Domů     Sestra mi ukradla mou jedinou dceru!
Sestra mi ukradla mou jedinou dceru!
6 minut čtení

Toužila jsem po velké rodině, osud mi však nadělil nakonec jen dceru Denisu. Žila jsem jen pro ni, než mi ji vlastní sestra zákeřně odloudila. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá.

Je smutné, že ty největší a nejbolestivější zrady nám zpravidla způsobí ti, od nichž bychom to čekali nejméně – naši nejbližší, rodina a přátelé. V mém případě to byla sestra, která bývala vždycky nezištnou oporou, nejlepší kamarádkou a moudrou rádkyní.

Nikdy jsem nepochopila, jak mě mohla tak strašně zradit a zničit to jediné na čem mi kdy opravdu záleželo. Moc dobře musela vědět jako bolest mi svými kroky způsobí a přesto neváhala vzít mi to nejcennější v mém životě.

Marně pátrám v paměti, jestli jsem jí někdy v uplynulých letech neublížila, že by se mi třeba mstila. Nejsem si ale vědoma ničeho tak zásadního, aby jí to dalo právo odvést mi mé milované dítě a připoutat ho k sobě díky lžím a intrikám.


Vyrostly jsme jako dvojčata

Se sestrou nás dělil rozdíl jednoho roku. Vyrůstaly jsme jako dvojčata a všechno prožívaly společně. První lásky, zklamání i lumpárny. Později jsem dokonce nastoupily i na stejné učiliště a vyučily se cukrářkami.

Lída byla vždycky oproti mě víc společenská a ráda bývala středem pozornosti. Já jsem byla spíš tichá a nejšťastnější jsem byla někde stranou v klidu. Dobré vztahy nám vydržely i v dospělosti.

Lída pracovala v pekárně na náměstí a já jen o pár ulic dál v malé rodinné cukrárně. Tam jsem se tehdy také potkala s Markem, svým budoucím mužem a otcem mé dcery Denisky. Po několikaměsíční známosti jsme se vzali a plánovali, že budeme mít velkou rodinu.

Lída, která byla hodně do větru se vdala krátce po mě za majitele řeznictví, které sousedilo s pekařstvím. Vypadala, že je ve vztahu spokojená. Neměli se na tehdejší dobu vůbec zle. Hodně si dopřávali a na rozdíl od nás o děti nestáli. Chtěli si hlavně užívat života.


Musela jsem si na ni počkat

Přesto, že jsem se snažili opravdu hodně, dítěte jsme se s manželem ani po třech letech nedočkali. Byli jsme z toho oba zničení.

Oporou mi byla kromě Marka hlavně Lída, která mě brávala do divadla, na výlety nebo jen tak do vinárny, abych přišla na jiné myšlenky. Vzali nás dokonce s manželem na dovolenou do Bulharska, že prý musíme změnit prostředí.

Byla jsem jí za to moc vděčná, protože to byla právě ona dovolená, která nám pomohla zapomenout na trápení a uvolnit se. Měsíc po návratu z Bulharska jsem zjistila, že jsme si dovezli ten nejkrásnější suvenýr – děťátko!

Čekali jsme nakonec téměř čtyři roky, ale dočkali se. Byla jsem na sebe velmi opatrná, aby bylo vše v pořádku. Nedokážu popsat to štěstí, když se nám dcera narodila.

Ačkoli Lída nikdy po dětech netoužila, příchod Denisy na svět ji hodně ovlivnil a sama začala o rodině uvažovat.


Zůstala jsem na vše sama

Mé štěstí netrvalo bohužel dlouho. Když byly Denise tři roky, prodělal manžel silný infarkt a na jeho následky po pár dnech zemřel. Najednou jsem zůstala na všechno sama. Nebýt dcery, kdo ví, jestli bych měla sílu žít dál.

I tehdy mi byla oporou Lída, která u nás trávila dny i noci a pomáhala mi se vším, co bylo třeba. Zařizovala dokonce i Markův pohřeb, já na to neměla sílu. Čím víc času u nás trávila, tím blíž měla k Denisce.

Její muž ale o dětech nechtěl ani slyšet, což manželství hodně poznamenalo. Nakonec se Lída rozvedla, odstěhovala se od něho a zůstala u nás. Měla jsem velký byt, takže jsme všichni měli své soukromí.

Dceru jsme vychovaly společně, pro Denisku byla má sestra jako druhá máma a mě nikdy nenapadlo, že by na tom bylo cokoli zlého.


Neměla v plánu se jí vzdát

Když bylo Denise zhruba 15 let, odstěhovala si Lída své poslední věci k novému partnerovi, kterého si později vzala. Poslední rok u nás už moc nebyla, věnovala se víc sobě a svému soukromí, což jsem jí nemohla mít za zlé.

Já si nikoho nehledala, jediný muž mého života mi odešel a tím pro mě láska navždy skončila. Byt byl bez Lídy najednou takový prázdný, bez energie, bez šťávy. Nejhůře to nesla Denisa, které se moc stýskalo. Začala proto za Lídou jezdit k ní domů.

Z počátku jen občas, později to bylo už pravidlem a nakonec tam zůstávala i přes víkendy. Cítila jsem, že se mi má holčička vzdaluje a nevěděla jsem co s tím. Veškerý svůj volný čas trávila s mou sestrou. Mě nikdo najednou nezval, připadala jsem si odstrčená.

Když jsem ale vznesla námitku, že by mohla být dcera také občas se mnou, dostalo se mi hodně studené sprchy.


Koupila si ji drahými věcmi

Lída se stejně jako v prvním případě uměla dobře vdát i podruhé. Její manžel byl zámožný podnikatel, který jí dal kartu a neřešil za co utrácela. To jí dalo do ruky žolíka, kterého jsem nemohla nijak trumfnout.

Pořizovala Denise drahé oblečení, boty nebo šminky. Brala jí do vybraných restaurací, na kosmetiku a ke kadeřníkovi. Dávala jí také bez mého vědomí dost vysoké kapesné. Z mé skromné holčičky udělala brzy rozmazlenou fiflenu, která musela mít všechno.

Já si nic takového nemohla dovolit a právě to bylo často příčinou našich hádek. V okamžiku, kdy Denisa oslavila 18. narozeniny, sbalila si věci a oznámila mi, že se stěhuje k tetě Lídě. Prosby, sliby ani mé nářky ji nezajímaly.

Vmetla mi do očí, že zatímco pro Lídu je vším, já jsem prý zahleděná do sebe. Křičela, že se jí kvůli mně všichni vždycky smáli a oblíbenou se stala až díky tetě. Lída, která vlastní děti neměla si mou dceru přivlastnila a udělala z ní jiného člověka.

Vzala mi ji. Sprostě ji ukradla a připoutala ji k sobě penězi. Denisa sice občas zavolá nebo napíše, za svou mámu mě už ale léta nepovažuje.

Milena K. (56), Čáslav

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po