Domů     Smutné i veselé Vánoce na hradě Vrbovec
Smutné i veselé Vánoce na hradě Vrbovec
8 minut čtení

Vyrůstala jsem ve studeném bytě na starém hradě. Máma nebyla moc šťastná a i zdejší kastelán působil jako mrzutý jezevec.

Sněhové vločky tiše usedaly na věžičky a na cimbuří. Bylo ráno, ale tma a mlha, po slunci ani památky. Na hrad Vrbovec vpadly Vánoce, aniž tu o ně kdokoli stál. Kastelán vypadal ještě zachmuřeněji než obvykle.

Očekával nás ve strohé kanceláři sousedící s jeho studeným bytem. Věžní hodiny odbily čtvrt na deset.

Byl Štědrý den. „Řekl jsem v devět!“ zahřměl. „Zas se trousíte jak švábi na pivo,“ dodal vyčítavě. Bylo o něm známo, že býval ctižádostivý a toužil po Karlštejně nebo přinejhorším Křivoklátu. Osud ho zavál na Vrbovec. Připadal si nedoceněný a ještě ke všemu ho opustila žena.

I paní kastelánová totiž pokládala pobyt na Vrbovci za trest boží. Po dvaceti letech tu ztloustla o třicet kilo, dala manželovi definitivní sbohem a vrátila se do Prahy, kde je, jak říkala, aspoň zábava, a ne tak strašlivá nuda.

Pravda je, že na Vrbovci dávaly lišky dobrou noc. Tedy pouze ty nejodolnější, které to tu psychicky zvládaly.

Tak na zdraví

„To mám teda personál,“ zaúpěl kastelán a přejel své zkroušené stádečko zdrcujícím pohledem. Zřejmě si vzpomněl, jak kdysi toužil šéfovat Karlštejnu, a místo toho… škoda mluvit.

„Chtěl jsem vám popřát hezké svátky, ale když vás teďka vidím, ani se mi do toho nechce.

Boženko, uvědomuješ si, že ta tvoje zatracená leštěnka dělá ve starožitném nábytku dírky?“ Máma provinile sklopila oči a cosi omluvně zapípala. „Neříkal jsem ti už nejmíň dvakrát, že ji nemáš používat?“ Kastelán se čím dál víc rozohňoval.

Už úplně zapomněl, že jsme se sešli, abychom si popřáli šťastné a veselé Vánoce. „V rytířském sále zas nesvítí lustr a květinová výzdoba v knihovně vypadá, že je taky z osmnáctého století. Flákáte se jako banda povalečů. A teďka si připijeme na ty Vánoce. Tak na zdraví!“ štěkl a naléval horký punč do sklenic.

Přiťukla jsem si s panem kastelánem, s údržbářem Kalinou a samozřejmě s mámou, která tu dělala děvče pro všechno, prodávala lístky i občerstvení a uklízela.

Sníh a hrablo

„Šermíři tady končí dneska v poledne,“ pravil kastelán. „Dohlédnete, aby po sobě uklidili. A nikdo, ale opravdu nikdo,“ zařval, „s nimi nebude koketovat!“

To nebylo pochopitelně mířeno ani na údržbáře, malého chlapíka ve zmijovce a vatovaném kabátě, ani na mou mámu, věčně postonávající starší paní, kulhající na levou nohu. Brodily jsme se s mámou zasněženým nádvořím.

„Sněžilo celou noc,“ rozčiloval se údržbář Kalina, několikrát vztekle zahrozil směrem k obloze a poté se vydal hledat hrablo. Před pokladnou, kde se zároveň prodávalo i občerstvení, stálo několik zkřehlých nešťastníků a prosilo o čaj.

Zároveň škemrali o prohlídku hradu. „Od prvního listopadu provádíme jen předem objednané výpravy,“ usadila je máma. „Přijďte v dubnu. Kolik budete chtít těch čajů?“

Nešťastně zamilovaná

Zasněžená skupinka popíjela čaj a sledovala šermíře, obřadně se připravující k souboji. Z reproduktorů duněla stylová středověká hudba. „Nekoukej tam,“ syčela na mě máma. Prodala jsem pět tatranek a dělala, že mě šermíři nezajímají.

Přitom s jedním z nich jsem v létě utekla z domova, tehdy mi do osmnáctých narozenin scházely tři měsíce.

Bylo to dobrodružné a romantické, ale po týdnu jsem zjistila, že Vlastimila, tak se mladý muž jmenoval, zajímají nesrovnatelně víc než já hospodské radovánky s kamarády šermíři.

Zhruba v té době mě vypátrala trestná výprava z hradu pod vedením mojí plačící mámy a mrzutého kastelána, donutila nasednout do auta a vrátit se na Vrbovec, který už jsem nenáviděla skoro stejně jako ostatní jeho obyvatelé.

Byla jsem nešťastně zamilovaná a bolelo to víc než zánět dásní. A teď po mně ten rozevlátý vlasatec házel významnými pohledy. Máma zamkla pokladnu a táhla mě za rukáv k našemu bytu pod nádvořím. „Jdeme domů. Přestaň na něj zírat,“ šeptala zuřivě. „To jsou teda Vánoce,“ naříkala jsem.

Věžní hodiny odbíjely poledne a někdo házel kamínky na okno. Vyhlédla jsem, dole na nádvoří klečel ten můj šermíř a obě ruce si teatrálně tiskl na srdce. Máma mě odstrčila, okno divoce otevřela a zahulákala: „Padej odsud, nebo na tebe vyleju vodu z nádobí!“ Zamáčkla jsem slzu.

Dávno jsem pochopila, že se moje první láska hodně nepovedla. Poslušně jsem vytřela celou kuchyň a pustila se do obalování kapra. Smrákalo se už v půl čtvrté. Přestalo sněžit, bylo ticho jako v hrobě, na nádvoří ani živáčka.

Máma zapálila svíčky ve svícnu a nalila do svátečních skleniček vánoční vaječný koňak se slovy: „Vidíš, takhle je nám dobře. Co nám chybí? Chlapy nepotřebujeme.“ Koukala jsem ven do tmy na tajemnou siluetu hradu.

O půlnoci bloudí po hradbách krásná panna Johana, která někdy v sedmnáctém století skočila z věže.

Zešílela z nešťastné lásky. Bývá oblečena do bílých šatů, na dlouhých rozpuštěných vlasech bílý závoj. Každý už ji tu několikrát viděl.

Kastelán se zapřísahal, že když se tuhle vracel z hospody, těsně ho míjela, tak těsně, že by si na ni mohl sáhnout, kdyby se nebál.

S chlapem už nikdy

Na stole vánoční koňak a mísa s vanilkovými rohlíčky. Zhasly jsme světlo, hoří jen svíčky ve svícnu. Ochutnáváme bramborový salát. Říkám jako pokaždé: „Takhle výborný snad ještě nebyl!“ Potěšeně se zasměje: „A víš, jaké jsem si dala předsevzetí? Nechci už nikdy u štědrovečerního stolu žádného chlapa.“

Vanilkový rohlíček mi zhořkl na jazyku. „To nemyslíš vážně,“ vyhrkla jsem. Šťastně kývá. Vím, že to s tátou neměla jednoduché, protože táta je snílek a dobrodruh. To kvůli němu postonávala, trápila se a stálo ji to zdraví.

„Táta se vrátí, teď už jsem si tím jista,“ řekla jsem. „Slíbil mi to.“

Vytřeštila oči a divokým gestem ukázala ke dveřím: „Tyhle dveře nepřekročí. Leda přes mou mrtvolu!“ Hrklo ve mně jako ve starých pendlovkách.

Věděla jsem, že táta za chvíli zabuší na naše dveře, v ruce s vánoční hvězdou v květináči a s ujištěním, že se polepší. Ale netušila jsem, že máma bude v takhle bojové náladě.

Rádio vyhrávalo koledy, v kamnech praskala polena, smažil se kapr. Cítila jsem úzkost a dávala pozor, abych nepřeslechla ťukání na dveře. Přece nemůžeme nechat tátu na Štědrý večer samotného.

Prostřela jsem pro další osobu, a když se tomu máma divila, odpověděla jsem, že prostírám pro osamělého pocestného – kdyby náhodou zabloudil k našemu hradu. „Když to nebude mužskej, tak klidně,“ odsekla a dál se věnovala plotně. Zabalila jsem se do vlňáku, vklouzla do vysokých bot a vyběhla na nádvoří.

Teprve tady do mě vjela ta pravá štědrovečerní nálada. Sněžilo a zdálky, asi z obecního rozhlasu, bylo slyšet koledu Nesem vám noviny. V okně kastelánského bytu pomrkávala jedna jediná smutná svíčka.

Letos je sám – uvědomila jsem si. Vtom se v hradní brance objevila tmavá postava – ne krásná panna Johana, na tu bylo ještě brzy. Vletěla jsem tátovi do náruče. „Už tě nechci ztratit,“ šeptal. Hodiny odbíjely pátou.

Tmavá postava

Všimla jsem si tmavého stínu v okně kastelánova bytu. Okno se otevřelo, nerudný kastelán tátovi zamával a popřál nám hezké svátky. „Pojďte k nám, pane kasteláne,“ osmělila jsem se.

„Dnes byste neměl být sám.“ Za okamžik už byl u nás s lahví šampaňského. Vzápětí nám otevřela máma, ta, co vykřikovala, že mužský jí nesmí do stavení. A najednou se jí hrnuli dovnitř dva. Údivem ani nehlesla.

Potom už jsme všichni čtyři seděli u slavnostně prostřeného stolu s vánoční hvězdou uprostřed, máma nám nalévala rybí polévku, třásly se jí ruce, táta vypadal dojatě a kastelán spokojeně mumlal: „Takovej hezkej den bych tady na Vrbovci nečekal.“

Monika (61), severní Čechy

Související články
2 minuty čtení
Byla to černá ovce naší rodiny. Všichni jsme nad ním postupně zlomili hůl. Odešel do světa, a když se po letech vrátil, byl z něho někdo úplně jiný. O tom, že se člověk může změnit, jsem přesvědčená. Dokázal mi to můj mladší bratr Štěfan. Od dětství s ním byly jen samé problémy, ve škole se pral, odmlouval a byl neposlušný. Nebyl snad měsíc, aby nemuseli rodiče do ředitelny. Když bylo bratrovi
3 minuty čtení
Díky dávné rodinné tragédii byly u nás Velikonoce zakázaným svátkem. Trvalo dlouhá léta, než se staly zase svátkem radosti a veselí. Od nepaměti měly pro mě velikonoční svátky temný nádech. Záviděla jsem dětem, že si mohou tento radostný jarní svátek užívat tak, jak tomu bylo na vesnici běžné. V naší rodině nejenže se Velikonoce neslavily, ale naopak se zapalovaly svíce a všichni se ponořili do
3 minuty čtení
Byla jsem mámou, která dala svému synovi vše, co potřeboval. Vyrůstal v láskyplném domově, kde se cítil v bezpečí. Jenže pak jej vytrhla ona! Když si Robert vzal za ženu Janu, měla jsem pocit, že vše bude v pořádku. Byla to dívka z dobré rodiny, zdála se milá a laskavá. Měla jsem radost, že našel někoho, s kým chce strávit zbytek života. Bydleli u nás ve velkém domě a vše se zdálo idylické.
5 minut čtení
Celý život jsem byla otcova holčička. Měl pro mě slabost, říkal mi princezno a já si myslela, že mi svět leží u nohou. Ležela jsem vedle táty v nemocnici a držela ho za ruku. Dýchal mělce a věděla jsem, že už nemáme moc času. Pak se na mě podíval očima, které už nebyly tak jasné jako dřív, a zašeptal: „Musím ti něco říct.“ Ten mrazivý pocit, jak to vyslovil, si budu navždy pamatovat. „Nejsem
3 minuty čtení
Všichni jsme mého muže Rudolfa léta považovali za tichého stydlína. Pak jsem se nestačila divit, když jsem zjistila, kolik jeho dětí po světě běhá. Inu, tichá voda břehy mele! Náš vztah byl v začátku hodně rozpačitý. Rudolf vysedával ve studovně naší knihovny, kde jsme já dělala knihovnici. Přišel, sotva pozdravil, když se mnou mluvil, tak celý zčervenal. Působil dojmem stydlivého ňoumy. Vůbec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čínská Nebeská brána: Nejdelší lanovka světa vedoucí k branám nebes
epochaplus.cz
Čínská Nebeská brána: Nejdelší lanovka světa vedoucí k branám nebes
Představte si jízdu dlouhou téměř 7,5 kilometru, během které se kabina lanovky vyšplhá do závratné výšky a vy se budete kochat výhledy na čínské hory, jež vypadají jako z pohádky. To je lanovka Tianmen Shan v Číně, nejdelší kabinová lanovka světa, která vás doveze až k legendární „Nebeské bráně“ – monumentálnímu přírodnímu skalnímu oblouku. Odvážíte
Rohlik.cz představuje „Xtra“: nový standard v online nakupování potravin. To nejlepší posunuté ještě o level dál.
iluxus.cz
Rohlik.cz představuje „Xtra“: nový standard v online nakupování potravin. To nejlepší posunuté ještě o level dál.
Rohlik Group dnes oficiálně spouští Rohlík Xtra, svůj dosud nejambicióznější věrnostní program. Nahrazuje tak dosavadní klub Premium něčím výrazně silnějším. Xtra není jen vylepšením. Je to všechno, c
Tajné schůzky Randové se ženatým Svobodou?
nasehvezdy.cz
Tajné schůzky Randové se ženatým Svobodou?
Neříká se nadarmo, že v práci vzniká spousta nových lásek. Možná se podobný osud právě děje hvězdě seriálu Ulice Martině Randové (53). Není tajemstvím, že jejím seriálovým partnerem je sympatický Vá
Byl předlohou Bruncvíka rival císaře Barbarossy?
historyplus.cz
Byl předlohou Bruncvíka rival císaře Barbarossy?
Kdysi dávno vládl českým zemím bájný kníže Žibřid, který jim prý získal do znaku orlici. Jeho synovi Bruncvíkovi to ale nestačilo. Zatoužil po něčem mnohem reprezentativnějším. Vydal se proto na cesty, aby Čechám zajistil důstojnější symbol. Alespoň tak líčí původ lva v našem státním znaku spisovatel Alois Jirásek. Kde se pro svou pověst inspiroval? Mohla
Cikádová apokalypsa 2025: Do USA míří miliardy hmyzích hlasů
21stoleti.cz
Cikádová apokalypsa 2025: Do USA míří miliardy hmyzích hlasů
Země se rozechvěje. Ne z otřesů, ale z bilionů drobných nožek, které si prorazí cestu na povrch. Po sedmnácti letech ticha se do východní části Spojených států vrátí jedna z největších generací period
Zámek Litomyšl: Skvost Pardubického kraje
epochanacestach.cz
Zámek Litomyšl: Skvost Pardubického kraje
Zámek Litomyšl je dokonce zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Postavil si ho ve druhé polovině 16. století jako své reprezentační sídlo nejvyšší kancléř Království českého Vratislav z Pernštejna a dnes je považován za jednu z nejkrásnějších renesančních staveb ve střední Evropě. Stavba se důsledně držela italských vzorů, takže vnitřní nádvoří je
Starobylé pražské čtvrti, rejdiště přízraků
enigmaplus.cz
Starobylé pražské čtvrti, rejdiště přízraků
Pražská Malá Strana se strašidly a duchy hemží zřejmě ještě o něco více než jiná starobylá místa. Například na Maltézském náměstí se prý v Nostickém paláci zjevuje neklidně vyhlížející muž s velkým kl
Seymour Hersh: Hlídací pes demokracie
epochalnisvet.cz
Seymour Hersh: Hlídací pes demokracie
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí.   Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1937) dostane od svého známého zajímavý tip,
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
tisicereceptu.cz
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
Jaké by to byly Velikonoce bez pořádného masa? Ingredience 4 jehněčí kolínka 2 cibule 50 g másla 6 stroužků česneku 10 kuliček pepře 3 bobkové listy 6 dcl červeného vína, 4 snítky rozmarý
Minimalistická vila v zalesněné krajině
rezidenceonline.cz
Minimalistická vila v zalesněné krajině
Zelené údolí, na jehož svahu by člověk spíše očekával srub, svítí bílá vila. Některé její linie kopírují terén, což přispívá k tomu, že se stává harmonickou součástí neporušené přírody. V přívětivé krajině Dolního Rakouska, kterou po tisíciletí modeloval tok Dunaje, si mladý manželský pár zvolil svůj prostor pro život. Blízko Klosterneuburgu, nedaleko Vídně, a přesto vzdálený od
Ledová královna konečně roztála
skutecnepribehy.cz
Ledová královna konečně roztála
Po manželově smrti pro mě nastalo truchlivé období, trvalo nekonečně dlouho. Myslela jsem, že to tak bude už napořád, ale mýlila jsem se. Manžel byl o dvacet let starší. Rodiče a kamarádky mě varovali, abych si o tolik staršího muže nebrala, že to nedopadne dobře. V jistém ohledu měli pravdu. Můj muž, když mi bylo padesát, zemřel. Neměli jsme
Vajíčkové nadělení: Sekaná s „nekonečným“ vejcem
nejsemsama.cz
Vajíčkové nadělení: Sekaná s „nekonečným“ vejcem
Sekaná plněná vejci natvrdo je skvělou večeří. Podávejte ji nakrájenou na plátky se zeleninovou oblohou a bramborem nebo chlebem. Potřebujete: ✿ 2 rohlíky ✿ mléko ✿ 1 kg mletého masa ✿ 1 cibuli ✿ 4 stroužky česneku ✿ 3 syrová vejce ✿ 4 vejce natvrdo ✿ sůl, pepř ✿ 2 lžičky majoránky ✿ hrst čerstvé petrželky ✿ 4 plátky másla 1. Pečivo nakrájejte na kostičky do