odvahy a přistoupil

Se svými rodiči jsem to nikdy neměla jednoduché. Vyrůstala jsem tak trochu ve stínu afér mé starší sestry Aleny. Té bylo o deset let víc a stačila během dospívání provést snad všechno, čeho se může mladý člověk dopustit. Její útěky z domova bych ani nespočítala, stejně tak její pochybné známosti. Zpočátku se po každém průšvihu vracela pokorně domů, později našla svoji hrdost a s rodiči komunik

Ti mladí mají ale nápady! Když mi přinesla vnučka boty s kolečky, koukala jsem na ni s podezřením. Chce se mě zbavit? Na cyklostezku, kde lidi šílí, se dívám z okna. Běhají i v těch hodinách, kdy se doporučuje nevycházet. Jak mohou běhat ve vedru na slunci? Vždyť tolik riskují. Mohou se skácet. A já jim zavolám pomoc. Překvapení „Babi, tohle je dárek,“ řekla mi Mirka, když jsem z krabice vybali

Lidé, kteří by si rozuměli, se bohužel občas poznají, až když je pozdě. Láska bývá někdy krutá a nebere ohledy. Vdávala jsem se, když mi bylo dvaadvacet a myslela jsem si, že mám nejvyšší čas. Byla jsem ráda, že jsem našla někoho, s kým by se dal prožít dobrý život. Rok po svatbě se mi ale stalo něco hrozného. Stačil jeden pohled Mirek byl hodným manželem, skoro nikdy jsme se nehádali a starost

Seděly jsme se sestrou v kavárně a probíraly jsme, co je nového. „Co muži?“ zeptala se Míša. „Žádná změna na obzoru?“ „Bohužel,“ pokrčila jsem bezradně rameny. Nebylo to poprvé, co jsem takto musela odpovědět – a asi ani naposledy. „Ale jinak je všechno v pohodě,“ dodala jsem rychle. „Takže jsi spokojená?“ chtěla vědět sestra. Vdala se před třemi lety, odstěhovala se s manželem mimo Prahu a setk

Byla jsem městské dítě, dokonce velkoměstské, protože Brno opravdu velkým městem je. Proto jsem si zvykla na určitý přepych. Nikdy bych si bývala nepřipustila, že to všechno, s čím bylo spjato mé dětství, bych dokázala opustit. A přece se našel muž, kvůli kterému jsem to udělala. Štěpán byl sice také z Brna, ale hned na prvním rande mi líčil, jak má města až po krk a touží po venkově. „Jen si př

S Adamem jsem se seznámila na dovolené. Jela jsem tehdy se dvěma kamarádkami a byly jsme rozhodnuté najít si u Máchova jezera nějakou lásku, alespoň letní. Rodiče Dany měli nedaleko Mácháče chatu a my jsme tam mohli zůstat tři týdny nebo i měsíc. Naplánovaly jsme si to na srpen, protože v červenci jsme byli na studentské brigádě. Doufaly jsme, že vyjde jak počasí, tak náš plán. Mně se podařilo p

Když jsem byla v pubertě, měla jsem hodně vysněných idolů. Nejednalo se o žádné populární hvězdy, byli to lidí z mého okolí, se kterými jsem se kamarádila. Vždy na nich bylo něco, co mě k nim přitahovalo. Většinou mě nadchly jejich vlastnosti, ale samozřejmě také i jejich fyzická krása. Z takovýchto platonických pubertálních lásek jsem se jednoho pěkného dne „vyspala“. Myslela jsem si, že už jse

Chystala jsem se na přijímací pohovor, který mohl změnit můj život výrazně směrem k lepšímu. Oblékla jsem si to nejlepší, co jsem v šatníku měla. S líčením jsem to nijak nepřeháněla, spoléhala jsem na svoji přirozenou krásu. Vždyť práce, kterou jsem mohla získat, vyžadovala spíš určitou důstojnost než reprezentativní vzhled. Sebevědomí k tomuto pohovoru jsem sbírala několik dní předtím. Cítila j