Kdo by nechtěl vidět balkón, na kterém stála Julie! A komu by se nelíbilo navštívit vesničku Bullerbyn. S přítelem si plníme dětské sny a na místa z dětských knížek každý rok vyrážíme! Začalo to úplně nevinně. Úklidem půdy! Už jsme se nemohla dívat na věčně zaprášené krabice plné nepotřebného haraburdí. Dříve jsem nic nevyhodila. Nejen kvůli vzpomínkám, ale i z úsporných důvodů. „Všechno se jedno

Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad. Když zemřela moje sestra, kterou jsem velmi milovala, hledala jsem různé způsoby, jak se s ní znovu spojit. Kamarádka mi poradila, abych to zkusila přes černou magii. Její odchod mě zlomil Sestra pro mě byla tou nejbližší osobou. Milovala jsem ji více než vlastní matku. Zemřela nečekaně, při dopravn

Hádky, výčitky a nepřátelské mlčení. To vše, a mnohem víc, bylo u nás na denním pořádku. Zbýval rozchod nebo pomoc odborníka. Pomohla nám hned první návštěva manželské poradny! Najít si přítele nebylo nic lehkého, obzvlášť v mém věku. Vlastně už před deseti lety, ale ani tehdy mi už nebylo dvacet. Byl to hodný chlap, i když svoje mouchy měl. Já ale nečekala nějakou závratnou lásku ani zázrak. Tou

Už se to nedalo vydržet. Musela jsem něco udělat, abych se nezbláznila. Manžel nic nechápal, proč jsem na něho nabroušená. Manžel se každou noc měnil v někoho úplně jiného. V cizí a nepřátelskou bytost! Jinak se to nedalo nazvat. Stal se mým nepřítelem. Ve dne tichý a skromný mužský. Chápavý a občas i milující. Co víc si po tolika letech soužití přát? Jenže, nastala noc a vše se změnilo. Vlastně

Dlouho jsem ho podezřívala, že mě podvádí. Kontrola mobilního telefonu, kapes ani sledování nepřinesly žádný výsledek. Až malá kamera v našem obýváku udělala v záhadě jasno! Můj přítel byl moc hodný chlap, ale takový tajnůstkář. Nikdy neřekl nic na rovinu. Spíš čekal, až se sama dovtípím, co si myslí, nebo co si přeje. Týkalo se to i úplných maličkostí! „Míro, co by sis dal dneska k obědu?“ ptala

Seděly jsme se sestrou v kavárně. „Co muži?“ zeptala se Míša. „Žádná změna na obzoru?“ „Bohužel,“ pokrčila jsem rameny. Nebylo to poprvé, co jsem takto musela odpovědět. „Takže jsi spokojená?“ chtěla vědět sestra. Vdala se před třemi lety, odstěhovala se s manželem mimo Prahu a setkávaly jsme se nyní tak jednou do měsíce. „Znáš to, žádný člověk není úplně spokojený,“ řekla jsem Míše. Padla

Člověk si myslí, že své nejbližší dobře zná, že jim může věřit. Udělal by pro ně první poslední. Moje láska, důvěřivost a obětavost se mi tvrdě vymstily. Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Jiné vysvětlení pro to, co se stalo, nemám. Jsem už dvacet let vdova. Manžel zemřel na infarkt, když mu bylo necelých šedesát let. Strávili jsme spolu téměř čtyřicet let života. Byl mojí láskou, mojí oporou, mým

Minulost nám může i po letech přinést nečekaná překvapení. Mně se to stalo, když jsem náhodou objevila svůj deník z mládí. Loni v létě jsem se rozhodla udělat v domě velký úklid. Zahrnovalo to také sklep a půdu. Vyhradila jsem si na to celý víkend a byla jsem domluvená, že manžel mi případně pomůže odsunovat těžký nábytek. Ztracený deníček Během úklidu jsem objevila spoustu věcí, na které

Když jsme se s manželem stěhovali z rodinné vily, rozhodli jsme se staré a nepotřebné věci vyhodit. To se ale našim zesnulým předkům nelíbilo! S Emilem jsem se seznámila krátce po dokončení vysoké školy. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled a i když jsme spolu chodili sotva tři měsíce, rozhodli jsme se spolu bydlet. Peněz nazbyt jsme neměli, tak přišel Emil s nápadem, že bychom mohli žít

Nechtěl být doma sám a nudit se. Potřeboval moji společnost, či spíš moji péči! Proti mojí vůli mě donutil odejít do předčasného důchodu! Odchod do důchodu vnímá každý jinak. Někdo se nemůže dočkat a počítá každý den, kdy bude muset ještě brzy ráno vstávat a celý den pracovat. Jiný se zase obává ztráty svého postavení a na zasloužený odpočinek by nejraději nešel. Já pracovala ráda, i když žádné k