Můj patnáctiletý vnuk se pokusil oběsit. Důvod jeho činu byl smutný, nechtěl být rodičům na obtíž kvůli své odlišné sexuální orientací. Patrik svůj čin přežil, protože lustr, na který upevnil smyčku, se utrhl. Napsal dopis na rozloučenou o tom, že ví, jak se za něj rodiče stydí, a nechce jim být na obtíž. Problém byl především v jeho matce, která se nedokázala se synovou homosexualitou vyrovnat.

Můj syn byl vždycky trochu jiný. Zabýval se už jako malý ekologií a místo hraní fotbalu fotil motýly. Po maturitě odjel do zahraničí na sklizeň ovoce, protože studovat nechtěl. Už se nevrátil. Naštěstí jsme si mailovali pravidelně. Poslal mi také pár fotek s hezkou černovláskou, i když na pohled starší než on. Pak napsal, že se chystají na několik dnů do Čech a zastaví se u mě. Navařila jsem a up

Před pár lety jsme byli s manželem od sebe a já si užívala. Jsem ráda, že jsme zase spolu, ale všechno jsem zpátky nevrátila. Mému manželovi se asi před pěti lety „přihodilo“, co se tak mužům okolo padesátky většinou přihodí. Najednou začal mít potřebu líp vypadat, nechal si obarvit šedivé vlasy, bez předchozí konzultace se mnou koupil „bourák, po kterém vždycky toužil“ a tak dále. Všechno jsem t

Vůbec jsem neměla podezření, že manželství kamarádky není v pořádku. Dokud mi divně nezalhala o tom, jak se zranila. Pomohla jsem jí pryč od muže-tyrana. Mám bezvadnou kamarádku Jitku, která byla vždycky spíš tichá a taky moc hodná. Sem tam jsem za ní zašla na návštěvu a viděla jsem, jak má naklizeno, navařeno a doma útulno. Pravda je, že když mi například ukápla kapka kafe na stůl, hned nervózně

O manželově nevěře jsem se dozvěděla až jako poslední. Uvažovala jsem o rozvodu, ale nakonec jsme se usmířili. Jsem ráda, jinak bych neměla svoji milovanou holčičku. Za třicet let člověk pozná toho druhého téměř dokonale. Zná jeho povahu, zvyky i chutě. Bez ptaní ví, na co jeho protějšek myslí, či jakou má zrovna náladu. Byla jsem přesvědčená, že moje manželství je pevné jako skála. Prošli jsme s

Pověrčivost byla mojí nejhorší vlastností. Bála jsem se černých koček a v pátek třináctého jsem raději ani nevycházela z bytu! Nevím, kde se vzala moje pověrčivost. Manžel si ze mě dělal vždycky legraci, když jsem musela dobrou zprávu zaťukat na dřevo. Černá kočka pro mě byla znamením smůly a houkání sýčka – raději ani nemluvě. Nejhorší byl pátek s datem třináctky. Hned od rána jsem čekala nějako

Můžeme snad cestovat časem? Nikdy jsem takovým věcem nevěřila až do chvíle, než jsem to zažila na vlastní kůži. Měla jsem kouzelné dětství. Narodila jsem se v malé vesničce na severu Moravy a tam jsem strávila kus života. Ve svých dětských představách jsem bydlela v čarovném domečku. Vypadalo to tam jako ve starobylé chaloupce. Bylo to velmi útulné, jako z nějaké pohádky. A ta zahrada! Ta byla ta

Na novou koupelnu jsem čekala dlouhé roky. Vždycky bylo něco důležitějšího! Nakonec jsem si dupla, ale vítězství mi štěstí nepřineslo. Stěhovali jsme se několikrát a poslední byt byl ze všech nejlepší. V cihlovém domě nedaleko hezkého parku. Všude jsme měli blízko a později si pořídili hned vedle i zahrádku se starou chatkou. Jen koupelna byla taková dost zchátralá. Obklady nemoderní a vana, škod

To místo mělo být naším klidným útočištěm. Místo toho jsme tam prožili něco děsivého, na co nikdy nezapomeneme. S manželem Zdeňkem jsme si před několika lety splnili náš společný sen a koupili jsme si starší dům u lesa na kraji malé obce. Protože oba holdujeme retro stylu, rozhodli se v něm změnit jen pár nejnutnějších věcí. Naše děti už byli dospělé – dcera měla svou vlastní rodinu a syn žil už

Jeho hlasitá hudba, smích a mlácení mě obtěžovaly každý den. Domluvy ani prosby nezabíraly. Nezbylo mi, než vyhlásit válku! Byt vedle toho mého byl stále prázdný. Ne, že by se nějaký ten nájemník nenašel, ale hned se zase odstěhoval. Rodiny i jednotlivci, matky s malými dětmi i senioři. Nebyl snad nikdo, kdo by v tom bytě vydržel déle než pár měsíců. Nedovedla jsem si to vysvětlit! Bez časopisů