Třídní hezoun si s námi domluvil půlnoční setkání na hřbitově. Odvaha se mu ale vytratila, a tak místo sebe poslal kamaráda. Odjakživa mám ráda hřbitovy. Čas se tu zastavil, nemá žádný význam. Sedávám na lavičce, poslouchám zpěv ptáků a přemýšlím o životě – nikde se tak dobře nepřemýšlí o životě jako právě na hřbitově. Když jsem kdysi dávno chodila na střední školu, tuhle zálibu se mnou sdílela

Vdávala jsem se příliš mladá a přiznávám, že v tom nehrálo roli ani tak nějaké bláznivé vzplanutí jako spíš tlak našich rodin. Byla jsem totiž ve čtvrtém měsíci těhotenství. Vynucené manželství nebyl zrovna dobrý základ pro šťastný a dlouhodobý vztah. Od začátku jsem věděla, že takhle žít nechci, že mi něco schází, jen jsem netušila co. Pod srdcem jsem nosila malý poklad a doufala, že právě dít

Vyrůstala jsem mezi samými kluky, byla jsem tedy sama tak trošku jako kluk. Případní nápadníci to tak se mnou neměli vůbec snadné. Jeden to se mnou ale vydržel... Mít sourozence je velká radost. I když přiznávám, že vyrůstat se dvěma staršími bratry bylo někdy náročné. Maminka zemřela, když mi bylo sedm let, a od té doby jsem byla jedinou ženskou silou v naší domácnosti. Tatínek na nás všech

Studium a kariéra pro mě byly vždy důležitější než manželství a rodina. Obávala jsem se ztráty svobody a nechtěla se nikomu podřizovat. Když jsem začala toužit po dětech a manželovi, bylo už téměř pozdě! Už na střední škole básnily spolužačky o svatbě, rodině a dětech. Jako by neměly nic jiného v hlavě! Vůbec jsem nechápala, proč se chtějí vázat a někomu otročit. Ani na vysoké škole to nebylo o

Bylo mi šestadvacet let, žila jsem v poměrně klidném domě, kde jsem si pronajímala docela hezký byt za slušnou cenu. Byl tu klid, neboť moji sousedé byli již v důchodovém věku. Pustili si nahlas občas akorát televizi, a to se dalo snést. Když jsem uslyšela první tóny té hudby, dost mě to překvapilo. Kdosi hrál v domě na klavír. Ztlumila jsem rádio a poslouchala, podél které zdi se ta krásná mel

Z obyčejné letní romance se stalo nečekané životní pouto. A i když jsme na nějakou dobu ztratili nit, brzy jsme ji zase našli, a už nepustili. Byli jsme ještě hodně mladí, když jsme se s Jardou stali rodiči. Všechno se to odehrálo tak rychle. Seznámili jsme se na letní zábavě pod širým nebem. Bylo mi čerstvých osmnáct a na „letní parket“ do vedlejší vsi jsem vyrážela s kamarádkami vůbec poprvé

S Milanem jsem chodila od třinácti let. Zažila jsem s ním všechno. Byli jsme spokojený pár. Nenapadlo mě cokoli měnit. Podle nich jsme byli nudní. I když mě občas kamarádi popichovali, nikdy mě nenapadlo pochybovat o mém vztahu s Milanem. Nebezpečí číhalo jinde. Kamarádky nějaké partnery vystřídaly. A já poslouchala, jaký je rozdíl mezi Petrem a Romanem, Romanen a Mirkem či Mirkem a Zdeňkem.

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte. Jenže kdybych se tohoto přísloví držela, tak dnes nejsem šťastná. Vdávala jsem se ještě na střední škole. Bylo mi osmnáct let a s mým tehdy ještě chlapcem, Vaškem, jsme našim silně věřícím rodičům zatajili, že sňatek je nevyhnutelný, protože jsem již byla v očekávání. Myslím, že tehdy nám všichni uvěřili, že se chceme brát kvůli velké lásce a ž

Někde tam mezi hromy a blesky vznikla naše láska. Nikdy jsem nepřestala být vděčná tomu letnímu slejváku, že nás svedl dohromady. Nechtěla jsem o letních prázdninách sedět doma, tak jsem se rozhodla, že pomůžu tetě v zahradnictví. Kdybych jen tušila, co mě tam čeká! Každý den plít záhonky na prudkém slunci, měla jsem toho dost. „Máš padla,“ oznámila mi teta a já se nemohla dočkat, až dorazím

Většina žen se shodne, že tím nejhezčím dnem v jejich životě je ten svatební. Nedokážu pochopit, proč zrovna moje svatba skončila naprostým fiaskem. Pocházím z bohaté rodiny, protože můj tatínek vydělal spoustu peněz na dovozu perských koberců. Odmalička jsem byla obklopena hezkými a drahými věcmi a nemůžu říct, že si na určitý standard člověk časem nezvykne. Můj nynější manžel je na tom podobn