Když mě Vladimír pohladil, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběly mužské doteky. Kdysi jsem měla platonický románek s mým tanečním trenérem, ale od té doby už uplynulo mnoho let. Vdala jsem se, s manželem jsme vychovali dceru a nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty zase rozejdou. Dokud jsme se starali o dceru, tak nám to tak nepřišlo, ale jakmile vylétla z hnízda, došlo ná

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Večer už většinou dávno nikam nechodím. Od doby, co zemřel manžel, jsem raději v pozdních hodinách doma. Bojím se chodit sama. I když je to docela úsměvné. Kdyby nás někdo napadl, když jsme dříve s mým mužem šli z koncertu nebo divadla, musela bych asi spíš bránit já jeho, než on mě. Rozhodně to nebyl žádný silák ani hrdina. Takový obyčejný chlap pro obyčejný život. Ale nestěžuji si. Konečně to

Celý život jsem vlastně čekala a věřila, že ho zase jednou potkám. Když se to stalo, byla jsem v šoku.  Vstoupila jsem do knihovny a zamířila k polici s knihami o historii. Z kabelky jsem vytáhla seznam titulů,  které jsem si chtěla vypůjčit a doufala jsem, že tam všechny najdu. Čtení je totiž moje skutečná vášeň. Jsem už v důchodu, a tak si to užívám. Konečně mám na své knížky opravdu dost

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Několik měsíců jsem se starala o nemocnou maminku. Rakovině se ale poručit nedá, jednoho dne se mámin stav zhoršil a pak odešla nadobro. Tatínek zemřel, když mi byly tři roky, pamatuji si ho jen málo a sourozence jsem bohužel žádné neměla. Bydlela jsem v pronajatém bytě v malém městě. Doma mi však všechno připomínalo moji rodinu a hlavně fakt, že jsem najednou zůstala na světě úplně sama. Rozhodl

Většina lidí má na dětství ty nejkrásnější vzpomínky. Já ne. Tuto dobu jsem totiž trávila po nemocnicích a zatímco jiná děvčátka nosila puntíkované šatečky, mým oděvem se stal nemocniční andělíček. Změnu přinesla až prepuberta, kdy se konečně našel vhodný dárce a já dostala novou ledvinu. Můj život se od základů změnil. Nastoupila jsem na gymnázium, začala malovat a především jsem potkala Patri

Když jsem Jakuba poznala, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Ve vteřině. A drželo mě to dlouho i přesto, že on ke mně necítil to samé. Nikdy by mě však nenapadlo, že mé sny mají reálnou šanci. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pět let nazpátek jsem byla s kamarádkou Erikou na chatě u jejího přítele. Bylo léto a my si naplánovali víkend plný her, rybaření a relaxace. Někdo by mohl říct, že

V mládí jsem hrála florbal. Začala jsem jako malá holka ve škole a pak šla hrát závodně za jeden pražský klub. V pubertě mě samozřejmě začali zajímat hráči juniorského týmu. Hlavně Milan. S kamarádkami jsme se tenkrát chodily dívat na klučičí tréninky i zápasy skoro každý den. A já z Milana nemohla spustit oči. On byl naopak zapálený jen a jen pro hru. Vůbec si mě nevšímal. Když jsem se na něj zn

Nejsem klasická holka. I když mám v práci vysokou a zodpovědnou pozici, v soukromí se ubírám do svého oblíbeného světa fantasy. Světa hobitů, elfů, ale taky komiksových superhrdinů a postav z videoher. Kdo by si myslel, že po takové holce musejí kluci šílet, ten by se mýlil. Šminky nebo módní trendy mě vůbec nezajímají. Mnohem raději se obleču do vlastnoručně vyrobeného kostýmu kočičí ženy, Catwo