I věci, které nám připadají normální, se mohou po určitém zjištění změnit v příhodu, kterou nám nikdo neuvěří! Dělám obchodní zástupkyni pro jednu větší firmu, takže jsem díky svému povolání často na cestách. Jezdím na služební cesty nejen po naší republice, ale také do Německa. Před čtyřmi roky v létě mě tak osud zavedl do jednoho menšího českého města poblíž hranic. Domů bych to bývala už nes

Jak si uchovat vzpomínky na všechny svoje tajné známosti, aby manžel nepojal podezření? Každému jsem přiřadila pohled a při prohlížení vzpomínám na společně prožité chvilky! Pyšná na to nejsem, ale věrnost nebyla nikdy mojí předností. Svému budoucímu muži jsem zahýbala už na střední, kam jsme spolu chodili. Měla jsem ho ráda, dokonce možná i milovala, ale mít jen jednoho jediného chlapa po svém b

Měla jsem ji moc ráda. Milá a usměvavá, ochotná a slušná. Moje snacha, vzor všech ctností! Nikdo mimo manžela nevěřil, že mi dělá naschvály. Pozice partnerovy matky není nikdy snadná. Už jen ten název tchyně je téměř urážlivý. A těch vtipů, které nejsou vůbec vtipné, natož pravdivé! Od samého počátku vtahu syna s jeho nastávající jsem se snažila být co nejmilejší a nejhodnější. Záleželo mi na tom

Bylo už pozdě, zima a všude sníh. Přijela jsem od tetičky z jižních Čech. Vlak měl zpoždění a tak jsem se na nádraží dostala hodně pozdě, skoro v jedenáct hodin v noci. To nebylo moc dobré… Měla jsem docela strach. V dnešním velkoměstě číhá na holku s batohem nebezpečí všude. A tramvaj ne a nejela. Na zastávce stáli dva lidé. Mladý muž a starší paní. Co dělat? Naděje na to, že co nevidět přijede

Můj bratr se ženil těsně po maturitě. Jeho vyvolenou se stala jeho první láska Renata. Bylo to pracovité a milé děvče a nikdo z rodiny nepochyboval, že budou žít šťastně. Jejich manželství bylo skutečně harmonické a vzorné, až na to, že Renata nemohla otěhotnět. Byla to pro oba velká rána, protože po dětech toužili. Naděje se nevzdávali. Jarda rozhodl, že Renata zůstane doma a bude se starat o

Snad stokrát jsem slyšela o nebezpečných podvodnících všeho druhu. Jenže v tu chvíli jsem na to ani nepomyslela. Jediné, co jsem chtěla, byly v té chvíli peníze. To už byl snad desátý telefonát. Nikdy jsem nikomu nic nedlužila a teď mě nahánějí jako neplatiče. A nejen že mě upomínají, ale dokonce mi vyhrožují. Mám strach, ale nevím, co mám dělat. Syn se to rozhodně nesmí dozvědět. Hanbou bych se

Pokušení je všude. Je jen na nás, kolik v sobě objevíme síly, abychom mu dokázali odolat. Jen bychom se měli zamyslet nad tím, zda svým jednáním neublížíme našim nejbližším. S mužem mého života jsem se potkala před lety na dovolené v Chorvatsku. Bydleli jsme ve stejném hotelu. Už když jsme se poprvé potkali na recepci, přeskočila mezi námi ona pomyslná jiskra. Usmál se na mě a já se přistihla,

Můj závazek není jen hloupým novoročním předsevzetím. Já prostě musím shodit. A to nejen kvůli manželovi, vnoučatům, ale hlavně kvůli sobě a mému zdraví. Trochu se stydím, ale co můžu dělat. Na cestičce uprostřed městského parku se není kam schovat. A já tu stojím, kolena se mi podlamují a funím jak parní lokomotiva. Moc dobře přitom na sobě cétém ty pobavené pohledy některých kolemjdoucích. Asi

Černý mrak se přihnal zničehonic modrou oblohou a blesk udeřil přímo do kostela ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Manželství skončilo skutečně tragicky. Událost, o které vám píši, prožívalo naše malé městečko jako velkou senzaci. Došlo k ní koncem padesátých let minulého století. Jedna studentka místní střední si brala svého češtináře. Kantor byl idolem našich dívčích srdcí. Navíc to byl do

Mám dvě dospělé dcery, o které jsem se vždy s láskou starala. Donedávna jsme měly dobré vztahy. Všechno překazil jeden dopis s modrým pruhem. Doktor se na mě smutně usmál. „Vy se zřejmě moc trápíte. Ty vaše výpadky paměti i plačtivost není v takovém případě nic neobvyklého. Jinak jste zdravá jako řípa. Chcete, abych o tom informoval vaši rodinu?“ Slabě jsem přikývla. Vždyť je to vlastně jedno. Kd