Bezdomovec nemusí být úplně chudý, jak jsem si myslela. Ten můj vlastnil sošku trpaslíka, po které jsem dlouho toužila. Odmítnul mi ji prodat, nevím proč, tak jsem ji ukradla. Cesta z práce byla vždy tak trochu dobrodružství. Abych nemusela obcházet rozlehlý park, chodila jsem zkratkou, což znamenalo projít kolem několika dost opilých bezdomovců. Nebyli moc přátelští ani milí. Občas na mě hulákal

Kolegyně Vendula si neustále stěžovala, že nemůže najít chlapa pro život. Každý její vztah po pár měsících vyšuměl. Tak jsme vzaly osud do vlastních rukou a rozhodly jsme se vznést do jejího života trochu štěstí… Vendula nakráčela do kanceláře. Ve tváři byla bledá a oči měla zarudlé od slz. S kolegyněmi nám ihned bylo jasné, že celou noc probrečela. „Zase to nedopadlo?“ zeptala se soucitně Věra.

Při své povaze jsem to neměla s navazováním známostí s muži nikdy moc lehké. Jen si to vezměte: uzavřená intelektuálka, nesmělá, životem příliš nedotčená, se strachem z mužů… pěkně složitá kombinace. Vystudovala jsem medicínu a po vysoké škole jsem se vrátila jako praktická lékařka do svého rodného městečka. Pociťovala jsem určité naléhání ze strany svého okolí: nenápadné narážky, kdy si najdu n

Teprve napodruhé jsem se provdala šťastně. Štěpán byl pravým opakem mého prvního manžela: mírný, chápavý, laskavý muž. Možná to bylo tím, že zatímco Jarda byl mým vrstevníkem a bývalým spolužákem, Štěpáne ode mě dělil desetiletý věkový rozdíl. Po Jardově boku jsem strávila tři roky plné napětí, hádek a nepříjemných scén. Musela jsem bojovat nejen s ním, ale i s jeho matkou. Rozvod byl pro mě vys

Odjakživa jsem považovala manželství svých rodičů za přímo ukázkově vzorný vztah. Hádali se jen málokdy a nešlo o nic zásadního, vždy jen o běžné provozní věci. Takhle uběhla celá léta. Bratr odešel z domu jako první, pracoval dlouhodobě v zahraničí. Já jsem si našla přítele a začala jsem žít s ním. K rodičům jsem ale pravidelně jezdila – neměla jsem to do sousedního města daleko. Připadalo mi,

Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu a osud mi ho v mých dvaceti letech skutečně dopřál. Způsob, jakým jsem se seznámila s Jakubem, byl přinejmenším zvláštní. Jela jsem zrovna na kole od babičky. Ta bydlela v osm kilometrů vzdálené vesnici. Už po cestě jsem viděla, že zmoknu. Černé bouřkové mraky visely nízko nad krajinou a já měla strach. Přemýšlela jsem, že se někde schovám, ale pak jsem

Zima byla toho roku mírná. Pomalu končila a přicházelo jaro, pro mě však bylo dost smutné. Ještě před rokem jsem se cítila šťastná a spokojená. Měla jsem přítele, se kterým jsem plánovala skvělou budoucnost. Následující léto mi ale přineslo trpké zklamání. Přítel mi sdělil, že si našel jinou partnerku. Nic mi nevysvětloval, neomlouval se, prostě jednoho dne oznámil, že je mezi námi dvěma konec a

Měl to být jen takový malý flirt, který se ale nějak zvrtl. Svému manželovi jsem ublížila a ošklivě jsem na to doplatila. Doufám, že se u mě dnes staví syn. Potřebuji si s někým promluvit. Cítím se tak sama a opuštěná. Když si vzpomenu na letošní svátky, nejraději bych se neviděla. Poprvé v životě jsem seděla doma sama. Byl to hrozný zážitek, který opravdu nikomu nepřeji. I když vím, že to byl

Celá léta jsem se bála, že se něco takového stane. Počítáte s tím, ale nejste na to stejně nikdy dost dobře připraveni. Stále ještě držím telefon v ruce a jsem celá strnulá. Manžel na mě vyděšeně hledí a já nejsem ze sebe schopna vypravit ani slovo. „Věruško, co se děje?“ Manžel mě bere kolem ramen a já se konečně uvolnila. Stavidla povolila a já brečím na manželově rameni. Pláč mě pomalu uvolňuj

Je to obrovské zklamání, když někoho vypipláte a on vás potom zradí. Je o to větší, o co víc toho člověka máte rádi a věříte mu. Tak toto setkání jsem si vážně chtěla ušetřit. Sedím na policejní stanici a čeká mě konfrontace s dvěma lupiči. Dvěma grázlíky, tzv. Bytaři. Už mají na svědomí několik vykradených domácností. Mezi jinými, i můj byt. Mohla bych tedy být ráda, že ty darebáky konečně chy