Domů     Anonymní dopisy plné lásky
Anonymní dopisy plné lásky

Některým ženám se stává, že se do nich zamiluje muž, který odmítá odhalit svoji identitu. Tajného ctitele se pak podaří vypátrat až po letech.

Kterou dívku nebo ženu by nepotěšilo, kdyby dostala nějaké milostné vyznání? Mě vždycky hřál zájem mužů u srdce. S jedním vyznáním lásky jsem si ale nevěděla rady.

Myslela jsem si, že už nikdy nezjistím, kdo mi na gymnáziu začal psát krásné romantické dopisy a verše.

Schovávala jsem si ty ručně psané dopisy v zásuvce s ostatními drahocennostmi, které mi přinesl život. Byla to přinejmenším hezká vzpomínka na mládí. A také záhada, u které jsem se smířila s tím, že nebude nejspíš nikdy odhalena.

Se samotou jsem se smířila

Neměla jsem v životě zrovna ustláno na růžích. Moje sestra zemřela na vážnou nemoc ve svých pětačtyřiceti letech. Byla to pro mě obrovská ztráta, protože jsme se měly moc rády, svěřovaly jsme se jedna druhé a vzájemně jsme se podporovaly a pomáhaly jsme si.

Já jsem o dva roky později prožila celkem bolestný rozvod, když jsem zjistila, že mě manžel podvádí s naší nejlepší kamarádkou. Neměla jsem se s tím ani komu svěřit. Velice to se mnou tehdy otřáslo a také to značně snížilo moje sebevědomí.

Za pár měsíců jsem se z toho oklepala a navázala jsem vztah s dalším mužem, ten ale nevydržel, a takhle se to opakovalo ještě dvakrát. Pak už jsem se rozhodla být raději sama.

Role babičky mě těšila

Příliš mě to netrápilo, měla jsem dvě dcery, obě už si dávno pořídily rodiny a já byla tou hodnou babičkou, na kterou se mohly vždycky obrátit. S vnoučaty jsem si dobře rozuměla, ráda jsem je hlídala a užívala jsem si jejich přítomnosti.

Vlastně mi toho v životě moc nescházelo. Často jsem vzpomínala na své mládí, jak to ve zralém věku dělá asi každý člověk. Vracela jsem se především k těm dopisům, které mi chodily od třetí třídy gymnázia až do mých pětadvaceti let. Bylo jich celkem čtrnáct.

Anonymní ctitel

První z dopisů mě kdysi překvapil. Našla jsem ho jednou odpoledne po vyučování v kapse svého kabátu ve školní šatně. Potěšila mě hezká slova a chtěla jsem znát jejich autora. Pisatel dopisu ale chtěl zůstat v anonymitě, protože bych mu prý stejně dala košem.

V tomhle směru se mýlil, jenže jak jsem mu to měla vysvětlit, když jsem neměla tušení, o koho se jedná? Líbil se mi způsob, jakým psal. Ta slova nebyla nijak nadnesená a přehnaná, naopak působila velmi upřímně a láskyplně.

Další dopisy pak už chodily na naši adresu. Matka se mě vždycky vyptávala, od koho jsou, jenže já jí nedokázala dát odpověď. Myslela si, že před ní něco tajím. Předpokládala jsem, že autorem dopisů je někdo z mých spolužáků nebo ze studentů jiných tříd.

Milostná vyznání nebo přání k narozeninám či svátku nepřestala chodit ani po maturitě. V té době už jsem moc nepřemýšlela, kdo mi to píše. Pokud chtěl zůstat v utajení, co jsem s tím mohla dělat?

Provdala jsem se

Kluci o mě měli celkem zájem, takže jsem měla několik vztahů, o kterých pravděpodobně ten anonymní ctitel věděl. Bydleli jsme totiž na malém městě, kde se podobné věci rychle roznesou.

Když mě viděl s jinými chlapci, nejspíš ho to jen utvrdilo v přesvědčení, aby mi svou totožnost neprozradil. Uběhly dva další roky a já jsem se provdala. Dotyčný to zřejmě zjistil a dopisy přestaly chodit. Odhalení, kdo tím ctitelem byl, na mě čekalo až po mnoha a mnoha letech.

Cesta do minulosti

Byla jsem už ve věku, kdy člověka rozesmutní, ale nepřekvapí, že zemře někdo z jeho vrstevníků. Na jeden pohřeb jsem se tak vypravila předloni do svého rodného města.

Nebyl to přímo vrstevník, ale oblíbený profesor češtiny, který byl v době mých studií jen o pár let starší než my, studenti.

Všichni jsme ho měli moc rádi. Byl k nám přátelský, spravedlivý, uměl si sjednat respekt. Pohřbu se zúčastnilo opravdu hodně lidí, mezi nimi i řada bývalých spolužáků nebo těch, které jsem si z gymnázia pamatovala od vidění.

Neušlo mi, jak mě upřeně sleduje jeden z přítomných. Nedokázala jsem si ho přesně zařadit.

Po smutečním obřadu ke mně přistoupil a oslovil mě. V tu chvíli jsem pochopila, s kým mluvím – že je to on, kdo mi před lety vyznával lásku. Vzpomněla jsem si, že to byl stejně starý kluk z vedlejší třídy. Jmenoval je Ludvík.

Řekla jsem mu, že vím, kdo mi tenkrát ty dopisy psal. Nezapíral.

Byl prý moc stydlivý

Šli jsme si sednout do kavárny a Ludvík se mi svěřil. Litoval, že si tenkrát netroufl říct mi o své lásce přímo do očí. Prý byl moc stydlivý a já moc oblíbená. V životě se mu pak moc dobře nevedlo, dokonce se ani nikdy neoženil a neměl děti.

Tímhle jedním setkáním všechno skončilo. Záhada byla odhalena a pro nás dva už bylo příliš pozdě, než abychom na základě dávného nepřiznaného citu mohli něco začínat. Přesto jsem ráda, že jsem měla možnost svého dávného ctitele osobně poznat.

Aneta N. (66), střední Čechy

reklama
Související články
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském