Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo drsné, ale stálo za to. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala. Skutečnost, že by maminka a tatínek nebyli mými skutečnými rodiči, mě

Ten penzion byl vybudovaný ze starého domu, a dokonce i zařízení bylo z doby mých prarodičů. Noc, kterou jsem tam přečkala, byla nezapomenutelná. Z matčiny strany jsem měla příbuzné na severu Moravy. Navštěvovali jsme se málo, jednoho dne mi ale zavolali, že zemřela moje vzdálená teta Josefka, kterou jsem měla ráda, a přáli si, abych přijela na pohřeb. Jela jsem autem tam i zpátky, abych jí

Rande jako vystřižené z noční můry měli na svědomí dva bratři. Podobní si jako vejce vejci. Naštěstí jsem si vybrala toho pravého! Byla to už pátá schůzka od našeho prvního setkání. A každá z těch schůzek byla jednoduše perfektní. Karel byl zábavný společník, kterého bych mohla poslouchat dlouhé hodiny. Měla jsem pocit, že se známe odjakživa, a přitom to byl sotva měsíc. I když venku mrzlo,

Vyrůstala jsem ve studeném bytě na starém hradě. Máma nebyla moc šťastná a i zdejší kastelán působil jako mrzutý jezevec. Sněhové vločky tiše usedaly na věžičky a na cimbuří. Bylo ráno, ale tma a mlha, po slunci ani památky. Na hrad Vrbovec vpadly Vánoce, aniž tu o ně kdokoli stál. Kastelán vypadal ještě zachmuřeněji než obvykle. Očekával nás ve strohé kanceláři sousedící s jeho studeným bytem.

Byl to nepřekonatelný problém, náš Kuba uviděl čerta a propadl panické hrůze. Až ho jeden přesvědčil, že je obyčejný chlap, co chodí do pekla na brigádu. Dnešní děti jsou vůči čertům odolní, náš Kubík takový ale nebyl. Když se dcera rozvedla a nastěhovala se k nám na vesnici, tam se to 5. prosince po setmění čerty jen hemží, Ten rok, kdy byly Kubovi čtyři, tomu nebylo jinak. Otevřela jsem dv

Nemohla jsem z té sošky spustit oči. Byla tak ošklivá, až byla krásná! S manželem jsme se shodli na tom, že ji musíme mít doma. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme pěknou dovolenou. Vybrali jsme Peru. Moc jsem se těšila a manžel také. Dopřáli jsme si výlety na historická místa a prošli se po trzích. Říkali jsme si, že si koupíme nějaký suvenýr. Nakonec jsme vybrali sošku

Svého času jsem učila problémového žáka. Měl obrovskou sebedůvěru a choval se nepatřičně. Jednoho dne jsem si řekla: A dost! Tehdy jsem byla celkem zkušená učitelka, nikoli začínající. Gymnázium, kde jsem působila, nemělo úplně nejlepší pověst. Bylo zaměřené na sport, a tak byli místní studenti přehnaně hluční a nezřídka postrádali slušné vychování. Postrachem učitelů byl mladíček křestním j

Když se láska promění v nenávist, je to naprosto zničující. A to nejen prakticky, ale i psychicky. A člověk je bezradný. Ještě že jsem poznala Emila. Je to tedy na první pohled dost otřesný týpek. Ještě před nedávnem bych si ho ani nevšimla, a možná bych se od něho dokonce s odporem odvrátila. Teď už vím, že lidi není dobré posuzovat podle vzhledu, jejich oblečení a společenského chování. Vždyť

Když je člověk mladý, je zaslepený láskou. Bývala bych dala svému příteli své těžce naspořené peníze, kdyby nezasáhla moje mrtvá matka. Vyučila jsem se cukrářkou a začala pracovat v našem městečku. Strašně moc jsem si přála se osamostatnit, protože jsem bydlela s tátou a macechou. Maminka zemřela, když mi bylo jedenáct let. Dneska je samozřejmostí odejít z domova a najít si podnájem, ale tehdy

Můj milovaný bratr byl vždy velký romantik a snílek. Motorkářem chtěl být už jako kluk. Pořádnou mašinu si však pořídil až celkem nedávno. Před hřbitovem už je zaparkováno asi dvacet naleštěných motorek. Krásných mašin, jak by řekl můj bratr Ludvík. Ale já se v tom moc nevyznám. I když se všechny ty vědomosti do mě snažil bratr dostat už v dětství. Dnes by byl nadšený. Nejen ze strojů, ale i ze