Eliščina nemoc nám naprosto převrátila život vzhůru nohama. Pořád to ještě zvládáme, ale nevíme, co bude dál. Nezůstaneme tu věčně. Eliška sedí připravená ve vozíku. „vydrž, jen si obuji boty a jedeme.“ Spěchám, vidím na dceři, že se jí prudce zhoršuje nálada. Nechci, aby se zase propadla do nějaké deprese. Cesta do parku jí udělá dobře. To vím jistě. Stromy zrovna krásně kvetou, venku je příje

Čtyřnozí přátelé jsou vážně hotové požehnání. Dokážou zahnat všechny vaše chmury a starosti. A někdy zaženou i skutečné nepřátele a bijí se za vás do posledního dechu. Dcera mi pomohla z výtahu a otvírá dveře mého bytu. Proti mně se nemotorně koulí malé štěně a za ním běží moje vnučka. „Babi, Babi, to je pro tebe. Aby ti nebylo tak smutno.“ Vnučka zvedá pejska ze země a podává mi ho do náruče.

Vždy jsem své sestře záviděla její manželství. Dnes jsem šťastná že mám normálního, ale věrného manžela. Marek a Dana byli párem snů. Přitažliví, schopní a sportovci. Po revoluci začali podnikat a když se narodily děti, sestra zůstala v domácnosti, aby měl švagr klid na práci. Vše fungovalo do doby, než se Marek přiblížil k padesátce. Občas to zaskřípalo, ale nakonec vždy vše urovnali. Krize st

Když mi dcera volala, že ji hackli účet, vyděsila jsem se. Prý ale mohu být v klidu, z banky jí zavolali a ona si peníze převedla jinam. Podvodníci ji ale převezli. Má dcera se zetěm dlouho bydleli v podnájmu a až před dvěma lety se rozhodli, že raději koupí byt a místo pronájmu budou splácet hypotéku. Dnes moc jiných možností, jak přijít k bytu není. Pokud tedy nemáte bohaté a štědré rodiče. Nas

Příběh mého narození není asi až tak neobvyklý, ale můj život rozhodně poznamenal. Přišla jsem na svět jako následek jedné vášnivé noci mezi sekretářkou a ředitelem na služební cestě. Máma v té době byla naivní dvacetiletá sekretářka, zatímco táta byl respektovaný čtyřicátník. Byl ředitelem velkého výrobního závodu, ale hlavně to byl ženatý muž se dvěma dcerami a rozhodně neuvažoval o rozvodu, p

O sestřičkách a doktorech se traduje ledacos. I já se nechala okouzlit doktorem. Mně ale takový vztah nic dobrého nepřinesl a zničil mi manželství. Sestřičky a doktoři, to zkrátka patří k sobě, říká se. Ne vždy to je ale pravda. Alespoň v mém případě určitě ne! Když jsem se kdysi po mateřských chystala znovu do práce, zjistila jsem, že zdravotních sestřiček je sice nedostatek, ale když máte malé

S Evou jsme byly od mala nerozlučné kamarádky. Když jsme si odsvědčily naše svatby, nastal nejkrásnější čas našeho života. Ovšem jen do chvíle, kdy se její manželství rozpadlo a ona se s tím nedokázala vyrovnat. Jako malé jsme jedna bez druhé nedaly ani ránu. Ve škole jsme seděly vedle sebe, po vyučování jsme si společně psaly úkoly, hrály si a nezavřely pusu. A nejraději jsme si plánovaly svatbu

Když jsem si začala s Danem, měl to být pro oba jen takový nezávazný mimomanželský flirt. Milenec se ale zamiloval a já málem přišla o rodinu. Nikdy jsem se netajila láskou ke svému muži, se kterým máme dvě krásné děti a rodinný domek. Můj manžel Filip je ale starší a určité sféry manželského života ho nebavily tolik jako mě. A tak jsem si občas svůj život zpestřila nějakým tím krátkým dobrodruž

Nikdy bych si bývala nepomyslela, že se po rozvodu tak rychle a tak šťastně zamiluji. Dokonce to byla známost přes internet! Před patnácti lety jsem poznala svého, teď už bývalého, manžela. Z naší lásky přišla na svět krásná dcerka, později jsme se vzali, ale pak i rozvedli. Takže žádná pohádka se šťastným koncem… Nebo přece? Večery u počítače Z domu jsem se po rozvodu kvůli všem povinnostem

Focení je moje velká vášeň, proto hledám místa pro zajímavý snímek. Jednou jsem fotila na hřbitově, kde jsem potkala zvláštního muže. Když jsem v devíti letech dostala svůj první fotoaparát, okamžitě jsem věděla, že to bude můj nejvěrnější společník. S fotoaparátem v ruce jsem si připadala jako lovec čekající na kořist. Nosila jsem ho všude s sebou. Neobvyklá místa pro focení Čas plynul, ale