Domů     První opravdu velká láska
První opravdu velká láska

Bylo už pozdě, zima a všude sníh. Přijela jsem od tetičky z jižních Čech. Vlak měl zpoždění a tak jsem se na nádraží dostala hodně pozdě, skoro v jedenáct hodin v noci.

To nebylo moc dobré… Měla jsem docela strach. V dnešním velkoměstě číhá na holku s batohem nebezpečí všude. A tramvaj ne a nejela. Na zastávce stáli dva lidé. Mladý muž a starší paní. Co dělat?

Naděje na to, že co nevidět přijede vytoužená linka, pohasínala s každou minutou…

K mé hrůze se najednou ten muž vydal směrem ke mně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Stála jsem jako zařezaná. Až když se přiblížil skoro ke mně, ukázalo se, že vypadá celkem sympaticky. Mile se na mě usmál a pak mě ohromil tím, co pronesl:

„Promiňte, mé jméno je Dan a mám pro vás návrh. Co kdybychom si vzali společně taxíka? Vzhledem k tomu, že jste tu druhou tramvaj nechala odjet, čekáte na stejnou jako já.

Několik dlouhých stanic nepřipadají žádné přestupy v úvahu, takže – jak se zdá – máme přibližně stejnou cestu. Když si najmeme taxíka, tak ten, kdo to bude mít blíž, vystoupí a druhý pojede dál. Já zaplatím tu delší trasu, i kdybyste jela dál vy.

To je zajímavá nabídka, ne? Co tomu říkáte?“ Strnula jsem. Na první pohled se zdálo, že na tom návrhu nic špatného není a že tady nebudu muset stát kdoví jak dlouho. Ani finančně to nebude tak hrozivé.

Jenže já už jsem takový strašpytel, že vidím nebezpečí i tam, kde nehrozí. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla a kývla.

Nasedli jsme do taxíku. Byl příjemně vytopený. Uvedla jsem adresu – samozřejmě takovou, kde vůbec nebydlím, nicméně ne příliš daleko od skutečného domova, abych to už pak klidně došla pěšky. Šlo mi o to, abych zmátla Dana.

On to měl dál, a tak jsem mu přispěla a vystoupila. Poděkovala jsem mu a při loučení dala i číslo mobilu – pro případ, že by mi chtěl někdy zavolat. Přišlo mi to takové nezávazné a kvůli jeho zájmu o mě i docela vhodné. Když jsem vystoupila, spadl mi kámen ze srdce a pospíchala jsem domů.

Přemýšlela jsem o Danovi ještě na chodníku. Proč to udělal? Byl to džentlmen? To se už tak hned nevidí… Nebo pragmatik, který nechtěl čekat a vypočítal si, že ho takto jízda přijde levněji? Udělala jsem dobře, že jsem mu dala ten mobil? A nesleduje mě náhodou?

Rychle jsem doklusala domů a pořád jsem se rozhlížela, jestli za mnou někdo nejde. Až když jsem za sebou zamkla, vydechla jsem si úlevou nad tím, že celé to mé dobrodružství dopadlo dobře. Ulehla jsem a spala jako zabitá. Ráno mě probudilo zvonění mobilu:

„Tak co, Terezko, jste v pořádku?“ No, ten to teda bere hopem, pomyslela jsem si a vedla s ním řeč tak „úspěšně“, že mě dříve, než jsem si to pořádně uvědomila, uhnal na rande. Na té schůzce jsme ještě ke všemu zjistili, že jsme oba nezadaní.

Zase to ze mě vytáhl, aniž jsem nějak dvakrát chtěla. Dan byl ale neuvěřitelně výřečný a nějak to na mě uměl. Zkrátka a dobře jsme spolu po tomto setkání začali chodit.

Nejprve to byly procházky, pokračovalo to návštěvou kina, sezením v kavárnách, tancovačkami a nakonec došlo i na dlouhé výlety.

Jednoho dne mě přiměl k návštěvě rodičů. A tam mi zazněl varovný signál, který jsem neuměla specifikovat. Znovu se ve mně probudila moje věčná bázlivost. Na té jeho rodině se mi něco nezdálo.

Nebylo to nic konkrétního, nic, co bych mohla popsat a pak promýšlet, jen takový nijaký divný pocit… Výřečnost Dana ale měla navrch.

Naše známost pokračovala rychlým tempem, já na své pocity zapomněla stejně jako na ostražitost a nechala jsem se postupně, bez zvláštního odporu, přemluvit ke svatbě. A ta se také zanedlouho uskutečnila…

Večer po obřadu, kdy už měl nadále Dan bydlet u mě, ke mně přistoupil tchán a nenápadně mi cpal do ruky jakési pilulky: „Terezko, tohle musíte Danovi dávat každý den do pití při snídani, jinak vás bude moc zlobit. Ale pozor, on to nesmí vědět!“ Cože?

To snad ne! Úplně jsem z toho zkoprněla… Tchán mi pak ještě po mém naléhání milostivě vysvětlil, že v jejich rodině je zlá duševní choroba, schizofrenie a Dan ji má… Proboha, a proč mi to nikdo neřekl? No, tak mu ty prášky budu dávat, no, ale jak?

Nevím, jak to dělali oni, ale v mém případě na mé „domácí léčení“ Dan přišel. Prášek totiž řízením osudu plaval v mléce. A já nestačila zírat. Dosud tak milý Dan se najednou šíleně rozběsnil:

„Ty… ty potvoro, tak ty jsi mě chtěla otrávit!“ Bylo to hrozné a nebyla s ním kloudná řeč. Nedal si nic vysvětlit, zuřil až k nepříčetnosti a nakonec si sebral své věci a dramaticky odešel pryč – zpátky k rodičům. Byla jsem z toho v šoku.

Vědomí velké lásky se rázem rozplynulo a já si vybavovala detaily, které jsem před tím neviděla, nebo snad ani nechtěla vidět. Nevěděla jsem, co mám dělat. Vrátila se mi má dřívější opatrnost a začala jsem jednat.

V první řadě jsem vyměnila zámky u dveří. Pak jsem si teprve sedla v pokoji a rovnala myšlenky. No dobře. Byl to šok, ale lepší takhle záhy, než kdybych musela žít se schizofrenikem, jehož stav by se jistě nelepšil.

Jako vždy, když mě potkalo něco zásadního, vydala jsem se za matkou. Byl krásný jarní den a tak jsme spolu vyrazily do Stromovky – osvěžit se po té hrůze svěží přírodou. Když jsme si spolu srovnaly všechna fakta, dospěly jsme k názoru, že nemám proč se trápit! Dítě na cestě není, tak co…

Za týden přišel Dan s prosíkem. Zase byl takový, jakého jsem ho znala celou dobu, a znovu spustil stavidla své výmluvnosti: že by se rád vrátil, ale že se nemůže dostat domů. I když ve mně byla malá dušička, sdělila jsem mu skrze zamčené dveře:

„Klíče jsem vyměnila. Zůstaň si u rodičů. Když se nechceš léčit, tak já za tebe odpovědnost brát nebudu. Ten jeden tvůj výbuch mi úplně stačil. Nechci domýšlet, jak by vypadal druhý a třetí a tak dále.

Nikdo z vás mi to navíc nebyl ochoten sdělit, všichni jste mi celou dobu lhali!“

Byla to vypjatá scéna. Já i dveře jsme vydržely – nevydržel Dan, který nakonec odešel a sám podal žádost o rozvod. Na první stání jsme byli od sebe. Utajení takové závažné choroby a žádné společné závazky, to byly dostačující důvody.

Asi jsem se zachránila, přinejmenším od letitého utrpení. Byla jsem zase svobodná a pomalu jsem se začala dávat dohromady z toho šoku. Jenže to ještě nebyl konec. Dan totiž přišel po čase znovu. Odchytil mě cestou domů.

Už ne tak elegantně a výmluvně se mě snažil přesvědčit, že bychom to mohli zase spolu zkusit. Nevěřila jsem vlastním uším a přičítala to vše jeho pokračující chorobě. Nicméně jsem se ho zeptala: „Tak ty už si tedy nemyslíš, že jsem tě chtěla otrávit? Fajn.

Řekli ti doma také, že to byl tvůj otec, kdo po mně chtěl, abych ti ty léky dávala tajně? Tak ať ti je dál ordinuje, jak uzná za vhodné, ale mě vynechej. Sbohem. Už tě nechci vidět!“ Měla jsem strach, aby mi neublížil.

Naštěstí bylo kolem na chodníku plno lidí a tak se zmohl jen na nenávistný pohled, beze slova se otočil a odešel. Mně se ještě dlouho potom klepala kolena.

I když jsem se skoro rok nemohla z rozvodu a s tím spojených událostí vzpamatovat, čas to zvolna zahojil.

Nakonec se naštěstí objevil muž, s nímž jsem zatoužila dojít kráčet bok po boku až do konce života a všechno už se pak stalo jen jakousi bizarní vzpomínkou mou „první opravdu velkou lásku“…

Tereza (28), Praha

Související články
6.7.2024
Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku… Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek. Plameny kolem mě Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si
29.6.2024
Můj život, to bylo z práce domů, pak vařit, prát, žehlit, uklízet. Zoufale jsem toužila po něčem hezkém, například naučit se tančit. Vdávala jsem se brzy. Záhy jsem zjistila, že můj muž se před svatbou neuvěřitelně přetvařoval. Zuřivec předstíral, že má beránčí povahu. Chtěl si mě připíchnout do vitríny jako exotického motýla. Mou úlohou bylo chodit do práce a vracet se odtud na minutu přesně,
25.6.2024
Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem