Když se láska promění v nenávist, je to naprosto zničující. A to nejen prakticky, ale i psychicky. A člověk je bezradný.
Ještě že jsem poznala Emila. Je to tedy na první pohled dost otřesný týpek. Ještě před nedávnem bych si ho ani nevšimla, a možná bych se od něho dokonce s odporem odvrátila. Teď už vím, že lidi není dobré posuzovat podle vzhledu, jejich oblečení a společenského chování. Vždyť jaký je teď mezi námi rozdíl? A byl vůbec kdy nějaký?
Peníze mi nesmrděly
Už jako holka jsem měla ráda hezké věci. V obchodě jsem vždy naprosto instinktivně sáhla po nejdražší panence, nejluxusnějších šatičkách či botech. Dospělí se tomu smáli a nakonec mi koupili vždy jen věci podle svých možností. Nebyli jsme žádní chudáci, ale ani boháči. Ten na mě teprve kdesi čekal.
Toho si neber!
Lukáše jsem potkala na plese. Pořádala ho firma, kde jsem tehdy pracovala, a on tam byl jako čestný host, protože firma, kterou vlastnil, s námi měla spolupracovat. Takže pan podnikatel. Luxus z něj čišel na dálku. „Takové hogo fogo,“ úplně se otřásla moje kolegyně a kamarádka v jednom. Já to ale viděla úplně jinak.
Měla jsem, co jsem chtěla
A když si on mě konečně všiml, chytila jsem příležitost za pačesy. A už jji nepustila. Marně mi kamarádka říkala: „Toho si neber.“ Po svatbě jsem se odstěhovala do Lukášovy krásné vily a na přání svého muže přestala pracovat. Zpočátku jsem to viděla jako velikou výhru. Celý den jsem měla jen pro sebe.
Chvíli u bazénu na zahradě, pak ve vířivce či naší sauně. Obídek na terase, můj oblíbený televizní seriál na obří obrazovce. A pak ty večeře v luxusních restauracích, koncerty, divadla! A úžasné dovolené v exotických krajích. To všechno byl neskutečný sen, který mě naprosto omámil.
Jak ve zlaté kleci
Dlouho jsem si proto neuvědomovala, že se vlastně zase tak dobře nemám. Postupně jsem ale přicházela o své kamarádky a ztrácela tak kontakt s reálným světem. Začala jsem pociťovat samotu, protože manžel chodíval domů někdy dost pozdě a já neměla celé dny co na práci.
A co bylo nejhorší, Lukáš nechtěl děti. Byl na ně doslova alergický. A já hloupá na tento jeho požadavek přistoupila. Desáté výročí svatby jsme ještě oslavili velkolepě. Bylo mi čtyřicet a byla jsem plná síly a stále ještě lásky k mému úžasnému muži.
Naše domácí peklo
Pak se to ale nějak zvrtlo. Brzy jsem poznala, že má manžel ještě někoho jiného, a možná i jiné. Já ho postupně přestávala zajímat. Těsně před mými padesátinami mě Lukáš vyměnil za nový, podstatně mladší model. Že jsem kdysi podepsala nějakou předmanželskou smlouvu, jsem ve své zamilovanosti tehdy nevnímala.
Kam jít?
A tak jsem se z přepychu ocitla na ulici jen s tím, co jsem si do vily přinesla. Naštěstí bezdomovec Emil mi dal mnoho dobrých a užitečných rad a stal se takovým mým průvodcem a ochráncem ve světě bídy.
Marcela O. (51), Brno
