Bylo mi patnáct a rodiče se rozcházeli. Ne­uměla jsem si představit, že odteď budu žít bez táty. Končilo léto, končily prázdniny. Končící léto bývá smutné. Tamto bylo zvlášť melancholické. Courala jsem se zlatou pšenicí s máminými slunečními brýlemi na nose. Přivezla si je z dovolené v NDR, kde už ovšem byla nikoli s tátou, ale s panem K. Bylo mi sotva patnáct a musela jsem se vyrovnat se sk

Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí. Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně. „Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem od

Některé vztahy jsou tak moc silné, že na ně člověk nikdy nezapomene, i když trvaly jen krátce. Vdala jsem se v životě jen jednou. Nyní, i po mnoha letech v manželství jsem stále šťastná a spokojená, ale myšlenky se mi často vracejí do mého mládí. Tehdy jsem prožila cit, který neměl budoucnost, o to víc byl však intenzivní. Líbil se mi moc To, že se mladá žena zamiluje do výrazně staršího

Vzduch prořízl důrazný hlas tanečního mistra: „Pánové, zadejte se!“ V sále to zašumělo. Mladí tanečníci se rychle sunuli ke svým vyvoleným. Děvčata se modlila, aby nezůstala na ocet. Já jsem se nebála, věděla jsem, že přijde. A nezklamal mě ani teď. „Smím prosit?“ uklonil se s úsměvem. Přijala jsem nabízenou ruku. Za chvilku už jsme se vlnili v rytmu pomalého blues. Zavřela jsem oči, nechala se

Moje matka se bála, že zůstanu na ocet, a tak se rozhodla, že vezme můj osud do vlastních rukou. Trochu jsem se toho bála. Bylo mi čtyřicet šest let. Před dvěma lety mě opustil přítel, se kterým jsme plánovali svatbu. On ten plán vlastně uskutečnil, jen bohužel s někým jiným. A tak jsem byla najednou úplně sama ve věku, kdy moje vrstevnice žily čilým rodinným životem. Domluvené rande Nic

Po rozvodu jsem se naplno vrhla do své pracovní kariéry a o lásce jsem snít přestala. Život ale někdy umí pořádně překvapit. Když jsem konečně našla ideálního partnera, na založení rodiny už jsem nepomýšlela. Větším problémem pro mě ale bylo, o koho se jednalo. Znala jsem ho totiž z mládí. Vdala jsem se V lásce mi štěstí moc nepřálo. Pokud jsem se zamilovala, bylo to většinou do někoho, k

Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky. S manželem Romanem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Své city pečlivě skrýval Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si

Bylo jedenáct hodin a deset minut, a ženich pořád nikde. Vstala jsem a řekla s nalomeným hlasem, že se všem moc omlouvám. Ten si tě nevezme,“ říkaly holky a výsměšně se uculovaly. Nebo taky říkaly: „Na toho nemáš!“ Kdykoli jsem něco takového zaslechla, bylo mi, jako bych se napila louhu. V duchu jsem souhlasila. Aleš si mě fakticky nevezme, jsem pro něj jen epizoda. Na ženění nebyl Byl o 

Kdysi dávno jsem se docela dost pohoršovala nad mimomanželskými vztahy. Potom jsem se do jednoho sama zamotala. Vždycky jsem si říkala, že kdo má opravdu rád, tak nemůže být nevěrný. Brala jsem něco takového prostě jako podvod. Dvakrát jsem se s podobnými případy setkala ve svém příbuzenstvu. Zjistila jsem, že můj bratr podvádí švagrovou. Dost mě to zarazilo, protože jsem je považovala za ideál

Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Takhle se to střídalo. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda, jako den a noc. Kaž­dý jiný. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví,