Byla tím vyhlášená! Nevím, jestli si tím něco dokazovala, nebo to byl jen její koníček, ale musela dostat každého muže v okolí. Toho mého jsem uhlídala. Jmenovala se Bára a bydlela o patro výš v paneláku, kam jsme se s manželem a dcerkou přistěhovali. Až do té doby jsme bydleli u jeho rodičů, a nedělalo to dobrotu. Náš nový byt, i když byl malý, pro nás byl vysvobozením. Už mi nebude nikdo kouk

Nechtěla jsem, aby máma zůstala sama, a tak jsem vymyslela plán. Když do školy nastoupil nový učitel, napadlo mě, že by si mohli rozumět. Stalo se to na základní škole, kde moje máma učila matematiku a bohužel ji učila i mě, což byla hrůza. Ve snaze, aby si ostatní nemysleli, že mi nadržuje, byla až zbytečně přísná, někdy i křičela. Věděla jsem, že je v jádru moc hodná. Jaksi však nerozdýchala

Když puberťačce rozbijete domov, je to těžký nápor na její psychiku. O tom ostatně něco vím, prožila jsem to na vlastní kůži. Byla jsem puberťák, kterému se stala křivda. A na tu křivdu jsem se rozhodla reagovat. Strašně, opravdu strašně, mě zklamala vlastní matka. Našla si milence, to se nedělá. Přitom s tátou se měla dobře. Táta byl na dobové poměry bohatý, zahrnul mámu přepychem, měli jsme v

Kurzy jógy jsme vždy zakončili krátkou meditací. To se mi moc líbilo, netušila jsem ale, jak mi to ovlivní další život. Najednou jsem věděla, co lidé cítí. Bylo mi necelých třicet let, když jsem se prvně s jógou a meditací setkala. Za vším byla Monika, kolegyně z práce, která byla posedlá všemi alternativními terapiemi. Ostatní se jí smáli. Já ne, a proto si mě vybrala a byla neodbytná. Povedlo

Jakmile oblohu rozzářil úplněk, objevila se ona. Můj Tomáš ji za oknem spatřil několikrát. Opakoval, že viděl ducha. Nechtěla jsem tomu uvěřit, tak jsem si na ni počíhala. Vchod do naší zahrady vedl skrz starou bránu, po které se vinuly popínavé růže. Každý rok krásně kvetly a voněly. Brána jediná tu zůstala z dob, kdy tu stával malý zámeček. V 19. století shořel poté, co do něj udeřil blesk. K

Chtěla jsem si zkrátit cestu přes les. Déšť mě ale vehnal do opuštěného rozpadlého stavení. Nebyla jsem sama, kdo se tam ukryl. V rohu místnosti se krčila malá liška. Nebylo to poprvé, co jsem si krátila cestu domů přes opuštěnou samotu poté, co mi ujel autobus. Většina z místních to tak dělala, a to nejen ve dne, ale i v noci. Než jsem vyšlapala strmý sráz k lesu, bylo už šero. Po nebi se proh

Vlastních dětí jsem se nedočkala, a tak jsem ráda pomohla své sestře s hlídáním její dcery. Dnes mi vyčítá, že mě Janička miluje víc než ji. Mou sestru Marcelu měli mí rodiče až v pozdním věku, je o dvanáct let mladší, než já. Snažila jsem se jim ulehčit, a tak jsem se o ni starala. Nějak mi to zůstalo až do dospělosti. Nepřišlo mi vůbec divné, když se sestra vdala a požádala mě, zda bych jí ob

Ze své mladší dcery jsem byla nešťastná. Byla tak problémová, že ani nedokončila základku. Nevěřila jsem, že z ní bude někdy slušný člověk. O naši starší dceru Jit­ku jsme nikdy neměli strach. Ve škole se učila dobře, byla poslušná a spolehlivá. Po maturitě si našla zaměstnání, hodného a pracovitého muže a své děti vychovávala dobře. Bylo to naše štěstí. To se nedalo říct o její mladší sestře

Markéta byla labilní ženská, se kterou se nedalo vyjít. Taková snacha za trest. Díky ní si ale nyní náš syn upřímně váží své druhé manželky. Když k nám náš Vojta přivedl Markétku, moc se mi líbila. Zdála se mi jako milá, tichá a hodná holka. Radovala jsem se, že si vybral dobře. Jak ale čas plynul, začala se projevovat jako velice labilní a žárlivá ženská. Její hysterické scény opravdu stály za

Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje