Být jedináček má své výhody i nevýhody. Rodiče mě odmalička rozmazlovali a současně hlídali. Snášeli mi takřka modré z nebe, jenže zároveň jsem byla neustále v jejich zorném poli. Musela jsem otce i matku informovat o každém svém kroku. I když jsem šla třeba jen o dva domy vedle ke kamarádce, stejně si to ověřovali – ne snad proto, že by mi nevěřili, ale jak sami říkali, protože se o mě báli. „

Je to strašný pocit, být vyčleněná ze svého okolí. Zejména tehdy, když vlastně vůbec nevíte proč. Na odpověď, co se stalo jsem musela čekat dlouho. Vypínám počítač a už přemýšlím, co si koupím cestou z práce k večeři. Než ale stačím vyjít z kanceláře, otevřou se dveře a v nich vidím své kolegy. Ještě jsem tu dost krátce na to, abych je všechny dobře znala. U některých si nedokážu ani vybavit křes

Bylo to pro velice ponižující. Propadla jsem zoufalství a nikdo se mi nemůže divit. Ale konečné rozhodnutí nebylo správné. Kamarádka Marta vyndavá Petříka z kočárku a posazuje si ho na klín. Je z ní opravdu hrdá babička. Sedíme v parku na lavičce a ona láskyplně krmí vnoučka dětskou výživou. I když je to moje nejlepší kamarádka, nemůžu se ubránit závisti. Stydím se za to. Ale musím přiznat, že

Moje nešťastná vážně nemocná dcera už svůj život pomalu vzdala. Pak jsme dostali s manželem dobrý nápad a přivedli jí do života Roniho. Marika sedí na zahradě ve svém invalidním vozíku a na jejím klíně je schoulený její nový, věrný kamarád. Vidím svoji dceru se zase po dlouhé době usmívat. Hladí rukou pejska a rozhlíží se vesele po okolí. Pryč je její nedávná apatie a doufejme, že i všechny zlé

Všechny dobré věci v mém životě mají společného jmenovatele. Věřím, že mě moje kouzelné číslo bude chránit až do konce života! Nikdy jsem na sudičky ani jiné tajemné věci nevěřila. Jedna zvláštní náhoda ale stejně celým mým životem prochází. Mám číslo, které mě ochraňuje. Přesněji řečeno je to dvojčíslí, které mi přináší skutečně jenom samé dobré věci. Jenom shoda náhod? Přemýšlela jsem,

Poctivost se někdy nemusí vyplatit. Zvlášť, když jde o nalezenou peněženku s větším obnosem peněz! Místo poděkování jsem se dočkala jen výhrůžek a obviňování. Doma mě vždycky učili, že mám být pravdomluvná a poctivá. Ve stejném duchu jsme vychovala i svoje tři děti a později i vnoučata. Přesto jsem se dočkala nevděku a křivého obvinění. Toho dne, kdy jsem peněženku našla, jsem se necítila dobře.

Vždycky jsem měla své děti pod kontrolou. Dbala jsem na to, aby byly dobře vychované. Stejně tak přistupuji i k vnukům. Jejich problémy mi nebudou nikdy lhostejné. Můj nejstarší vnuk Martin byl vždycky vzorem všech. Byl to rozumný, spolehlivý chlapec, který nikdy nešidil studování. Není divu, že se po střední škole dostal na vysokou v Praze. Našel si spolubydlení s kamarády, a tak se konečně osam

Příroda kolem nás skrývá záhady, o kterých nikdo nemá ponětí. Na nějaký čas jsme doma skoro vůbec nepotřebovali lékárničku. Celý svůj život se ráda a často toulám přírodou. Někdy s kamarádkou, někdy sama, abych si pročistila hlavu a utřídila si myšlenky, občas s manželem, když se mi ho podaří vytáhnout ven. Bydlíme sice na sídlišti, ale nedaleko je rozsáhlý les, kam se dá chodit skoro v každém

Zážitky lidí z toho místa mě fascinovaly, proto jsem se rozhodla, že se tam taky vypravím. Ten výlet předčil všechna moje očekávání. Podle vyprávění pratety jedné mé kamarádky, která v těch místech žila, se v pradávných dobách v blízkých jeskyních skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen uzounká a krkolomná cestička. Ještě ale prý v polovině minulého století se tam přihodi

Byla to láska na první pohled, ale bohužel jen ten můj. Svého vysněného muže si musím vydržovat. Za jeho dobře zaplacenou práci se mi odmění vždycky tím, o co ho požádám. Stál na prahu s tím svým kufříkem a vrtačkou. Muž s velkým M. Skoro jsem se nemohla ani nadechnout. Tak moc se mi hned na první pohled zalíbil. Když jsem uslyšela jeho hlas, podlomila se mi kolena. Tak hluboký a melodický tón mo