Když se člověk napije, dokáže vymyslet velké hlouposti. Ta sázka byla ale vysoká a lákavá. Díky ní jsem měla málem na svědomí šťastné manželství. Prožívala jsem tehdy těžké období. Byla jsem tři roky rozvedená, dvě děti na krku a žádného pořádného chlapa v dohledu. Takže mi z té samoty a mateřských povinností, jak se lidově říká, hrabalo. Do toho jsem trpěla nedostatkem peněz a děti nepatřily k t

Po manželově smrti mi pomohla sestřenice. Nebýt jí, už nejspíš nejsem na světě. Od té doby, co umřel manžel, jsem "zobala" jeden prášek za druhým. Už jsem se začala bát, že budu na lécích závislá. Manžel byl o třicet let starší, ale nikdy bych nevěřila, že to takhle skončí. Onemocněl, pak už to šlo rychle. Rok poté, co mě opustil, jsem bez antidepresiv nedokázala ani vstát z postele. Vypadalo to,

Lidé mohou mít vnitřní vztah i na dálku a prožívat své smutky a radosti. S Leošem jsem se poprvé seznámila na střední škole. Chodil o ročník výš. Oslovil mě, pozval mě na rande a já souhlasila. Prožívala jsem s ním hezkou první lásku, která ale neměla moc dlouhé trvání. Leoš se totiž musel odstěhovat. Věděli jsme, co prožíváme! Než můj milý odjel, poprosil mě, jestli bychom spolu nemohli provés

Vydá-li se člověk dál od civilizace, neměl by podceňovat náhlé změny v přírodě. S Michalem, mým partnerem, kterého jsem si našla po rozvodu, jsme patřili spíše ke svátečním turistům. Mnohem bližší než příroda nám byly hrady a zámky. Na výlety jsme jezdili často, ale většinou jsme zůstávali ve městech. Proto mě jednoho dne překvapilo, když Michal navrhl dovolenou v horách. Jednoho podzimního dne j

Říká se, že člověk nemá dělat druhým to, co se mu samotnému nelíbí. Málokdo se tím řídí. Je špatné, když se sami dopustíme křivdy, která byla kdysi spáchaná na nás. A ještě horší je, že si to někdy bohužel uvědomíme pozdě. Slíbila jsem si, že budu jiná Moje manželství bylo celkem šťastné a bezproblémové, až na jednu věc. Nikdy jsem nenašla společnou řeč se svojí tchyní. Nesnášela mě od prvního

Chodby zříceniny lákaly. Toužili jsme najít truhlu se zlatem a drahými šperky. Jezírko v podzemí nás nezastavilo. Vyhnal nás až jeho obyvatel. Které dítě netouží nalézt poklad? Zřícenina poblíž rodné vesnice nás přitahovala jako magnet, zejména chodby, kterými se to po okolí jen hemžilo, dráždily naši bujnou fantazii. Nebylo tedy divu, že jsme se jednou domluvili. Ti srdnatí z nás, mezi které jse

Ty noci vedle něho byly strašlivé. Nikdy mi nevěřil, že dokáže vydávat takový zvuk. Až jsme jednou vyrazili s kamarády pod stany... Každý to určitě zná. Když v noci ve vaší blízkosti někdo strašlivě chrápe, vy nezamhouříte ani oko a ráno si připadáte, jako by vás přejeli parním válcem. Když to zažijete občas, vyspíte se jindy, jenže já si bohužel vzala za manžela člověka, který dokázal vydávat ve

Ten šperk našla na tržišti a doslova ji uhranul. Od chvíle, kdy mi jej darovala, se začaly dít zázraky. Štěstí mě provázelo na každém kroku. Až do té doby, než se záhadně ztratil. K Bulharsku a naší rodinné dovolené v této zemi – bylo to ještě v dobách socialismu - se váže velmi zajímavá příhoda. Bylo to v čase, kdy jsem studovala střední školu a chystala se na vysokou. Vybrala jsem si obor, kter

Vnouček mi chtěl ukázat, jak je šikovný a umí do školy dojít sám. Tajně jsem sledovala každý jeho krok, zachránit jsem ho ale už nedokázala. Náš Honzík byl na začátku třetí třídy, předešlé dva roky jsme ho pečlivě vodili do školy a také ze školy do různých kroužků a pak domů. Už koncem druhé třídy škemral, abychom ho nechali jít aspoň část cesty samotného, vždyť už je dost velký na to, aby došel

Rodinu drtily tragédie. Děti utekly, manžel zkolaboval, zůstala jsem sama. Až neteř odhalila, odkud zlo přichází. Na hřbitově se krást nesmí! Rány osudu se začaly valit ze všech stran. Naše klidná rodina se proměnila ve smečku dravých šelem, které se na sebe vrhaly kvůli maličkostem. Synové se odstěhovali, manžel skončil s mozkovou příhodou v nemocnici. Zůstala jsem sama se svými psy. Špatně jse