Láska si nevybírá a přichází i tam, kde to není společensky vhodné. Nedá se ale zastavit. Před svými blízkými musím nový vztah tajit!

Bylo mi padesát dva let, když jsem nečekaně přišla o svého manžela. Stala se mu osudnou jedna služební cesta. Při cestě domů měl autonehodu, jejíž následky byly tak vážné, že ani přes zásah záchranářů můj Antonín nepřežil.

I když jsem si manžela nadevše vážila a oplakala jsem ho, po roce jsem cítila, že nechci zůstat sama do konce života. Toužila jsem po něčí blízkosti, náklonnosti a lásce.

Hledání partnera

Být vdovou v tomto věku ovšem vůbec nebylo jednoduché. Muži podobně staří jako já byli většinou ženatí a měli rodinu. Ti rozvedení toužili spíše po románku s mladou dvacítkou než se zralou ženou.

Najít tedy muže perspektivního, zhruba v mém věku, bylo více než obtížné. Syn i dcera byli v té době už dospělí. Pravidelně mě sice navštěvovali a zajímali se o mě, měli ale vlastní život, vlastní rodiny, o které se museli starat.

Děti viděly, jak mě samota trápí, a proto mi začaly namlouvat muže na seznamce. To jsem ale odmítala. Tento způsob navazování vztahu se mi zdál totiž nepatřičný. Čas plynul a já jsem se postupně smiřovala s tím, že lásku už nenajdu.

Bývalý spolužák

Jednoho dne mi zavolal Radek, bývalý spolužák ze střední školy. Rozjížděl firmu. Naše společná známá mu dala na mě kontakt, protože chtěl poradit s účetnictvím. Pozval mě na kávu. Probrali jsme pracovní věci, více jsme nestihli, protože spěchal za klientem.

Bylo mi s ním příjemně

Nečekala jsem, že by mezi námi mohlo něco vzniknout, proto mě celkem překvapilo, když mi za týden zavolal znovu. Vždyť všechno, co potřeboval vědět, jsem mu už poradila předtím. Ukázalo se, že mě chtěl zase vidět.

Nic jsem za tím nehledala, jen další pracovní setkání. Tentokrát jsme se ale pro změnu k pracovním věcem ani nedostali. Mluvili jsme o našich životech, rodinách. Radek byl ženatý a měl dvě dospělé děti jako já.

Rozhodně jsem neměla v úmyslu si s ním něco začínat, ale bylo mi v jeho společnosti příjemně. Od té doby jsme si sem tam zavolali nebo zašli na odpolední kávu.

Osudná návštěva

Všechna naše setkání byla čistě přátelská, až do jednoho dne, kdy se Radek vracel ze zahrady a zavolal mi, jestli nechci třešně. Prý měli bohatou úrodu a už nevědí, co s tím dělat. Pozvala jsem ho k sobě dovnitř. Nabídla jsem mu, zda nechce zůstat na kávu.

Souhlasil a naše setkání se zvrtlo zcela jiným směrem. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nepociťovala mezi námi chemii už dříve. Každou hříšnou myšlenku jsem ale hned zahnala, protože jsem si moc dobře uvědomovala, že je Radek ženatý.

V tu chvíli mi to ale bylo jedno. Nechala jsem se strhnout danou situací i svou touhou a city.

Naše schůzky se opakovaly

Když Radek odešel, styděla jsem se za to, co jsem to udělala. I jeho musely trápit výčitky svědomí kvůli ženě, protože se neozval celé dva týdny. Nakonec ale zavolal. Naše setkání se opakovalo. Začali jsme se potají scházet pravidelně, vždy u mě doma.

A pokaždé tehdy, když šel ze zahrady, a jeho žena netušila, že místo okopávání záhonků se věnuje jiné činnosti – jiné ženě.

Poměr jsme skrývali

Problém byl v tom, že syn i dcera mají klíče od mého bytu a občas se u mě zastaví, naštěstí vždy předem ohlášení. Nechtěla jsem v nich budit žádné podezření. Nevím, jak bych vysvětlila, že mám poměr se ženatým mužem. Děti by tomu neporozuměly.

Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přiznám se, měla jsem párkrát namále. Například když přišla dcera na oběd a všimla si, že v koupelně mám dva zubní kartáčky a na věšáku ručník navíc.

Bylo to tehdy, když Radkova žena jela s kamarádkou k moři a on mohl u mě přespat.

Děti o ničem nevědí

Náš tajný vztah trvá dodnes. Když jsou u mě děti, tak pokaždé trnu, když mi zazvoní telefon, a nemohu ho zvednout, neboť volá Radek. Před dětmi to vždy zaonačím, že je to neznámé číslo, a to bude určitě nějaká reklama. Jenže to začíná být nápadné.

Syn a dcera se mě stále snaží s někým seznámit. Přemlouvají mě, ať si dám inzerát, dohazují mi různé starší kolegy z práce. Diví se, proč se tak bráním. Kdyby tak věděli, jak mi je s Radkem dobře a že už nikoho nehledám.

Jak tohle dopadne?

Nevím, jak tohle může dopadnout. Radek se rozvádět nechce, kvůli majetku, ale se ženou jsou spolu už jen na papíře. Já bych s ním ráda byla častěji. Mám chuť se podělit s dětmi o to, že jsem si někoho našla a že jsem opět šťastná. Vím ale, že je to nereálné.

Nepochopily by mě a bojím se, že i odsoudily. V očích svých potomků chce přece jen každý rodič vypadat jako správný člověk a nedělat věci, za které by se měl stydět. Radka se ale určitě vzdát nehodlám.

Miroslava T. (57), Plzeňsko