Naše manželství bylo šťastné a spokojené. Když ale přišla krize a manžel si začal románek, použila jsem všechny zbraně, abych tu ženu vypudila. S Tomášem jsme se poznali v době studií a museli jsme se vzít. Uteklo hodně let, ze mě se stala lehce obtloustlá žena a z manžela unavený a prošedivělý muž. Náš vztah kolísal jako na houpačce. A tak jsem jednou, krátce po oslavě našeho třicetiletého

Za výlohou mě úplně uhranuly. Musela jsem si je koupit. Byly poslední a měla na ně políčeno i jiná žena. Chodila si je zkoušet v noci ke mně domů jako duch. Zamilovala jsem se do nich na první pohled. Stály vystavené ve výkladní skříni obuvi, která tvořila roh malebného náměstíčka v našem městečku na dlani. Kolem pospíchaly zástupy lidí a mě připadalo zvláštní, že si takových nádherných bot nik

Nevím, kde jsem k té fobii přišla. Připadám si jako blázen a okolí se mi směje. Ten problém na mě skočil jednoho dne zničehonic. Jak člověk stárne, může nejspíš selhat cokoli. A jak jsem se přesvědčila sama na sobě, stačí k tomu zážitek, se kterým bych se ještě před deseti lety bez problémů vypořádala. Všechno začalo před pěti měsíci, kdy jsem zůstala viset ve výtahu skoro dvě hodiny… Po půl

Když mi bylo pětačtyřicet, dozvěděla jsem se, že mám rakovinu prsu. Najednou jsem měla pocit, že všechno, co jsem do té doby dělala a měla ráda, je nenávratně pryč. Tehdy jsem byla docela spokojená, plná sil, měla jsem spokojenou rodinu, dvě skvělé děti, práci, kterou jsem měla ráda. Samozřejmě i nějaké běžné starosti byly, ty mi teď už ale připadají jako nicotné. První náznaky Pochopitel

V manželství jsem byla dlouhá léta spokojená, pro rodinu a manžela jsem byla ochotná udělat snad cokoli. Mělo to tak být napořád, jenže to jsem ještě netušila, co mě potká. Musím říct, že manželství s Láďou mě od začátku zcela naplňovalo a cítila jsem se šťastná. Když dostal pracovní nabídku do vzdáleného města, po které vždycky toužil, ani chvilku jsem neváhala a nevadilo mi, že se odstěhujeme

Jak je možné, že všechny jiné ženy, které byly v kuchyni neschopné, se časem naučily vařit? Jenom já jsem zůstala to největší trdlo. Je mi padesát dva. Už to samo o sobě je katastrofa, že ve svém věku neumím uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až dosud nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, dvanáct let jsme spolu bydleli, ale co se jídla týká, dotyčný se nejraději stravoval mimo d

Když mi po tolika letech začal manžel lhát, myslela jsem, že je to náš konec. Byl to ale jen začátek něčeho úžasného. Jakmile se vám děti odstěhují, vylétnou z hnízda, je to jedna z nejtěžších chvil, kterou jako matka zažíváte. Máte-li ale vedle sebe takového muže, jakým je můj Jirka, všechno jde o tolik snáz. Když se naše dcery provdaly, začali jsme si plnit naše dávné sny. Vzpomínám na to,

To, co se stalo v naší rodině, nám navždy změnilo život. A ta, co za všechno může, si užívá života a je v klidu. To se prostě nedá vydržet. Už jsem ji zase potkala. Tu potvoru! Vede se za ruku s tím svým frajírkem a Patrik tlačí kočárek. Můj vnuk Patrik, který musí doma se vším pomáhat a starat se nejen o sestru Adélku, ale i o svého nevlastního bratříčka. Rychle přejdu na druhý chodník, dokud

V mládí jsem pravidelně vyrážela s kamarády do lesů pod stany. Jednou jsme zažili něco, co nás bude v myšlenkách pronásledovat navždy. Pod stan jsem jezdila s rodiči už odmalička. Díky tomu jsem se velmi brzy přestala bát tmy. Stanování mě vždycky bavilo a láska k němu mi vydržela až do dospělosti. Na vysoké jsme do lesů vyráželi s partou dobrých kamarádů. Vždy jsme si našli nějaké odlehlé m

Moje nešťastné dítě spadlo do pasti, ze které se nedokáže dostat. Snažíme se dceři pomáhat, jak jen to jde, ale vůči tomu chlapovi jsme bezmocní. Milena se konečně trochu uklidnila. Utírá si slzy a je plná odhodlání: „Už se k němu nikdy nevrátím.“ Říká to tak rozhodně, že by jí to každý hned uvěřil. Ale my s manželem víme své. Tuto větu totiž slýcháme od chvíle, kdy se naše dcera vdala a odstěh