Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S

Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P

Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v

Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu

Měla jsem jasnou představu o tom, jak by se lidé k sobě měli chovat, jaké podrazy by si neměli dělat. Pak jsem potkala Libora a všechno bylo jinak. S Monikou jsme se znaly od základní školy. Trávily jsme spolu volné chvíle, drbaly jsme kluky, kteří se nám líbili i nás trápili, a také jsme pomlouvaly holky, které nás štvaly. Chodily jsme spolu i na gympl. Měly jsme společné zájmy, takže nebylo d

Dlouho jsem nechápala, proč se dnes tolik manželství rozvádí. Pochopila jsem až ve chvíli, kdy jsem na hranici rozvodu sama. Když Luděk musel odjet na vojnu, myslela jsem si, že je to to nejtěžší, co náš vztah kdy potká. Jak naivní jsem tehdy byla. V budoucnu náš vztah potkaly daleko větší těžkosti. Všechno jsme ale zvládli překonat, spolu. Protože jsme se měli rádi. O to větším paradoxem je, ž

V kurzu němčiny pro seniory, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. Vzpomínám si, jak jsme byly s kamarádkou na nákupu v Německu. V obchodě se nějaký muž snažil domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Moc německy neuměl, naše němčina taky nebyla žádná sláva, ale snažily jsme se mu pomoct. O tři týdny poz

Poté, co jsem ovdověla a onemocněla, jsem nedoufala, že mě ještě něco pěkného potká. Naštěstí jsem se spletla. Prožila jsem dlouhé a šťastné manželství, které trvalo téměř třicet let. Měli jsme dva syny, kteří postupně odešli z domova a oženili se, ale stále s námi byli v kontaktu. Zákeřná nemoc mi vzala muže Ovdověla jsem, když mi bylo padesát tři let. Zákeřná nemoc postupovala rychle, o

Seděla jsem ve vlaku a sledovala, jak se neznámá krajina ubíhající za okny začíná přetvářet v povědomou, až nakonec dobře známou. Byly to hory a kopce, na které jsem se dívala prvních osmnáct let mého života. Hory a kopce, které mi oznamovaly, že se po dlouhých letech vracím do rodného kraje. Slunce se sklánělo k obzoru a vrcholky kopců mizely za narůžovělou mlhou. Při tom pohledu mě teskně píc