Je zvláštní, jak snadno se může člověku zhroutit život jako domeček z karet. Jeden den jste šťastní a za pár hodin nemáte pro co žít. Dodnes nevěřím tomu, že mě můj muž téměř dva roky podváděl, aniž bych si čehokoli všimla.

Myslela jsem si, že svého manžela znám opravdu dobře a že kdyby mi lhal, poznala bych to. Měli jsme krásný byt, oba dobrou práci a měli jsme celkem krátce po svatbě.

Klapalo nám to po všech směrech, tedy to jsem si myslela a nikdy nezapomenu na ten šok, když jsem se dozvěděla, že je všechno jinak.

Láska na první pohled

Pepa byl o pět let starší než já a měl v sobě to osobité kouzlo, kterým si vás okamžitě podmaní. Zamilovala jsem se hned.

Pepova láska se projevila o něco později, což jsem přikládala hlavně tomu, že byl starší, zkušenější a věděl už, co od života vlastně chce. Nejspíš se mnohokrát spálil a nechtěl skočit po hlavě do dalšího vztahu.

Já byla pravý opak, ale to asi bylo hlavně tím věkem. Zamilovávala jsem se často, tohle však bylo jiné. Silné a intenzivní. „Tohohle chlapa si vezmu a budeme mít hromadu dětí!“ líčila jsem kamarádce.

Rodinu stále odkládal

S Pepou jsme se vzali necelý rok po zásnubách. Než se manžel vyslovil, chodili jsme spolu asi dva roky. Kdekdo říkal, že jsme to uspěchali, já ale byla zamilovaná až po uši a věřila, že je to opravdu navěky.

Asi rok po svatbě, když jsme dodělali byt, jsem nadhodila téma dětí. Pepa se na to moc netvářil. Říkal, že jsme ještě mladí na takové závazky, na rodinu a tu zodpovědnost. „Užijme si trochu života, než se uvážeme k miminu,“ říkával.

Opět jsem dala na to, že je to zkušený chlap, který ví, co říká. Jenže roky plynuly a on se stále na děti necítil. Netlačila jsem na něj, snažila jsem se jeho důvody chápat, přesto jsem se uvnitř hrozně trápila.

Kdykoli jsem nadhodila téma dětí, stočil hovor někam jinam a já pochopila, že to stále není na pořadu dne. Když bych pominula tento drobný zádrhel, byli jsme spokojeni.

Jezdili jsme na dovolené, výlety a přesně jak řekl můj muž – užívali si života plnými doušky.

Znaly jsme se od vidění

Naproti našim dveřím byl další byt. Žila tam vdova po vojákovi, kterého zabili někde na misi. Podrobnosti mě moc nezajímaly, protože Stela, jak se naše sousedka jmenovala, nebyla dvakrát sdílná.

Navíc kdykoli mě viděla, sotva pozdravila a zase rychle zalezla do svého bytu. Byla to noblesní a zároveň hrozně šmrncovní ženská.

Přiznávám, že jsem jí trochu záviděla. Chlapi na ní mohli oči nechat, ona ale jako by o žádného neměla zájem. Nebo to tak na mě alespoň působilo. Až teď, když nad tím vším přemýšlím zpětně, si vybavuji detaily, které mě měly asi varovat. Jenže já byla tak hloupá, naivní a slepě zamilovaná, že jsem je nechtěla vidět.

Prozradila je kadeřnice

Kdybych měla oči otevřené, musela bych si bývala všimnout, že to mezi mým mužem a Stelou jiskří. Musela bych si všimnout těch jejich pohledů, chování a nervozity, když jsme se všichni potkali třeba na schodišti.

Jenže mě by vážně nikdy nenapadlo, že zrovna můj muž bude hledat potěšení u jiné ženy. Nic mu doma nechybělo.

V únoru, krátce před Valentýnem, jsem byla objednaná ke kadeřnici. Počítala jsem, že s manželem zajdeme na večeři a plánovala jsem otevřít znovu téma dítěte. Táhlo mi na čtyřicet a déle už jsem čekat nechtěla.

Zároveň jsem ho ale nechtěla ani vyplašit nebo vydírat. Když jsem přišla do salonu, cítila jsem podivné pohledy přítomných žen.

Tak zvláštně si mě měřily a některé si záhy začaly šeptat. Zběžně jsem se prohlédla, jestli nejsem špinavá, nebo nemám někde na kabátě díru. Přestala jsem tomu věnovat pozornost, usadila jsem se do křesla a užívala si profesionální péče své kadeřnice. Nenuceně jsme si povídaly, když přišla řeč na Pepu.

„Víš, Lenko, nevím jak začít, ale potřebovala bych ti něco důležitého říct,“ spustila tak nesměle, až mi jí bylo líto. Zeptala jsem se, co děje. Následující minuty mám jako v mlze. Jako by se mi to všechno jenom zdálo a já čekala, až ta noční můra skončí.

„Pepa tě podvádí a to hezky dlouho. Já ti to nechtěla říkat, doufala jsem, že to skončí, ale pořád to trvá. Je to vůči tobě sprostý. Pro Boha, vždyť už to ví snad všichni!“ vyhrkla na mě.

Sbalil se a odešel za ní

Manžel ani nezapíral, neomluvil se a jen zbaběle řekl, že je rád, že to vím. Prý se mu ulevilo. To schovávání a lhaní ho vyčerpávalo. Ještě ten večer se sbalil a odešel k ní. Já zůstala sama, požádala jsem o rozvod a za vším udělala tlustou čáru. S chlapy jsem skončila, samotné je mi lépe.

Lenka (55), Bělá pod Bezdězem