Naše manželství bylo šťastné a spokojené. Když ale přišla krize a manžel si začal románek, použila jsem všechny zbraně, abych tu ženu vypudila.
S Tomášem jsme se poznali v době studií a museli jsme se vzít. Uteklo hodně let, ze mě se stala lehce obtloustlá žena a z manžela unavený a prošedivělý muž. Náš vztah kolísal jako na houpačce.
A tak jsem jednou, krátce po oslavě našeho třicetiletého manželství, otevřela náhodou manželův e-mail, a tam zjistila, že mu píše nějaká Jiřinka. Nazývala ho zlatíčko…. ,,To je vůl“ zašeptala jsem. ,,Vždyť ví, že mám přístup do jeho e-mailu! On má milenku!“ Zakřičelo to vzápětí uvnitř mé duše.
A vnitřní hlas pokračoval: ,,Na dědka leze jaro!!!“ Když křeč v sanici, jak jsem se smála, povolila, napadlo mě zjistit něco o té ženě. Vytvořila jsem si mailovou adresu fiktivního kamaráda Tomáše a dotyčné napsala…
,,Ahoj, krásko! Můj kamarád Tomáš o vás pěje ódy, tak jsem se rozhodl vás poznat a pozvat na vínečko, které máte tak ráda. Karel.“ Druhý den přišla odpověď: ,,Milý Karle, nemohl byste mi poslat svou fotografii?“ Zvedla jsem telefon a zavolala své nejlepší kamarádce. Sešly jsme se.
Svěřila jsem se jí, že má Tomáš milenku. „Snad po tolika letech nežárlíš!?“ vykulila na mě oči Silva. A pak řekla: „ Tak já ti dohodím bratrance Vildu. Je to starý proutník a velký svůdník. Tomu žádná neodolá!“ A hned nažhavila telefon.
A měl po ptákách
Vilda přijel taxíkem, jak se těšil na nečekaný románek. Musím říct, že měl kouzlo osobnosti, on by snad svedl i mě. Poslali jsme jeho fotku Jiřince. Odpověď přišla obratem: ,,Kdy se uvidíme?“ Vymyslely jsme to přímo ďábelsky.
Vilda pozve Jiřinku do místní restaurace na večeři, kam můj manžel rád chodí, a já se budu tvářit hrozně nešťastně, že jsem doma nestihla uvařit. Už jsme dlouho nikde nebyli a Tomáš mi to vyčítal. Byla jsem si proto jistá, že se chopí příležitosti, jak někam vyrazit, a bránit se nebude.
Běžela jsem domů a celý následující den jsem se třásla trémou jako malá holka, aby to vyšlo! Tomáš se vrátil domů otrávený jako vždy. Zase bude nuda u televize! Skočila jsem mu kolem krku celá zoufalá, rád udělal čelem vzad, a dokonce se nabídl, že večeři zaplatí.
Při vstupu do restaurace jsem hodila očkem po prostoru, Vilda seděl s Jiřinkou v růžku, ona k nám zády, a už jí žmoulal ruku. „Podívej se, jak jim to sluší,“ řekla jsem po chvíli, „už nejsou nejmladší a jak se k sobě mají!“ Tomáš cosi zavrčel o trapnosti a dál si hleděl večeře.
Modlila jsem se, aby to už bylo za námi. Aby ta krůta vstala a šla třeba na toaletu. A Vilda pochopil. Něco Jiřině špitl do ouška a zvedli se oba. Lekla se, když Tomáše uviděla. A já se lekla ještě víc, že se můj muž zadáví.
Vilda tam stál jako bůh pomsty, pak Jiřinku objal a políbil. „Pojď miláčku, zavoláme taxi!“ řekl a vedl si další oběť. A já byla ten večer tak šťastná! Vyléčila jsem manžela z nevěry.
Radka (63), Šumperk
