Když tak dnes přemýšlím, co pro mě bylo v té těžké době nejhorší, pak to asi vážně bylo si přiznat, že mám s pitím problém. Události potom nabraly velmi rychlé obrátky. Mou depresi, která vyústila v těžkou závislost na alkoholu a prášcích na spaní, spustil hloupý školní sraz. Všichni tam přišli vymydlení, šťastní a ve chvíli, kdy si začali ukazovat fotky svých potomků, se mi udělalo mdlo a muse

Je zvláštní, jak snadno se může člověku zhroutit život jako domeček z karet. Jeden den jste šťastní a za pár hodin nemáte pro co žít. Dodnes nevěřím tomu, že mě můj muž téměř dva roky podváděl, aniž bych si čehokoli všimla. Myslela jsem si, že svého manžela znám opravdu dobře a že kdyby mi lhal, poznala bych to. Měli jsme krásný byt, oba dobrou práci a měli jsme celkem krátce po svatbě. Klapalo

Dostala jsem se do složité situace a nevěděla, jak dál, co si počít se životem. Výklad snů mi dal odvahu k nebezpečnému kroku. Když jsem odmaturovala, najednou jsem si s rodiči nerozuměla a také jsem měla problémy s penězi. Odejít s domova a postavit se na vlastní nohy jsem se bála. Celé noci jsem probděla a pak jsem se cítila nevýslovně unavená. To se začalo také projevovat na mé práci. Dokonc

Vždycky jsem byla ta poslušná, co nikdy nešlápla vedle. Ovšem má tchyně mě donutila, abych se zachovala jako ta největší potvora. Nelituji toho... Nikdy jsem příliš nechápala vtipy o tchyních. Přišly mi ponižující a hloupé. Když jsem si ale vzala Tomáše, pochopila jsem zřejmě, proč takové vtipy vznikají. Jeho maminka Marta už mnoho let žila sama a na svého syna byla proto opravdu velmi upnutá.

Ze dne na den jsem přišla o milovaného manžela. A tak jsem za ním pravidelně chodila alespoň na hřbitov. Jednoho dne jsem tam zažila něco, pro co nemám vysvětlení. Franta byl moje životní láska a jinou už jsem nehledala. Jsem vděčná za to, že jsem mohla po jeho boku žít. Poznali jsme se, když mi bylo šestnáct let. Věděla jsem, že je to muž, se kterým budu celý život. Když se moje kamarádky

Naše plány se starým domkem jsme nemohli s manželem uskutečnit, protože se nelíbili duchům zemřelých. Velmi dlouho jsme s Antonínem, mým manželem, hledali nějaký menší domek na vesnici, kde bychom se usídlili po odchodu do důchodu. Celý život jsme prožili v hlavním městě a oba jsme toužili po klidném a příjemném bydlení na stáří. Někde nás odradila cena, jinde okolí. Oba jsme měli jakousi př

Na tu dovolenou jsem se moc těšila. Několik společných dnů s našimi vnuky – dvojčaty mě i manžela vždy nabije energií. Tentokrát to ale bylo všechno jinak. Dcera sedí za volantem a předstírá, že se dokonale soustředí na jízdu. Díky tomu nemůže mluvit. Co také k tomu ke všemu říct. I my s manželem sedíme tiše, zaražení a šokovaní. Napjatou atmosféru vycítili i kluci a mlčí. Ani se nepošťuchují a

Když vás něco takového potká, už se nikdy nezbavíte toho pocitu strachu, beznaděje a paniky. Vryje se vám to do paměti a úzkost vás pronásleduje po zbytek života. Už počtvrté tuto noc vstávám a jdu se podívat vedle do pokoje. Potřebuju se na vlastní oči přesvědčit, že Zdenička leží ve své posteli. Samozřejmě jsem opět probudila manžela, který jen nevrle bručí a říká,že jsem blázen. Asi má pr

Jsou chvíle, které nelze vzít zpátky a které vás budou stále pronásledovat. Jenže některým událostem nelze zabránit. Potápěči stále ještě prohledávají koryto řeky. Zatím marně. Dokud ale nenašli tělo, stále doufám, že Luboš leží někde na břehu. Možná zraněný, ale živý. Tak strašně bych si to přála. Jsem zoufala aa za to, co se stalo, tak trochu cítím odpovědnost. Měl Vikiho moc rád Luboš byl sy

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný. Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konce