Byla to láska na první pohled, ale bohužel jen ten můj. Svého vysněného muže si musím vydržovat. Za jeho dobře zaplacenou práci se mi odmění vždycky tím, o co ho požádám.
Stál na prahu s tím svým kufříkem a vrtačkou. Muž s velkým M. Skoro jsem se nemohla ani nadechnout. Tak moc se mi hned na první pohled zalíbil. Když jsem uslyšela jeho hlas, podlomila se mi kolena. Tak hluboký a melodický tón mohl mít snad jen nějaký herec či operní zpěvák!
Všechno začalo obyčejnou skříní
Byl vysoký a svalnatý. Prošedivělé husté vlasy mu rámovaly jeho ostře řezanou tvář. Několikadenní strniště podtrhovalo jeho charisma. „Ten chlap musí být můj!“ bylo první, co jsem si pomyslela. On ale o mě snad ani okem nezavadil. Hned se hnal dál a poohlížel se po účelu svojí návštěvy. Po skříni, kterou jsem potřebovala smontovat, a s kterou jsem si nevěděla rady. Koupila jsem ji v jednom nejmenovaném obchodním domě s nábytkem, a těšila se, jak si zmodernizuji byt. Opak byl pravdou. Nastalo mi učiněné peklo! Skříň nešla sestavit dohromady, ač jsem se o to vážně hodně dlouho snažila. Nepomohl ani návod, který snad k té skříni ani nepatřil. Když jsem si přiskřípla prst a namohla záda, řekla jsem dost! Na radu kamarádky jsem se rozhodla pozvat takového toho hodinového manžela.
Podlomila se mi kolena
Lákavý letáček slibující opravy a služby všeho druhu, visel už dlouho na nástěnce hned u vchodu do našeho domu. I věčně nespokojená sousedka si jeho služby nemohla vynachválit! Prý je to takový Ferda mravenec, práce všeho druhu. Pro Ferdu jsem měla nachystaný štrúdl a taky pivo, člověk nikdy neví, co bude řemeslník chtít. Měla jsem trochu obavy, aby při mojí smůle nepřišel spíš Brouk Pytlík, ale ne. Krasavec na mém prahu mi vyrazil dech. Na pohoštění jsem rázem zapomněla. Úplně mi z něho vyschlo v krku! „Mladá paní,“ oslovil mě mile a s pohledem upřeným na díly skříně pokračoval: „Nebojte, to bude úplná maličkost…“ Já si ale v tu chvíli přála pravý opak. Aby mu to montování vůbec nešlo a zůstal u mě co nejdelší dobu! Bohužel, Ferda, jak jsem si ho v duchu přejmenovala, byl opravdu zručný. Skříň měl smontovanou snad během chviličky. Ani to kafe si nedal a chystal se k odchodu.
Roztál až napodruhé
Nezbývalo, než přiznat porážku. Nezabodovala jsem! Vůbec jsem ho nezajímala. Nedivila jsem se, tak velkým sebevědomím jsem neoplývala. Ale naději jsem si vzít nenechala. Prostě, dle hesla: dokud žiješ, doufej!, jsem ve svém úsilí o toho chlapa nemínila polevit. Na krasavce jsem prostě nemohla přestat myslet. Dokonce se mi o něm v noci i zdálo! Čeho se ten můj sen týkal, asi nemusím vysvětlovat…Ráno jsem se vzbudila unavená, jako bych skládala hromadu uhlí. „Tak si ho zase na něco pozvi. Určitě potřebuješ doma něco spravit…“ radila mi sousedka a já se zaradovala. Že mě to nenapadlo už dřív! Stačil jeden týden a Ferda byl zpět. „Vždyť jsem u vás byl nedávno! Snad jste si nekoupila další skříň?“ laškoval a byl o poznání vstřícnější, než při svojí první návštěvě. K úsměvu mě samozřejmě nemusel nutit. Obzvlášť, když jsem si stihla nechat vybělit zuby.
S bývalým to nebylo ono
Nechtěla jsem ho moc vyčerpat, co kdyby si dal říct! No, říct si dal, ale jen na pohoštění a nějakou tu malou řeč. Odešel asi po dvou hodinách. Byly to snad nekrásnější chvíle, co jsem za poslední roky prožila! Občas mě sice chodil navštěvovat bývalý manžel, s kterým jsem se po rozvodu celkem nečekaně a překvapivě sblížila. Ale s ním to bylo vždycky složité. Občas si sice dal říct, a poskytl mi hezkou chvilku, ale většinou si jen stěžoval, jak je utahaný a jak moc musí pracovat. Pořídil si totiž s mladou manželkou miminko, které ho dost vyčerpávalo. Dělala jsem mu vlastně jen takovou vrbu. Jednou si stěžoval tak dlouho, až mi usnul s hlavou na stole. Málem mu spadla hlava do talíře! Přecpal se šunkaflekama, kterých se doma nedočkal, aby neztloustnul. Musel držet dietu a cvičit.
Opila jsem ho
Trochu mi ho bylo líto, ale spíš jsem mu jeho štěstíčko škodolibě přála. Dobře mu tak, kujónovi! Umínila jsem si, že třetí návštěva mého Ferdy už musí skončit úspěchem. S velkým úspěchem! O všem jsem se radila se sousedkou. Měla moji plnou důvěru. Jejím nejnovějším objevem byl kurýr z donáškové služby. Měla ho pěkně na háčku! „Kup si drahou voňavku. Na tu chlapi reagují, aniž by si to uvědomovali. A taky pořádné spodní prádlo. Levné ti takovou službu neudělá. Černá krajka, to je oč tu běží!“ smála se. Tentokrát jsem pozvala Ferdu k velké opravě kuchyňské linky. Celkem správně jsem předpokládala, že s tímhle oříškem bude můj krasavec zápasit dlouho. Až do noci! Přemluvila jsem ho ke společné večeři a nalévala pilně štamprličky. Aby byl povolný! Nebylo to až tak příliš těžké, dosáhnout svého. Přes noc sice nezůstal, ale odcházel až po půlnoci.
Už mám všechno opravené
Moje kuchyňská linka nebylo to jediné, co můj miláček pěkně opravil… Čekala jsem, že se mi po společně prožitých chvilkách třeba ozve. Zavolá, napíše SMS, nebo přijde. Představovala jsme si ho, jak stojí na prahu s kytkou. Jak se na mě zamilovaně usmívá. Ale ničeho ze svých představ jsem se nedočkala. Bojovala jsem s uraženou pýchou, vztekem i lítostí. Nemohla jsem myslet na nic a nikoho jiného. Moje myšlenky patřily jen jemu. Mému Ferdovi! Stále dokola jsem vzpomínala na jeho vypracované břicho. Na jeho široká ramena. Na objetí, v kterém jsem se cítila jako v nejkrásnějším snu! „Tak si ho prostě zase na něco pozvi. Ty prachy ti za to stojí, ne?“ poznamenala čistě pragmaticky moje sousedka, a zasmála se hrdelním smíchem, za který by se nemusel stydět ani pacient tuberkulózní léčebny.
Budu chodit pěšky
Měla samozřejmě pravdu, i když trochu trpkou. Neodolala jsem a poslechla ji. Ferda přišel jakoby nic. Svoje služby se vším všudy už bral za samozřejmé. Tentokrát odešel až nad ránem! Od té doby jsem měla jasno. Byla jsem zamilovaná, okouzlená a roztoužená. Pro něho jsem byla jen další zákaznice. Ale ani to mě neodradilo. Svého Ferdu si vydržuji. Platím a zaměstnávám. Můj byt neuvěřitelně prokouknul. Všechno mám spravené, přestavěné, smontované. Zdi nově vymalované a okna vyčištěná. I já se cítím být jako nová. Jen peněz se mi nedostává. Kvůli Ferdovi se chystám dokonce prodat i svoje milované autíčko! Jenže, není zbytí. Bez svého krasavce už žít nechci!
Hedvika N. (59), Kadaň
