Domů     Nerozdělila nás ani velká lež
Nerozdělila nás ani velká lež
5 minut čtení

Bylo jedenáct hodin a deset minut, a ženich pořád nikde. Vstala jsem a řekla s nalomeným hlasem, že se všem moc omlouvám.

Ten si tě nevezme,“ říkaly holky a výsměšně se uculovaly. Nebo taky říkaly: „Na toho nemáš!“ Kdykoli jsem něco takového zaslechla, bylo mi, jako bych se napila louhu. V duchu jsem souhlasila. Aleš si mě fakticky nevezme, jsem pro něj jen epizoda.

Na ženění nebyl

Byl o celých pět let starší. Už na naší první schůzce jsem se modlila, aby mě požádal o ruku, ano, tak jsem byla vygumovaná.

Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že k žádosti dojde, až bude chodit do posledního ročníku, a že se vezmeme po promoci, ale k ničemu se neměl. Zato lézt za mnou do dětského pokoje do prvního patra oknem, když naši usnuli, to mu problém nedělalo.

Říkala jsem si, risk je zisk

Chodili jsme spolu dva roky, to mi připadalo až až. Po poradě s nejlepší kamarádkou Alenou jsme ukuly ďábelský plán. Hrála jsem vabank, ale na druhou stranu, risk je zisk. Bylo krásné jaro, rozkvétaly šeříky, maturita ťukala na dveře.

Vytáčela jsem v telefonní budce známé číslo a ruce se mi třásly tak, že jsem asi dvakrát omylem vytočila jiné. Když jsem se konečně trefila, přeskakujícím hláskem jsem zapípala: „Aleši, musím s tebou okamžitě mluvit.“

Svatba z donucení

Koukal jako vrána. Bylo vidět, že jsem ho zaskočila. Když to konečně rozdýchal a podařilo se mu promluvit, rezignovaně zasípal: „No tak se vezmeme.“ Byla to trochu jiná žádost o ruku, než jakou jsem si vysnila, ale bylo to koneckonců vítězství.

Budu mít svatbu! Chtělo se mi roztančit se po náměstí, ale ženich nadšeně nevypadal. „Naši budou koukat.“ „Přece mě znají a mají mě docela rádi, ne?“ mumlala jsem. „Jsi ještě dítě,“ ubezpečil mě, a to mi vyrazilo dech.

„Jako že na svatbu ještě nejsem zralá?“ vyrazila jsem ze sebe. „To, myslím, není ani jeden z nás,“ odpověděl k mé hrůze. „Ale nedá se nic dělat.“

Cítila jsem se jako královna

Probrečela jsem noc. Takhle jsem si to tedy opravdu nepředstavovala. Ale za pár dní, když mi brala krejčová míru na svatební šaty, jsem se cítila už zase jako královna, která ještě ke všemu úspěšně odmaturovala. Máma i babička byly nadšené.

Obě se nemohly dočkat jak veselky, tak narození miminka. Vymyšleného miminka. Nebyla jsem těhotná. Byla to válečná lest.

Musela jsem s pravdou ven

Asi jsem se málo znala. Neuměla jsem lhát, nebo aspoň ne tak moc. Dělalo se mi ze sebe zle. Ani jsem nemusela předstírat těhotenské nevolnosti, bylo mi opravdu špatně.

Dvacet čtyři hodin před svatbou, kdy bylo všechno vzorně zařízené, obřad i hostina pro spoustu lidí, svatební šaty visely ve skříni a prstýnky se blýskaly v červené krabičce, jsem Alešovi všechno přiznala. Nezapomenu na jeho pohled. Tak prázdné oči nikdy neměl.

S brekem jsem utekla domů. Tam nikdo nic netušil. Nedokázala jsem ze sebe vypravit slovo. Přičítali to rozrušení před svatbou.

Jako na vlastní pohřeb

Brzy ráno mě vzbudili a česali. Přicházeli první hosté, lili do sebe panáky a cpali se chlebíčky. Nastal čas odebrat se na radnici. Vyšla jsem z baráku ve svatebních šatech, hosté tleskali a někdo šeptal:

„Proč je tak smutná?“ Byla jsem tak smutná, protože jsem kráčela na vlastní pohřeb. Tekly mi slzy, třásla jsem se jako v záchvatu smrtelné zimnice. „Neplač tolik, jsi celá rozmazaná,“ naříkala máma, utírala mi obličej kapesníkem a opravovala líčení.

Nekonečné čekání

Seděli jsme či postávali v předsálí a čekali na ženicha. Musela jsem vypadat jako kmotřička smrt. Slavnostně oblečená Alena, s níž jsme ukuly tenhle fantastický plán, ke mně přistoupila a zašeptala:

„Sedni si, nebo omdlíš.“ Táta mě vlekl za rameno k nějaké židli. Hodiny ukazovaly za pět minut jedenáct a hosté si šeptali. „Tak už jsme všichni?“ starala se usměvavá paní z národního výboru. Máma k ní přistoupila a polohlasem sdělila:

„Ještě ne, čeká se na ženicha,“ což doplnila křečovitým úsměvem. Paní decentně odkráčela.

Nejhorší minuta

Šepot hostů sílil. Vysílali ke mně povzbudivé pohledy, což bylo snad úplně nejhorší. Babička byla úplně zelená. Táta vyndal z náprsní kapsy placatici s bezbarvou tekutinou a lokl si.

Pak se podíval na veliké nástěnné hodiny, zaznamenal, že ukazují jedenáct hodin a dvě minuty, a lokl si ještě jednou. Když bylo jedenáct hodin a deset minut, vstala jsem a zasípala: „Chtěla bych vám něco říct.“ Hosté překvapeně zmlkli.

Nadechla jsem se a zachrčela: „Ženich nepřijde. Je mi to líto. Moc se všem omlouvám.“

Řekli jsme si ano

Babička omdlela, máma s tátou ji zachytili. Vzápětí vešel ženich, za ním skoro utíkali jeho rodiče a volali:

„Omlouváme se za zdržení, vraceli jsme se pro prstýnky!“ Pak už jsme se k mému úžasu řadili, ta paní z výboru nám pomáhala, vysvětlovala, že první jde maminka s ženichem, naposledy tatínek s nevěstou, a tak jsem se k Alešovi nedostala a nemohla s ním mluvit.

Ani později to nešlo, hovořil předseda národního výboru, hrála hudba, oba jsme řekli ano, políbili se a podepsali nějaké papíry.

Miminko na cestě

„Ty se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se užasle, až když jsme seděli v nazdobeném autě. „Jsi ještě dítě,“ odpověděl, jako by mě to omlouvalo. A víte co? Záhy se nakonec ukázalo, že jsem vlastně nelhala, když jsem mu říkala, že jsem těhotná. V té chvíli to byla pravda, jen jsem to ještě nevěděla.

Jana M. (58), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po