Domů     Pochopila jsem to až později
Pochopila jsem to až později
10 minut čtení

Odjakživa jsem považovala manželství svých rodičů za přímo ukázkově vzorný vztah. Hádali se jen málokdy a nešlo o nic zásadního, vždy jen o běžné provozní věci. Takhle uběhla celá léta.

Bratr odešel z domu jako první, pracoval dlouhodobě v zahraničí. Já jsem si našla přítele a začala jsem žít s ním. K rodičům jsem ale pravidelně jezdila – neměla jsem to do sousedního města daleko.

Připadalo mi, že jejich vztah dál trvá ve stejné pohodě, v jaké jsem ho znala odjakživa. Proto jsem jednoho dne zůstala v šoku, když jsem po svém příjezdu zastihla mámu s uplakanýma očima a zoufalstvím ve tváři. „Co se stalo?

Něco je s tátou?“ polekala jsem se hned, protože jsem svého otce nikde neviděla. Máma jen mlčky přikývla. „Je v nemocnici? Měl nehodu?“ chtěla jsem vědět. Cítila jsem, jak se mi srdce rozběhlo na dvojnásobnou rychlost. „Ne, to ne…“ odpověděla máma.

„Odstěhoval se,“ vzlykla. „Odstěhoval? Kam?“ nechápala jsem. „K jedné mladé holce,“ sdělila mi máma a já se musela posadit.

To, že budu muset řešit podobnou situaci, mě nenapadlo ani v nejdivočejší fantazii. Můj táta, kterého jsem měla zapsaného jako nejhodnějšího muže pod sluncem – a provede něco takového! „Jak se to stalo? A proč jsi mi nezavolala?“ zeptala jsem se mámy.

„A co by se tím změnilo? Prostě ztratil hlavu, zbláznil se do slečny v tvém věku, sbalil si věci a teď je s ní,“ odvětila. Zmocňoval se mě hněv. „Takhle to přece nemůžeš nechat, mami,“ protestovala jsem. „Jak dlouho je pryč?“ „Tři dny,“ zněla odpověď.

„Telefonovala jsem mu před čtyřmi dny a ani slůvkem nenaznačil, že by se k něčemu takovému chystal,“ řekla jsem. „Přece se ti s tím nebude chlubit nebo svěřovat,“ pokrčila máma rameny. Působila odevzdaně, jako by se s tou situací už smířila. „Víš, kde teď je?

Nebo ne… já mu nejdřív zavolám a uvidím, co mi řekne,“ pronesla jsem odhodlaně. A hned jsem na mobilu hledala tátovo číslo. Máma se mi v tom hovoru nesnažila zabránit.

Vzal to po druhém zazvonění. „Ahoj, holčičko,“ pozdravil mě vesele. „Ahoj, tati. Přijela jsem domů a nezastihla jsem tě tu,“ sdělila jsem mu vyčítavě. Trochu jsem se přitom třásla vztekem, nicméně snažila jsem se ovládat. „Já vím.

A už ani nezastihneš,“ řekl táta. „Změnil jsem svůj život. Mám na to právo. Vím, že je to pro tebe šok, holčičko, ale nedá se s tím nic dělat.

Mezi mnou a mámou už dlouho nebylo všechno v pořádku.“ „Proto sis ještě nemusel hledat nějakou mladou holku,“ namítla jsem. „Nejde o věk. Prostě jsem potkal někoho, s kým si víc rozumím.

S mámou se chci rozejít v klidu, i když to asi z její strany nepůjde,“ oznámil mi táta. „Nechci to řešit po telefonu. Ráda bych si s tebou promluvila z očí do očí,“ prohlásila jsem. „Dobře, tak se můžeme sejít zítra odpoledne,“ navrhl táta a rovnou určil místo.

Zůstala jsem přes noc s mámou, protože mi jí bylo líto. Nechtěla jsem jitřit její rány, spíš jsem vyprávěla o sobě a o svém příteli. Měla jsem poslední dobou také starosti, v našem vztahu to moc neklapalo.

„Možná od něho odejdu a budu tady s tebou, aby ses necítila sama,“ řekla jsem mámě. Vzpomínaly jsme pak na moje dětství, na to, jak jsem se neustále škorpila s bratrem a prováděla mu schválnosti.

Usínala jsem s pocitem, že se mi mámu v její nelehké situaci přece jen podařilo trochu rozptýlit.

Druhý den jsem šla na sraz s tátou patřičně nabroušená. Jestli se před mámou, se kterou žil tolik let, nestydí, tak přede mnou – vlastní dcerou – by tedy měl. Kupodivu se ale tvářil, jako by se nechumelilo. Trpělivě si vyslechl můj vodopád výčitek.

Líčila jsem mu, jak je máma sama a nešťastná. Mylně jsem se domnívala, že ho to alespoň trochu dojme. „Holčičko, ty nevíš všechno…“ pronesl tiše poté, co jsem se odmlčela. „My už jsme se chtěli rozvádět nejméně dvakrát a vždycky za tím stála máma.

Zeptej se jí, jestli má čisté svědomí. Nebudu ti o ní říkat věci, které by se ti nelíbily, to musí ona sama. Je snadné někoho odsoudit, když člověk nezná všechny souvislosti. Zajeď znovu za mámou a promluv si s ní.

Chtěj vědět, co bylo dřív a pak mě teprve zavrhni.“ Napadlo mě, že takhle se chce táta jen bránit – pomluvami. „Prosím tě, tati, vzpamatuj se, copak můžeš žít s někým, s kým jsem já klidně mohla chodit kdysi do třídy?“ protestovala jsem.

Na tváři se mu objevil smutný úsměv, zato já se zamračila ještě víc. „To je právě to, holčičko… ty jsi s ní dokonce do třídy kdysi chodila,“ sdělil mi. „Co je to za holku, prosím tě?“ chtěla jsem vědět.

„Eva Pospíšilová,“ vyslovil jméno mé spolužačky ze základní školy. A ještě ke všemu tohle, pomyslela jsem si v duchu útrpně. Tenkrát na základce rozhodně Eva nepatřila k mým kamarádkám, ba právě naopak.

Co se to proboha stalo s mým světem, že je všechno najednou tak ošklivě zpřeházené?

Bavili jsme se s tátou ještě asi čtvrt hodiny, ale nic jsme samozřejmě nevyřešili. On na situaci nehodlal nic měnit a já si také stála na svém. Trvala jsem na tom, aby se vrátil k mámě… jenže to zůstalo jen zbožným přáním.

Jako další krok jsem tedy zvolila rozhovor s Evou. Nedělala jsem si iluze, že bych jí mohla nějak dojmout. Nemohla jsem si ovšem odpustit říct jí z plných plic, co si o ní myslím.

Odvádět ženatého muže od ženy, se kterou žil tolik let… vážně touží trvale žít s někým o generaci starším? Nejprve jsem si musela zjistit na Evu spojení. Přes dvě bývalé spolužačky jsem se nakonec propracovala k informaci, kde slečna Pospíšilová pracuje.

Rozhodla jsem se počkat si na ní před budovou toho úřadu. Ztropit jí scénu přímo na pracovišti jsem zatím nechtěla.

Jakmile mě Eva spatřila, hned jí muselo dojít, proč na ni čekám. Šla naštěstí sama. Nezarazila se a nezpomalila, zato si mě přeměřovala pohledem, ve kterém se mísily zvědavost a odhodlání. „Jsi tady kvůli tátovi, že?“ spíš konstatovala než se zeptala.

„Ano, uhodla jsi. Mohly bychom si jít sednout na chvilku tamhle do kavárny?“ ukázala jsem na protější stranu ulice. „Zvu tě,“ dodala jsem, jako by to nebyla samozřejmost. Eva pokrčila rameny a následovala mě.

V její tváři jsem neviděla ani stopu po nějakém pocitu viny. „Vím, co mi nejspíš chceš říct,“ spustila sama. „Je to můj život a nic ti do něho není. Chápu, že bys nejradši viděla rodiče pohromadě a možná bych na tvém místě jednala stejně.

Snažíš se ale zabránit něčemu, s čím nemůžeš nic udělat. Je mi to hloupé takhle říkat, ale mám tvého otce opravdu ráda.

Z mé strany to není ani vypočítavost ani zlá vůle… a z jeho ostatně také ne.“ Namítla jsem něco ve smyslu, že když někdo odvede muže od rodiny, většinou na to později sám doplatí. „Od jaké rodiny?“ pokrčila Eva rameny.

„Vždyť už žijete svým vlastním životem, ty i tvůj brácha. Jestli chceš něco vědět, tak spolu vaši zůstávali hlavně kvůli vám. Měli prostě takovou dohodu. Mrzí mě, že ti to říkám já, ale je to tak. Teď už dohoda skončila a tvůj táta se vydal vlastní cestou.

Jasně, nelíbí se ti to, budeš ho odsuzovat, ale pokud mu chceš porozumět a máš ho ráda, tak to prostě přijmeš.“

Měla jsem sto chutí vzít hrneček s kávou a hodit ho Evě do obličeje, ale ovládla jsem se. Rozešly jsme se ve zlém, jak jinak. Já jsem zamířila za mámou. V hlavě jsem měla několik otázek, které vyvolala slova táty a nyní i Evy. Opravdu existovala nějaká dohoda?

Vážně jsem celou tu dobu podléhala klamu, že mezi mými rodiči je všechno v pořádku? A co myslel táta s tím, abych se mámy zeptala, jestli má čisté svědomí? Rozhodla jsem se jednat na rovinu, nemělo smysl věci obcházet.

Stručně jsem vylíčila mámě obsah obou rozhovorů. Dlouho mlčela a dívala se ven z okna, jako by se mi do očí neodvážila pohlédnout. Potom se ke mně obrátila: „Dobře, jsi už velká a máš tedy právo vědět všechno. Ty dva návrhy na rozvod podal v minulosti táta.

Měl k tomu důvod. Moji nevěru. Bylo to v obou případech s jedním a tímtéž mužem. Odpustil mi kvůli vám, ale cestu jsme k sobě už nikdy doopravdy nenašli. Snažili jsme se udržovat rodinnou pohodu… alespoň zdánlivě. Dařilo se nám to.

Věděla jsem, že se mi to jednou všechno vrátí. Poté, co jste ty i tvůj bratr odešli a nic se nedělo, myslela jsem si, že s tvým tátou přece jen dospějeme společně ke klidnému stáří.

To, co se stalo, přišlo nečekaně a hodně mě to zasáhlo… ale nemůžu vlastně nic namítat.“

Během jediného týdne se mi tak rozbila představa, že moji rodiče mají a vždycky měli ten nejlepší vztah na světě. Najednou jsem se dívala na minulost jinou optikou.

Ano, táta s mámou se k sobě chovali slušně, málokdy se před námi pohádali, nanejvýš tak vedli praktické spory. Nyní jsem zpětně chápala, že k sobě vlastně už nic necítili… a že spojovacím článkem jsme opravdu byli my, děti.

Pokud se dva lidé milují, občas si musí pořádně vjet do vlasů, nenávidět se – aby si pak po bouřce znovu láskyplně padli do náruče. Nic takového se mezi mými rodiči nikdy neodehrálo. Byl to krásný vztah na pohled, ale jen proto, že byl vlastně formální.

Rezervované přátelství dvou lidí do té doby, než se jejich děti stanou definitivně samostatnými bytostmi.

To, co se stalo, mělo vliv i na můj život. Uvědomila jsem si, že se současným přítelem bych nejspíš jednou dopadla podobně. Navrhla jsem mu rozchod a oba jsme se na tom shodli. Rozloučili jsme se přátelsky a v dobrém.

Jednou, později, by to nejspíš bylo horší… Vrátila jsem se zpátky k mámě, aby nebyla sama. Tátův odchod i minulost se pro nás staly zakázaným tématem. Když jsem se pak dozvěděla, že Eva čeká s tátou dítě, sama jsem mámu přiměla k podání žádosti o rozvod.

Ten proběhl vcelku rychle – rodiče se na všem předem dohodli a nedělali si navzájem schválnosti. Rozumem jsem tátovi tak nějak odpustila, v srdci jsem se však dlouho nemohla s jeho novým životem smířit.

Pochopila jsem ho až rok nato… když jsem se sama zamilovala do muže o patnáct let staršího, který byl právě v rozvodovém řízení…

Nataša (22), západní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že jednou budu psát tento dopis, plný bolesti a zoufalství. Moje děti, moje největší poklady, se ode mě odvrátily. Všechno to začalo kvůli ní. Kvůli ženě, která vstoupila do života mého syna a všechno změnila. Vychovala jsem dvě děti, syna Petra a dceru Kláru, s láskou a péčí. Po rozvodu s jejich otcem, když byli ještě malí, jsem se snažila nahradit jim oba rodiče. Ch
2 minuty čtení
Dlouho jsem se nedívala do zrcadla. Bála jsem se toho, co uvidím. Těla, které už nepatřilo mně. Změnilo se. Proč se změnilo? Po léčbě rakoviny jsem se sotva poznávala. Je to pět let, kdy mi diagnostikovali rakovinu prsu. Život mi připadal konečně trochu klidný. Měla jsem práci, přátele, rodinu. Děti už odrostly a my měli s manželem klid jen pro sebe. Obyčejné štěstí. A pak jedno slovo. Náraz
3 minuty čtení
Míša byla moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se od střední školy. A pak vše skončilo kvůli chlapovi. A penězům. Jak jinak. Co jiného vše rozbije? Smály jsme se spolu v lavici, chodily na víno po večerech, řešily kluky, život, sny. Věděla o mně všechno. A já o ní. Nikdy jsem nepochybovala, že bych pro ni nebyla ochotná udělat cokoliv. Když si ale našla Patrika, byla jsem opatrná. Něco mi na něm
5 minut čtení
Krásy věcí kolem nás bychom si měli vážit. Vím o tom své. Mne fascinovaly obyčejné věci, na které dnes už jen vzpomínám. Nevidím je. Když jsem byla malá, svět mi připadal jako kouzelné místo. Bydleli jsme na okraji města, kde končily paneláky a začínaly louky. Tatínek mě často vyhazoval do vzduchu a chytal, maminka mi zpívala u večeře a v létě jsme s bratrem lítali v polích. Všechno si živě pam
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
skutecnepribehy.cz
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas. V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
nasehvezdy.cz
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
V jednu chvíli byla Patricie Solaříková (36) v seriálech Ulice, Specialisté i Jedna rodina. Pracovala naplno. Teď jako by ze všech mizela a práci omezovala. Podle zákulisních informací za tím může bý
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
epochaplus.cz
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
Představte si podzemní svět tak obrovský, že by se do něj vešlo celé město, s křišťálově čistými jezery, podzemními řekami a dokonce i tropickým pralesem, kde se tvoří vlastní mlha a mraky. To není sci-fi vize, ale realita vietnamské jeskyně Son Doong, jednoho z nejnověji objevených divů světa. Tento gigantický podzemní ekosystém je fascinujícím místem,
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
epochalnisvet.cz
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
Polytechnické vzdělávání propojuje technické, praktické i tvořivé dovednosti. V dnešní době je důležité porozumět moderním technologiím, jelikož jsou stále běžnější součástí každodenního života. Komplexní řešení nabízí výuka robotiky. Začátek v útlém věku Robotika pro děti může být relativně jednoduchá – zaujme, zabaví a naučí přitom cenné dovednosti. Spojuje hru a učení, děti jsou aktivní, musí zapojit logické
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
Je tak lehká, že si ji, se zeleninovým salátem, můžete klidně dát i k večeři. Ingredience: 750 g kuřecích prsních řízků 200 g kvalitní libové slaniny 8 ks sušených rajčat naložených v oleji 2 stroužky česneku lžička kaparů tři snítky čerstvého tymiánu olivový olej 3 dcl bílého vína sůl pepř Postup: Kuřecí prsa rozkrojte na plát silný asi 1 cm. Pláty položte
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
historyplus.cz
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
„Škrábat v kuchyni brambory? Tak to ani náhodou!“ zuří na konci roku 1943 Lydie Studničková. Takhle si bojové nasazení nepředstavovala. V hlavě 16leté dívky už se rodí plán, jak se konečně dostat na frontu…   Zárodek čs. armády se počátkem roku 1942 formuje v Buzuluku na území SSSR pod velením tehdy podplukovníka Ludvíka Svobody (1895‒1979).
Vodní vila Celine Dion
rezidenceonline.cz
Vodní vila Celine Dion
Světově proslulá kanadská zpěvačka, mimo jiné vítězka prestižní hudební ceny Grammy, si v roce 2010 s manželem a dětmi začala užívat nebývalý komfort vodního království na Jupiter Island. Bohužel už za tři roky se karty jejich života obrátily úplně jiným směrem. Celine Dion není třeba dlouze představovat. Kromě toho nejprestižnějšího má na svém kontě i
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
21stoleti.cz
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
Staletí zanechávají na olejomalbách významných i těch méně známých mistrů výrazné stopy. Přirozené stárnutí děl má za následek praskliny, odlupování kousků pigmentů, změny barev a nejrůznější drobné s
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
enigmaplus.cz
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
Jenny si na podzim roku 2013 stáhne do telefonu aplikaci, která má sledovat její spánek a nahrávat případné rušivé zvuky, které by mohly kvalitu nočního odpočinku narušit. Jedné noci však záznam odhal
Duchové Kunžvartu
epochanacestach.cz
Duchové Kunžvartu
Na samém pomezí Českého království, na východním úbočí šumavské hory Strážný, stála od 14. století mohutná pevnost zvaná Kunžvart. V současnosti zbývá z hradu, který patří mezi nejtajemnější místa v oblasti, prakticky jen torzo čtyřhranné věže. Už výstup ke zřícenině (výlet začnete v nedalekém městysi Strážný) je jako z pohádky – cesta se vine lesem lemovaným mechem porostlými balvany, kapradím
Opečený sendvič s křupavou slaninou
tisicereceptu.cz
Opečený sendvič s křupavou slaninou
Slanina vás posílí na každé túře. Nejlépe chutná s čerstvým opečeným chlebem nebo bílým toustovým chlebem. Suroviny 20 dkg anglické slaniny 2 velká rajčata hrst čerstvé rukoly 1 lžíce másla
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
iluxus.cz
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
Letní outfit není kompletní bez dokonalých slunečních brýlí – a právě na tuto stylovou nutnost se zaměřila hodinářská značka Breitling, která spojila síly s renomovanou britskou značkou Cutler and Gro