Vdala jsem se za Láďu, protože mi připadal seriózní a zodpovědný. Jenomže všechno bylo jinak, vyklubal se z něj lhostejný a nudný chlap. Začaly letní prázdniny. Kdekdo měl velkolepé plány, sousedé se chystali do Tater, a třeba moje nejlepší kamarádka letecky do Rumunska. Už se nemohla dočkat, předváděla mi slamák s růžovou stuhou a parádní pruhované plážové šaty, v obojím se chystala oslňovat v

Bezohledné tornádo. Taková byla moje sestra Anna. Jeden čas to vypadalo, že se mě rozhodla úplně zničit. Podzim přišel dřív. Dívala jsem se na to z okna domečku po rodičích a bylo mi tak smutno, že to ani nedokážu popsat. Moje maminka se bála, že se mi z té samoty jednou zatemní v hlavě a zblázním se. Než umřela, kladla mi na srdce, že bych neměla zůstávat sama, ale copak je to tak jednoduché?

Pracovala jsem jako barmanka, k nám do podniku chodil mladík, který se mi líbil, ale byl zadaný. Přicházel s děvčetem. Ne že bych z toho měla radost, ale co jsem mohla dělat? Usmívala jsem se na oba. Ona mi usměvavá nepřipadala. Byla zamračená a nesympatická, neuměla ani poděkovat. On se na ni díval jako na svatý obrázek. Seděl na baru Jednoho dne přišel sám a chodil sám i dál. Vypadal zo

Skoro všechny spolužačky už s někým dávno chodily, jen já byla pořád sama. Doufala jsem, že muž, kterého tajně miluji, si mě jednou všimne. Bylo mi tehdy devatenáct let, čerstvě jsem odmaturovala a byla jsem k smrti zamilovaná. Ale cítila jsem se tak trapně! Ani jsem to nemohla nikomu říct, svěřila jsem se jen nejlepší kamarádce Líze, a ta nad mou naivitou plakala smíchy. „To snad není možné! J

Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! K tomu setkání došlo před mnoha lety v jedné nemocnici. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Zvedla jsem hlavu, abych se omluvila – a pr

Když jsem se rozešla s Josefem, půl roku jsem nebyla schopná usnout bez zapnuté televize. Zničehonic mě přepadal pláč a připadala jsem si prázdná. Naštěstí mám spoustu přátel, kteří mi tehdy hodně pomohli. Stále vymýšleli nové aktivity, abych neměla moc času na přemýšlení. Začala jsem také běhat, což mi pokaždé pročistilo hlavu a utřídilo myšlenky. Vrátila se mi sebedůvěra a klid v duši. Ráda j

Ve svátek svatého Jana Křtitele se pálí ohně, pletou věnce, a kdo má pro strach uděláno, ten hledá zlaté kapradí, přinášející poklady a štěstí. Někdy to zkuste. I já našla poklad. V kouzelnou svatojánskou noc rozkvétá zlaté kapradí, tomu, kdo najde zlaté semínko, se podaří, na co sáhne. Anebo najde poklad. O tom vypráví smutná pohádka, v níž si ovčák přivede domů z lesa krásnou divoženku, a kdy

Vzít si za muže někoho, koho znáte od narození, je divné. Anebo není? S Jaroslavem jsme se znali odjakživa. Společně jsme chodili do mateřské školky, hráli jsme si na písku, navštěvovali místní loutkové divadlo. Naše rodiny bydlely ve stejném patře starého panelového domu. Byli jsme sousedé a naše maminky byly nejlepší kamarádky. Asi si řeknete, že tyto dvě děti nemohly skončit spolu u oltáře,

Bylo mi pětačtyřicet, vzpamatovala jsem se z rozvodu a dařilo se mi i v práci. Na chlapy jsem nemyslela, chtěla jsem se soustředit na sebe. Vymýšlet a vařit různá jídla mě bavilo už odmalička. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že zkusím absolvovat nějaký kulinářský kurz. Z prvního třináctého platu jsem si pořídila kurz staročeské kuchyně. Marně se snažím vzpomenout, co bylo náplní první lekce

Po letech jsem jela vlakem. Hned při první jízdě jsem přejela stanici, ve které jsem měla vystupovat, což se mi stalo osudným. Když jsme se s Vladimírem rozvedli, prosadil si, že si auto ponechá. Naštěstí jsem to měla jak do práce, tak i do obchodu jen kousek, takže jsem žádný hromadný dopravní prostředek nemusela zatím použít. Jednoho dne jsem v supermarketu potkala svoji spolužačku a zároveň