Vždycky jsem byla ta poslušná, co nikdy nešlápla vedle. Ovšem má tchyně mě donutila, abych se zachovala jako ta největší potvora. Nelituji toho…
Nikdy jsem příliš nechápala vtipy o tchyních. Přišly mi ponižující a hloupé. Když jsem si ale vzala Tomáše, pochopila jsem zřejmě, proč takové vtipy vznikají. Jeho maminka Marta už mnoho let žila sama a na svého syna byla proto opravdu velmi upnutá. V očích Marty byl Tomáš naprosto dokonalým stvořením.
K tomu měl ale bohužel hodně daleko. Nedej bože, abych si dovolila o něm říct křivého slova, byť jen v legraci. To byl doslova oheň na střeše a tchyně už pomalu sepisovala žádost o rozvod, za Tomáše samozřejmě. Potřebovala lekci a já se rozhodla, že ji dám oběma.
Doufala jsem
Vzhledem k tomu, že byl Tomáš od své maminky zvyklý na kompletní servis, vyžadoval ho pochopitelně i po mně. Říkala jsem si, že tomu dám čas, aby si mohl pomalu zvyknout na nový život a nový režim. Jenže roky plynuly a nic se neměnilo.
Dlouho jsem mu tohle povalečství trpěla. Ani vlastně nevím proč. Snad jsem věřila, že dospěje, že vážně jen potřebuje čas. On spoléhal na mou toleranci a na to, že ho nepodrazím a nebudu mámě vyprávět, jaký doopravdy je.
Povaleč
Tomáš nepotřeboval chodit do práce, žil totiž z jakéhosi svěřeneckého fondu. Marta zdědila po manželovi poměrně dost peněz a nebyla by to ona, aby jimi nezahrnula svého syna. Ovšem nic netrvá věčně, což si Tomáš ve svém světě dlouho nechtěl připustit.
Najednou mu začaly docházet peníze a já na něho tlačila, aby si konečně našel práci. Do té doby argumentoval tím, že pracovat nemusí. Jak peníze docházely, tím víc jsem na něj tlačila a tím víc Tomáš pil a utápěl se v sebelítosti, že mu téměř ve čtyřiceti letech končí prázdniny.
Stal se z něj ještě větší povaleč. Chtěla jsem, aby na něho Marta zapůsobila, promluvila s ním a donutila ho začít něco dělat. Ta mě ale odbyla a ještě ponížila. Myslela jsem, že ji uškrtím!
Jen ať to vidí
A tak jsem jednoho dne zavolala Martě, aby přišla, že ji o to prosí její syn. Ten tou dobou ležel ve vlastních zvratcích v ložnici, kde jsem já už dobré tři měsíce nespala. Všude kolem něj se válely odpadky, lahve od alkoholu a oblečení.
Smrdělo to tam jak v chlívku. Za normálních okolností bych se styděla do takového bince někoho pozvat, v případě Marty mě to ale doslova těšilo. Jen co přišla, poslala jsem ji tam. Jen ať vidí, jaké je ten její miláček povalečské čuně. Zachovala jsem se vážně jako mrcha.
Oběma jsem to ponížení přála. Marta konečně viděla pravou tvář svého synka. Nikdy se mi sice neomluvila, když ale po šílené scéně, kterou udělala Tomášovi, odcházela, podívala se mi do očí, usmála se a pokývala hlavou.
Řekla mu, že musí dospět a všechny výhody, které dosud měl, končí. Hned druhý den manželovi zmizely všechny jeho peníze a zůstalo jen pár tisíc. Dostane je zpátky prý až ve chvíli, kdy bude alespoň rok pracovat a přestane pít.
Markéta (45), Trutnov
