Dnes se již jen otáčím za časem, který je dávno minulý a zavádí mne do posledního desetiletí minulého století. Přišla jsem při nehodě o snoubence. Myslela jsem, že to nikdy nepřebolí. V té době dívka, která neměla v osmnácti vážnou známost, byla divná a pokud v devatenácti letech již nechystala svatbu, byla ještě divnější a já patřila přesně do této vesnické šablony. Od sedmnácti let jsem chodi

Byly jsme jedna duše. Cítila, když jsem zkolabovala, a já poznala, že ji hrozí nebezpečí. Tu noc jsem za vnučku prosila. A pomoc přišla. Od první chvíle, kdy jsem vnučku spatřila, jsem cítila zvláštní magickou vazbu. Takovou jsem se svou dcerou nikdy neměla. Jak čas šel, utvrzovala jsem se ve svém dojmu, že se v mé vnučce narodila bytost, která se mi neuvěřitelně podobá. O tom, že si jsme hodně b

Je tomu pár dní, co jsme s manželem oslavili čtyřicáté výročí naší svatby. Miluji ho a ctím i přesto, co jsem za ty společné roky zjistila a co přede mnou tajil. Mému muži se totiž líbí nejen ženy, ale i osoby mužského pohlaví. Brali jsme se když mi bylo sladkých 19. Seznámili jsme se na internátě, kde jsem jako studentka knihovnictví bydlela. On se učil na automechanika a spolu s partou kluků

Měla jsem to štěstí, že jsem potkala lásku na celý život. I když to zprvu vypadalo, že zůstane u jediného setkání... Životní lásku jsem potkala v hospodě. Lituji, jestli vám to připadá málo romantické, ale už to nezměním. Ubezpečuji vás, že to nebyl noblesní restaurant, ale ten nejklasičtější hostinec čtvrté cenové skupiny, jmenoval se U Loudalů. Přijela jsem do vesnice vlakem, na který měl navaz

Když máte jediné, vymodlené dítě, tak ho střežíte jako oko v hlavě. Dbáte na zdravou výživu, dobré vychování a skvělé vzdělání. Tahle posedlost nás ale brzy pohltila. Na děťátko jsme čekali dlouho a už jsme se vzdávali naděje, že se dočkáme. Téměř ve čtyřiceti se mi podařilo otěhotnět, vytouženého potomka donosit a porodit. Byla to krásná a zdravá holčička. Stala se naším andílkem a smyslem živo

Nedávno jsem ovdověla a byla jsem přesvědčena o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka. Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela. Byly to dlouhé roky, a smutné. Pracovala jsem jen na půl úvazku, pak utíkala domů, starat se o muže. Lékaři už nedávali žádnou naději. Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, c

Jsem už dost stará ženská, abych se učila novým kouskům. Alespoň donedávna jsem to tvrdila. Názor jsem ale změnila rychle. Právě jsem ve spojení se svým úžasným vnukem. To díky němu teď můžu vidět svou pravnučku, jak se pokouší postavit na nohy a vidět její roztomilý úsměv. Jinak bych o tohle vše přicházela. A znáte to, že malé děti rostou rychle jako z vody. A ty nejkrásnější chvilky uletí cob

Naše smutná rodinná tragedie nás těžce poučila o tom, že se nemůžete na nikoho spolehnout. Je potřeba stále mít život svůj i vašich dětí pod kontrolou. Kdybychom tehdy nespoléhali na našeho správce a sami si za těch několik stovek nechali před každou topnou sezónou překontrolovat plyn, naše milované dítě by tu dnes bylo. Dnes pozdě litujeme s manželem, že jsme trávili tolik času v zaměstnání. M

Stará zapadlá místa mohou skrývat tajemná a smrtelná nebezpečí. Nebýt manželova důvtipu, asi bychom v tmavé pasti zemřeli… S Antonínem, mým mužem jsme se často toulali po vlastech českých i po okolních zemích. Když byly děti malé, omezovali jsme se na místa, kde by je to mohlo bavit. To znamená, že jsme jezdili především na různé přehrady nebo k rybníkům. Když se syn i dcera dostali do puberty,

Na svatbu bych nikdy nekývla nebýt jeho dětí. Ty jsem milovala nade vše a tak jsem si za manžela vzala muže, kterého jsem nejen nemilovala, ale neměla ho ani ráda. Po dětech jsem toužila odjakživa, ale osud mi je nikdy nedopřál. První manželství zůstalo bez potomků a skončilo rozvodem. Manžel děti nechtěl a tak se mu náramně hodilo, že nepřicházely. O adopci jsem nesměla ani uvažovat. „K čemu nám