Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Teprve v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Přišla jako blesk z čistého nebe a vlila mi do žil novou chuť k životu.

Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Byl to, jak se říká, sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady, Toník byl zaopatřený, mladý muž. Manželství nám ale moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že máme úplně odlišné zájmy.

Náš vztah spěl k rozvodu. Můj druhý muž se jmenoval Milan a byl učitelem. Já jsem nepracovala, starala jsem se o domácnost a později o naše dvě děti. Žili jsme si dobře, nic nám nechybělo. Ale láska to nebyla…

Žárlila jsem

Když děti odrostly, s Milanem jsme se odcizili. Po čase pochopil, že se v manželství trápím, a nabídl mi formální odloučení. Zaobalil to hezky, ale bylo mi jasné, že se chce dřív nebo později rozvést.

Dozvěděla jsem se, že si mezi kolegyněmi ve škole našel milenku. Záhy se k ní odstěhoval.

Žila jsem ve velké vile se zahradou sama, děti mě čas od času navštívily, ale už žily své vlastní životy. Až po čase jsem pochopila, že nabídka odloučení, kterou mi Milan učinil, byla dobrá tak akorát pro něj.

Žárlila jsem na jeho přítelkyni a na jejich lásku, která se nedala přehlédnout. Takovou jsem já sama ještě nezažila. Ke svým pětapadesátým narozeninám jsem dostala nečekaný dárek od kamarádek – poukaz na jazykový kurz.

„Ale holky, vždyť já jsem už němčinu úplně zapomněla, co tam budu dělat?“ stěžovala jsem si naoko, ale těšila jsem se, že třeba poznám někoho nového. Zároveň jsem ale cítila i obavy, abych tam nebyla nejstarší a nepůsobila trapně.

Vstoupil do třídy

Když jsem přišla do třídy, kde se měl kurz konat, polilo mě horko. Osm z deseti účastníků byli lidé o dvacet let mladší než já. Už už jsem se chtěla zvednout, vymluvit se, že mi není dobře a odejít, když v tom se otevřely dveře a já ho uviděla. Vysokého, prošedivělého elegána s milým úsměvem.

„Ale, snad neodcházíte?“ prohodil směrem ke mně. Podlomila se mi kolena a zacouvala jsem zpátky do lavice. Celou hodinu jsme ze sebe nemohli spustit oči. Alešovi bylo o deset let víc než mně, okamžitě jsem si padli do oka, byla to láska na první pohled. Po lekci jsem si sedli do kavárny a mluvili jsme o svých životech.

Rozuměli jsme si ve všem, navíc byl tak galantní, obětavý a srdečný. A takový i zůstal, a to se známe už více než deset let. Jsem šťastná, že jsem na lásku nezanevřela. Láska na nás totiž vždy číhá tam, kde ji nejméně čekáme.

Anna (66), Plzeň