Když mi náš syn Roman představil přítelkyni Kláru, nebyla jsem moc nadšená. Nevadilo mi, že byla o pět let starší než on. Ale přišla mi taková podivně nevyrovnaná. Z počátku byl jejich vztah jako na houpačce a vypadalo to, že se mé tajné přání, kterým bylo, aby se brzy rozešli, splní. Klára se dost často chovala k Romanovi odtažitě, nebyla ochotná udělat si na něj čas. Snad to bylo tím, že s

Nepomohly pamlsky ani podlézání. Už mě nebavilo se stále ucházet o přízeň někoho, kdo mě nenávidí a neudělá mi nic dobrého. Nezbývalo než bojovat. I nečestně a lstivě! Zpočátku mi všechno přišlo úsměvné, dokonce milé. Můj nový přítel, o kterého jsem velmi stála, měl raději svoji kočku než mě! Neustále ji zahrnoval přízní i těmi nejdražšími pamlsky. Trůnila ve svém sametově růžovém pelíšku a pyšně

Vždycky jsem se hrozně bála, aby se Hugovi něco nestalo. A pak najednou vidím, že se na něj řítí krvelačná obluda. Zamlada jsem byla šťastnou majitelkou roztomilého vlčáka. I když nebyl tak úplně čistokrevný, ale křížený bůhví s čím, přesně to nevěděl ani veterinář, byl to úžasný pes. Zbožňovala jsem ho a bála jsem se o něj, nejspíš zbytečně, protože byl zdravý jako řípa a dost silný na to, aby

Život žádného člověka neprobíhá po nalajnované bezproblémové dráze. Dříve či později se každý z nás setkává s překážkami a problémy. Některé, jako smrt našich blízkých, jsou neřešitelné a lze se s nimi jen postupně vyrovnávat. Jiné, jako třeba ztráta zaměstnání nebo rozchod s partnerem, jsou složité v danou chvíli, ale nevylučují naději na zlepšení. Já jsem si užila obojího více než dost. S

Stane se, že s někým žijeme dlouhou dobu a myslíme si, že o něm víme všechno. Pak se objeví podivná návštěva a dozvíme se hrozné věci. Vzala jsem si sice muže o dvanáct let staršího, ale dobře jsme si rozuměli. Měli jsme osmnáctiletou dceru, která nám dělala radost. Plánovali jsme sice i další dítě, ale kvůli mým zdravotním problémům jsme se toho přání museli nakonec vzdát. I tak jsem byla spok

Vždycky jsem byla výrazný typ, tak trochu vyčuhující z davu. Vysoká, zrzavé vlasy. Povahově jsem za svým vzezřením nezaostávala. Kam jsem vešla, tam jsem poutala pozornost, a to zejména mužů. O ty jsem nikdy nouzi neměla. Jenže jak už to bývá, i když jsem mohla pomalu mít každého, na koho jsem ukázala prstem, jeden, na kterém mi opravdu záleželo, ten mi nebyl souzen. Jeho tajemnost mě přita

Celá léta mi květiny prodávala paní Šimáčková. Když odešla do důchodu, na její místo nastoupil mladík. Nikdy jsem neměla zahrádku, bydlím v dvoupokojovém bytě. Vyrůstala jsem s rodiči v paneláku a byt nebyl o mnoho větší. O zahrádce si mohu nechat jen snít. Ale květiny mám ráda odmalička. A mám je všude. V předsíni, na balkoně, v obývacím pokoji, na římsách i na parapetech. Chodím si často kupova

Dobře, že jsem si rozpustila vlasy a oblékla šatičky patřící mladší sestře. Jinak by si mě ten kluk určitě nevšiml. Vždycky když na návsi rozkvétaly stromy, jejichž jméno jsem nikdy nezjistila, přijela pouť. Stromy kvetly červenými kvítky. Dnes už tam dávno nejsou, nahradily je túje. Ale já je tam pokaždé vidím, obsypané květy. Blízký kostelík byl žalostně oprýskaný. Nový, růžový kabátek dostal a

Najít partnera bylo čím dál těžší. Vyhlédla jsem si fešáka, ale ulovit mi ho trvalo téměř dva roky. Až když jsem skončila pod jeho tramvají, mohla jsem konečně slavit svatbu! Moje rána se podobala jako vejce vejci. Sprcha v ledové vodě, silná káva a spěch na tramvaj, která mi stavěla o tři ulice dál. V létě to byl kousek, ale v zimě pořádná dálka. Obzvlášť, když jsem si i ve svém věku potrpěla n

Říká se, že když vstoupí do života láska, měl by člověk dát stranou všechno ostatní a ten vzácný cit si naplno užívat. Ano, může se spálit a dojít ke zklamání, jenže vždycky je lépe něco prožít než neprožít. Bydlela jsem s rodiči a mladším bratrem v jednom menším okresním městě. Můj život byl stejně klidný jako moje povaha. Měla jsem dost kamarádek, byla jsem celkem oblíbená. Do vztahů s kluky