Jezdím k moři, abych zapracovala na svém zdraví. Dělám to už dvacet let. Netušila jsem, že si tentokrát vyberu místo s krvavou minulostí. Před pěti lety jsme se s dcerou shodly, že ten rok vyrazíme na dovolenou do jednoho řeckého letoviska. V jeho těsné blízkosti stojí rozvaliny. Hned první den jsme se k nim vypravily. Rozvaliny byly obehnané pletivem se zákazem vstupu z důvodu archeologických

Nedokážu to vůbec pochopit. Takový hyenismus. A mého manžela to navíc málem stálo život. Bojí se. Ven z domu ho už asi jen tak nedostanu. Manžel sedí v křesle ve ztemnělém pokoji. „Proč si nerozsvítíš?“ ptám se už jen tak ze zvyku a zcela zbytečně. Zdeněk mi stejně neodpoví. Od té hrozné chvíle je totiž dost nemluvný, uzavřený sám do sebe, úzkostný a věčně nenaladěný. Doktoři mu dávají ještě

Jako dítě jsem často mívala pocit, že v místnosti nejsem sama. Tyto moje obavy žily jen v říši představ, pak ale přišel skutečný šok. Stalo se to, když mi bylo šestnáct let. Naši se rozvedli a já jsem se s mámou přestěhovala do severních Čech. Našly jsme si dvě místnosti v dřevěném domku na kraji města. Z pokoje, kuchyňky i nábytku dýchala zatuchlina, ale když jsme zatopily v kamnech, bylo útul

Žili jsme vedle sebe jako dva cizinci. Neměla jsem si s ním o čem povídat, nezajímalo mě, co si myslí. Takhle jsem skončit nechtěla. Byl moje první láska a nikdy jsem nikoho jiného neměla. Nechápala jsem dnešní dobu, kdy se každý chlubí počtem partnerů. Pro mě byl můj muž tím prvním i posledním! Jenže jsem se domnívala, že spolu vydržíme až do smrti. Jednotní a milující. Už nás nic nespojova

Nebavilo mě žít s někým, na koho jsem se měsíce nemohla ani podívat. Aby manžel přistoupil konečně na rozvod, musela jsem mu za sebe nabídnout náhradu! Obletoval mě, udělal, co mi na očích viděl. Oslovoval mě zdrobnělinkami a nosil snídani do postele. Koupil drahou dovolenou, ale nebylo to nic platné. Byl mi protivný. Manžela jsem prostě nesnášela. Nemělo to ani nějaký logický důvod. Jen ztlous

S nadpřirozenými silami se nesetkáváme denně. Aby se objevily, musí k tomu být nějaký důvod. Nám se tajemná postava zjevila proto, aby odhalila dávnou loupež. S mým současným manželem Lubošem jsme se potkali před pětatřiceti lety na jednom jarmarku. Už tehdy to byl cílevědomý, ambiciózní muž plný plánů. Vždy toužil po tom mít vlastní podnik. A to se mu nakonec i splnilo. Procestovali jsme re

Zamilovanost si nevybírá, jen se někdy zrodí ve špatnou chvíli. Přes lásku mojí maminky se přehnaly dějiny a na dlouhá desetiletí ji pohřbily. Maminka se narodila v roce 1923, a byla v pořadí čtvrtým dítětem z šesti. Její otec provozoval hospodu v malé vesničce na severu Čech, maminka se točila kolem plotny a dětí, obdělávala malé políčko a zahradu, a když bylo potřeba, pomáhala tatínkovi v hos

Přihodilo se to všechno velice rychle. Nevím, proč jsem tak otálela. Nejspíš o všem moc přemýšlím. Děti se rozletěly do světa. Doslova. Dcera se vdala do Austrálie, syn zamířil do Kanady. Mohli jsme si s manželem užívat klidné stáří, kdyby ho před několika lety nenapadlo, že mě vymění za jinou. Vždycky chtěl novější model. Ať už telefonu, nebo auta. Mohlo mě při tom jeho zvyku napadnout, že jed

Když jsem byla malá, měla jsem tři přání. Abych co nejdříve vyrostla, aby si mě vzal krásný princ a abychom spolu měli alespoň dvě krásné děti. První přání se mi splnilo za několik let. Nijak jsem ho urychlit nemohla, i když jsem se snažila. Když mi bylo asi třináct, začala jsem se potají malovat, aby o tom moje maminka nevěděla. Odešla jsem ráno z domova, ale než jsem vyšla z domu, zavřela jse

Kamila měla vždycky větší štěstí než já. Vydělávala víc, měla hezčí dům, lepší auto a pěkného chlapa. Má sestra byla zkrátka dokonalá. Nesnášela jsem, jak mi už od dětství naši rodiče předhazovali mou o dva roky starší sestru Kamilu jako vzor. „Podívej, Kamila má samé jedničky! Proč ty je nemáš?“ slyšela jsem při každé kontrole žákovské knížky, a nikdy nezůstalo jen u toho. Místní floutek