Když se dnes dívám na svého syna, jsem šťastná a vděčná za život, jaký žije. A vůbec tomu tak nemuselo být! Život mu zachránila moje intuice! S manželem Zdeňkem jsme po jeho rodičích podědili moc pěkný dům, kam jsme se po jejich smrti přestěhovali. Kdo žije ve vlastním baráku, jistě moc dobře ví, co práce stále kolem je. Velká radost Ještě než jsme byli s rekonstrukcí hotovi, přišla jsem

Vždy mi říkala, že je něco, čemu my, lidé, nerozumíme. Její zálibě v tajemnu jsme se všichni smáli. Bohužel smích nás rychle přešel. Sestra Zdenička se konečně probudila. Kouká na nás trochu prázdným pohledem. Ale všichni jsme šťastní, že nás alespoň vnímá a snad i poznává. To před několika dny ještě ležela v kómatu. Stále dokola se ptám, proč nám nic neřekla? Nemuselo se nic z toho, co se stal

V životě mi nic nechybělo. Pracovala jsem na vysněné pozici a měla kolem sebe spoustu skvělých lidí. Mojí nejlepší kamarádkou byla Karin, kterou jsem brala jako sestru. Chodily jsme spolu po krámcích a doplňovaly šatníky. Často jsme se vydávaly do města a hledaly něco, co by nám udělalo radost. Jednoho dne jsme zase takto zamířily na nákupy. Kroky nás zavedly na konec města. Vešly jsme do odleh

Můj život v důchodu jsem si představovala úplně jinak. Místo spokojeného stáří jsem ale zůstala sama, opuštěná a především hrozně nešťastná. Prohlížím si staré fotografie a už zase pláču. Co se to jen stalo? Vše přece zpočátku vypadalo tak slibně. Když se to pak ale začalo kazit, valilo se to na mě a na ostatní jako lavina, kterou nešlo zastavit. Nechce se mi žít, ale musím. Pořád ještě doufám,

Zahrávat si s temnými silami znamená koledovat si o neřešitelný problém! Duše mé nevlastní sestry se zmocnil starodávný démon! Moje nevlastní mladší sestra Kateřina byla celý život podivná a uzavřená bytost. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset let, otec se pak znovu oženil a měl dvě děti – dceru a syna. Dlouho jsme k sobě hledaly cestu Kateřina byla první z nich. Protože matka s otcem

Dnes už to není nic výjimečného, když matka dá přednost kariéře před mateřskou dovolenou. Já takové štěstí neměla. Vždy jsem měla v těchto věcech jasno a můj manžel byl se mnou naštěstí zajedno! Vždy jsem chtěla děti a vždy jsem chtěla i kariéru. Nic mezi tím. Neviděla jsem důvod, proč jedno upřednostňovat před druhým. Vlastně jsem si nikdy ani nepřipustila jinou možnost. Možná proto mi byl dán

Svého muže jsem si vybrala sama a musím říci, že lepšího bych nenašla. I když je Karel o více než dvacet pět let starší, je to můj rytíř. Když jsem svého Karla brala, část rodiny a přátel mě zrazovala a část mi tleskala. „Nezdá se ti pro tebe trochu moc starý? Až ti bude čtyřicet, jemu potáhne na sedmdesát!“ zrazovala mě kamarádka Zuzka. Jenže já si nemohla pomoci. Můj Karel pro mne byl vysn

Sestra zemřela při autonehodě, později odešla i maminka. Mým přítelem byl voříšek Maty. Když ten skonal, přišla jsem si strašně osamělá. Moje první setkání se smrtí přišlo v době, kdy mi náhle zemřela starší sestra. Bylo mi třicet let. Smrt se mě pak znovu dotkla o šest let později, když mi zemřela maminka. Poslední velkou ztrátou v mém životě byl skon věrného psa Matyho. Možná právě tyto událo

Svého manžela miluji a vždy jsem milovala. Ale asi jako v každé rodině, i my si prošli těžkými časy. Bohužel jednu z těch krizí jsem řešila nevěrou. S Martinem jsme se brali hned po škole. Byli jsme jedna z těch studentských lásek a milovali se tak, že se docela dodnes divím, že jsme tu školu vůbec vystudovali. Večírek střídal večírek, a když jsme nepařili, trávili jsme spolu vášnivé noci. Je j

Život se někdy nečekaně zamotá tak, že si zvolíme neobvyklou cestu ke štěstí. Já jsem novou lásku nakonec našla po boku svého tchána. Bylo mi dvacet jedna let, když jsem se zamilovala do svého, o několik let staršího kolegy v práci. Jmenoval se Mirek a jiskra přeskočila oboustranně. Párkrát jsme si spolu vyšli nejprve na oběd, poté na večeři a nakonec jsme spolu trávili víkendy i dny v týdnu a