Neznámý hlas mi dodal sílu

Total
20
Shares

Jezdím k moři, abych zapracovala na svém zdraví. Dělám to už dvacet let. Netušila jsem, že si tentokrát vyberu místo s krvavou minulostí.

Před pěti lety jsme se s dcerou shodly, že ten rok vyrazíme na dovolenou do jednoho řeckého letoviska. V jeho těsné blízkosti stojí rozvaliny. Hned první den jsme se k nim vypravily. Rozvaliny byly obehnané pletivem se zákazem vstupu z důvodu archeologických vykopávek. Myslely jsme si, že nám o místě povypráví delegát cestovní kanceláře, ale ten o historii místa bohužel nic nevěděl.

Dávná rybářská vesnice

Hned první noc jsem měla velmi živý sen. S dcerou jsme stály před vstupem na vykopávky. Ohlédla jsem se k letovisku a na jeho místě stála dávná vesnice. V přístavu kotvilo mnoho rybářských lodí, všude pobíhali lidé v pradávných šatech chudého lidu. Najednou si nás jeden z těch rybářů všiml, přiběhl k nám a cosi dramaticky líčil. Nerozuměly jsme ani slovo.

Dcera měla stejný sen

Když jsme chtěly vykročit k rozvalinám, skočil před nás a křičel. Přiběhli další rybáři. Jejich gesta a řeč byly tak naléhavé, že jsem se z toho probudila. To už se ale posadila na posteli i moje dcera. Líčila mi přesně to, co se zdálo mně.

Nemohla jsem se nadechnout

Druhý den ráno jsme ještě před snídaní vyrazily běhat. Vyběhly jsme po prašné kamenné cestě z vesnice a dcera mě nechala daleko za sebou. Nechtěla jsem to vzdát, funěla jsem, sotva pletla nohama, ale má vůle se nevzdávala.

Lapala jsem po dechu a hučelo mi v uších. A pak se to stalo. Zakopla jsem o svou vlastní nohu a upadla. Pád nebyl nic strašného, ale vzduchu se mi nedostávalo. Nemohla jsem chytit dech.

Hlas mě postavil na nohy

V tu chvíli, jak jsem ležela na zemi, jsem slyšela naprosto zřetelně u svého ucha, jak kdosi křikl: „Vstaň a běž! Nebo tu zemřeš!“ Vyskočila jsem na obě nohy a rozhlédla se. Nikde kolem nebylo živáčka. Jen dcera na mě v dálce mávala
a čekala.

Promluvil ke mně duch?

Jako ve snu jsem doklopýtala k dceři. Hlavu jsem měla plnou toho zážitku. Selhaly mé smysly? Hlas byl tak zřetelný a naléhavý! Jaké ale bylo moje zděšení, když jsem se od české majitelky místního baru, která v místě žila už roky, dozvěděla, že ony vykopávky jsou prastarým překladištěm otroků.

Mnoho jich zde zemřelo vyčerpáním nebo byli zabiti. Byl ve snu snad jeden z těch nešťastníků, kdo v těchto místech padl pod bičem otrokáře? Stal se snad mou spřízněnou duší, když jsem mlela v běhu z posledního, a chtěl mi pomoct ve chvíli, kdy jsem už nemohla? Těžko říct, ale jiné vysvětlení pro to, co se mi stalo, nemám.

Štěpánka M. (60), Svitavy

Také se vám může líbit

Starý hotel s tajemstvím

S mužem jsme se rozhodli, že si vyjedeme na romantický víkend do netradičního hotelu, který pochází z minulého století. Dlouho jsme se tam ale nezdrželi. Když jsme se s manželem Pavlem vydali na víkendový pobyt k našemu desetiletému…
Zobrazit