Domů     Dcera nám nikdy neodpustí
Dcera nám nikdy neodpustí
4 minuty čtení

Jen jsem se chtěla vyvarovat toho, co kdysi potkalo mě. Bohužel jsme s manželem celou situaci absolutně nezvládli a ztratili naši dceru možná navždy.

Edík sedí na zadním sedadle Markétina vozu a smutně se po nás ohlíží. Mává mě a dědovi, dokud nám úplně nezmizí z očí. Zato dcera se po nás ani neotočí. S vítězoslavně vystrčenou bradou pěkně dopředu a pevně stisknutými rty se kouká před sebe.

Jen aby snad o nás jen trochu nezavadila pohledem. Slzy mi tečou proudem a nejsem k utišení. I manžel má vlhké oči. Právě se nám totiž zhroutil celý náš svět.

Moje smutné dětství

Prvního, koho jsem začala v životě vnímat, byla teta z kojeneckého ústavu. Později v dětském domově bylo těch tet víc a já pochopila, že ani jedna z nich není moje matka. Ta se za mnou v domově občas stavila, ale její návštěvy časem řídly a řídly. Když jsem se narodila, bylo jí teprve šestnáct a o mě se nedokázala postarat.

Moji skvělí rodiče

Po několika dost ošklivých letech si mě přece jen vybrali starší manželé do pěstounské péče. Byla jsem už vlastně puberťačka, ale i tak jsem byla šťastná, že jsem konečně poznala skutečný rodinný život.

I když moje „maminka a tatínek“ byli spíš ve věku mých prarodičů, dobře jsme spolu vycházeli a rozuměli si. Dali mi tolik lásky, kolik jen dovedli. Díky nim jsem mohla vystudovat, najít si muže a vdát se. Moje vlastní matka mi už v té době dávno zmizela z očí. Žila někde svůj život a já netoužila po tom, vědět, jaký.

Štěstí mě opustilo

Můj partner byl o deset let starší, můj profesor ze školy. Byli jsme do sebe velmi zamilovaní a brzy se nám narodila jediná dcera Markétka. Soustředili jsme na ni veškerou svou péči a lásku.

Jako bych jí chtěla vynahradit všechno to, o co já v mém dětství přišla. Dnes už vím, že jsme ji asi trochu rozmazlovali. Ale můj muž se v ní přímo viděl. Pak nás ale zasáhla hrozná tragédie.

Nechtělo se mi žít

Manžel se z jedné služební cesty domů už nevrátil. Při dopravní nehodě, kterou nezavinil, na místě zemřel. Zůstala jsem sama se čtyřletou dcerou. A aby toho nebylo málo, za několik dní po manželově pohřbu, zemřel i můj adoptivní tatínek.

To už bylo na mě opravdu příliš. Jen stěží jsem v té době zvládala základní péči o dítě i o sebe. Ještě, že jsem měla svou adoptivní mailovanou maminku. I přes její věk byla schopná mi pomáhat. Zůstala také sama a spolu nám bylo dobře.

Potkalo mě štěstí

Do našeho podniku, kde jsem pracovala nastoupil nový zaměstnanec. Pohledný chlapík, přibližně mého věku. Od prvního dne jsme se do sebe zakoukali. Maminka mi vždycky říkala, že jsme si prostě byli souzeni.

Brzy jsem Zdenka, tak se jmenoval, seznámila i s mou dcerou. Zamiloval si i ji. Sám byl rozvedený měl už staršího syna. Nebylo tedy co řešit a my se vzali. Opět jsme byli rodina.

Něco se pokazilo

Nějaký čas vše fungovalo, jak mělo. Zdeněk se věnoval Markétce každou volnou chvilku, brával si také svého syna a všichni jsme spolu trávili krásné víkendy i část dovolených. Dcera začala ale pomalu dospívat a dost se změnila.

Najednou byla paličatá, nepřístupná. Odmlouvala nám a dělala si, co chtěla. Stala se pro nás naprosto nezvladatelná. A pak přišla s tím, že je těhotná. Bylo jí necelých 16 let! Úplně mě to porazilo. Uvědomila jsem si, že se historie opakuje. Ale jedno mi bylo hned jisté – opakovat se nesmí.

Naše péče

Dcera porodila krásného syna Edíka, o kterého se ale starat nechtěla. Soud ho naštěstí přiřkl nám, prarodičům a my se o něj starali osm let.

Dcera dodělala školu, složila maturitu a oznámila nám, že si našla přítele a chce s ním a s malým Edíkem odejít pracovat do Německa. Byl to pro nás šok a nechtěli jsme to s manželem připustit. Vždyť o své dítě do té doby nejevila velký zájem. Dcera se ale s námi začala soudit.

Už se dlouho neuvidíme

Soudy se táhly několik let. Nakonec tedy dcera vyhrála a získala své dítě do své péče. Mezitím ale přišla o svého německého přítele a prý i o dobrou práci v zahraničí.

Všechnu vinu za to hodila na nás a řekla nám přímo do očí, že nás nenávidí a že Edu už nikdy neuvidíme. Manžel říká, že to chce čas. Ale já mám strach, že jsem dceru a vnuka ztratila navždy.

Monika H. (63), Hradec Králové

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
3 minuty čtení
Babička byla nejdůležitější ženou mého života. Když se její čas naplnil, mrzelo ji, že mi nemůže nic cenného odkázat. Babička pro mě znamenala všechno na světě. Byla daleko vlídnější a mírnější než moje ambiciózní, rázná a nikdy nic neodpouštějící matka, která se stihla dvakrát rozvést. Žít s ní bylo vyčerpávající, zatímco když jsem pobývala u laskavé babičky, bylo to vysvobození. Nikdy jsem si
3 minuty čtení
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím... Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale uvnitř jsme byly jiné. Ona byla lehká, volná, přir
4 minuty čtení
Už pět let žiji na vozíku. Když mi lidé říkají, že jsem inspirace, jen se hořce usměju. Můj život není o hrdinských činech, ale o každodenním boji. Bylo to podzimní ráno před pěti lety. Jela jsem do práce, jako každý den. Pracovala jsem jako účetní v malé firmě, měla jsem svůj byt, přátele, plány. Ten den pršelo, silnice byla kluzká. Pamatuji si, jak jsem si v autě zpívala oblíbenou písničku, k
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nadýchaná roláda
tisicereceptu.cz
Nadýchaná roláda
Suroviny 100g hladké mouky 3 lžíce kukuřičného škrobu 1 lžička kypřicího prášku 3 vejce 100 g krupicového cukru máslo na vymazání Na náplň 125 ml smetany ke šlehání 30 g moučkového cukr
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
nejsemsama.cz
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
Klasický štrúdl může mít mnoho podob. Lze ho připravit i jako koláč s náplní ze sladkých třešní (i višně se uplatní) a doplnit vanilkovou zmrzlinou. Potřebujete: ✿ 2 balení rozváleného listového těsta ✿ 100 g másla ✿ 2 hrsti strouhanky nebo rozdrobených piškotů ✿ 1 kg třešní ✿ 150 g cukru krupice ✿ moučkový cukr 1. Máslo rozehřejte v kastrůlku, trochu si
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
epochaplus.cz
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
Kýchání, rýma, svědění očí a vyrážka. Znáte to? Nejste sami. V Česku trápí alergie každého třetího člověka. A letošní pylová sezóna je obzvláště zákeřná. Alergologové varují před prolínáním jarních stromů a travin, což přispívá k vyššímu počtu alergických projevů. Proč se náš imunitní systém tak „plete“ a jaké jsou moderní přístupy ke zmírnění těchto nepříjemných
Tropický ráj ve stínu palem
rezidenceonline.cz
Tropický ráj ve stínu palem
Pouhých pár kroků od pobřežní pláže lemující zátoku Lorient na ostrově Svatý Bartoloměj najdete jednu z nejkrásnějších zdejších nemovitostí. Luxusní Villa Palm Beach je snovým místem klidu a odpočinku. Uhrane hned na první pohled svou elegancí podtrženou rozdělením obytného interiéru na pětici samostatných pavilonů. V tom hlavním je kromě největší ložnice situované do zadních partií
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
21stoleti.cz
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
Pobyt v přírodě patří k nejhezčím zážitkům léta – ovšem i v českých lesích číhá neviditelné nebezpečí. Virus klíšťové encefalitidy může napadnout nervovou soustavu a způsobit vážné komplikace. [c
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
historyplus.cz
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
„Bude to prcek! Malá nedomrlá kreatura! Zákeřný vztekloun! Zosobnění podlosti!“ má jasno Angličan James Gillray, jak bude na jeho karikaturách vypadat Napoleon Bonaparte. Stvoří postavu Malého Boneyho, který se krčí strachy před mohutným Johnem Bullem, symbolem mocné Británie!   Kritizují krále či diktátory. Zesměšňují politiky. Upozorňují na nešvary své doby… První „karikatury“ se objevují již
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
enigmaplus.cz
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
Desítky zmizelých lodí a letadel, podivné světelné úkazy a nevysvětlitelné časové anomálie. Bermudský trojúhelník, tajemná oblast v severním Atlantiku, je už po staletí zdrojem fascinace a hrůzy. Je t
Jak se správně rozhodnout?
skutecnepribehy.cz
Jak se správně rozhodnout?
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší,
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
iluxus.cz
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
Emirates, největší mezinárodní letecká společnost na světě, slaví 15 let od zahájení provozu v České republice. Od prvního letu mezi Dubají a Prahou 1. července 2010 přepravila na této trase přes 3 mi
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
nasehvezdy.cz
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
Známá spisovatelka a herečka Halina Pawlowská (70) se před pár dny na veřejnosti objevila ve zcela nové formě. Výrazně zhubla, prokoukla a mohla by být plná života, jenže nikomu z přítomných neunikl
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
epochalnisvet.cz
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
epochanacestach.cz
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
V rakouské Solné komoře, sevřené horskými hřebeny Dachsteinu a vonícími alpskými lesy, se rozkládá malebná vesnička Gosau. Toto místo působí, jako by vystoupilo z jiné doby – krajina nedotčená spěchem, kde čas plyne klidněji a každý pohled nabízí scenérii hodnou pohlednice. Gosau láká cestovatele, kteří touží po tichu, autenticitě a zážitku, který se zapíše hluboko