S mojí sestrou Veronikou jsme dvojčata. Narodily jsme se před pětatřiceti lety a celý život jsme strávily v těsné blízkosti. Spaly jsme ve stejném pokojíčku, hrály si se stejnými hračkami, nosily stejné oblečení. Když jsme nastoupily do základní školy, měli s námi učitelé malý problém. Jsme si se sestrou tak podobné, že nás od sebe zpočátku nerozeznávali. Dělaly jsme si z toho se sestrou legraci

Nikdy jsem nechtěla chodit se třemi muži najednou. Vlastně to všechno přišlo úplnou náhodou. Rozešla jsem se po pěti letech se svou první láskou, Robertem, a najednou jsem zůstala úplně sama. Nejdříve jsem si svou znovu nabytou svobodu patřičně užívala. Vlastně jsem konečně byla nezávislá. Od rodičů jsem se totiž rovnou přestěhovala k Robertovi. Byl o osm let starší než já, takže měl své zázemí

Byla jsem městská holka. Sice jsem jezdila na vesnici za babičkou každé letní prázdniny, ale nikdy jsem si nedokázala představit, že bych tam žila. Město bylo pro mě nade vše. Milovala jsem kina a divadla stejně jako nákupní centra, které mi připomínaly chrámy. Když se mi narodila moje dcera, Amálka, bylo to nejkrásnější dítě na světě. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Zato můj přítel, A

Když jsem se rozvedla, byl to jeden z nejšťastnějších dní v mém životě. Konečně jsem se zbavila muže, tyrana, který mi dlouhá léta ztrpčoval život, a koupila si malý byteček, jenž jsem si zařídila přesně podle mých představ. Vůbec netuším, jak jsem to se svým mužem mohla tak dlouho vydržet. Možná to bylo tím, že se na začátku našeho vztahu takto nechoval. Nebo jsem jeho chování přehlížela? Už an

S prvním klukem jsem začala chodit v sedmnácti letech. Myslela jsem si, že Petr je ten pravý. Trochu mi ale vadilo, že občas s kamarády popíjí v hospodě. Mně alkohol sice nechutnal, chodila jsem ale s ním a pila také. Chtěla jsem, aby mě měl rád, a abych zapadla mezi jeho přátele. Problém byl v tom, že často pili panáky. Čím jich Petr vypil víc, tím byl agresivnější. Když byl opilý, často mi nad

Nikdy nezapomenu její úsměv, když mi předávala svůj dopis. Stydlivě mi ho vtiskla do dlaně a odcupitala pryč. Byl jsem trochu v rozpacích, tak jsem ho schoval do kapsy s tím, že si ho přečtu později. Zvědavost mě nakonec přemohla, takže jsem ho otevřel hned za prvním rohem. Dopis vypadal, jako by ho psalo malé dítě, nechyběla ani pastelkou nakreslená sluníčka. Teď už si nevzpomínám na každé slov

S Vladimírem, mým budoucím manželem, jsem se seznámila před osmi lety v jednom vyhlášeném pražském klubu. Kamarádka zrovna odešla na toaletu a já zůstala sama u našeho stolu. Ovšem ne na dlouho. Přisedl si ke mně úplně cizí muž a na rovinu se mně zeptal, jestli nechci jet k němu domů. Na první pohled bylo zřejmé, že má dotyčný velice vysoké sebevědomí. Já mu však dala důrazně na jevo, že o něj ne

Nikdy v životě jsem neměla žádné velké zdravotní problémy. Ty ovšem přišly až když mi bylo víc jak třicet let. Byla jsem velmi zdravé a veselé dítě, které nic netrápilo. Možná tak lehká alergie na pyly, ale to bylo asi tak všechno. Najednou se mi ale moje alergie velmi zhoršila. Když se příroda začala probouzet ze zimního spánku, stromy rozkvétaly a všechno tvorstvo na zemi se těšilo z příchodu

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede do svého zámku, vezme si mě za ženu a budeme mít spolu aspoň dvě děti. Možná to všechno bylo kvůli tomu, že jsem se cítila tak sama. Nemilovaná holka, která je všem jenom na obtíž. Především své matce. Otec vlastně dom

Nejprve jsem ho potkala v baru, pak mě přišel zachraňovat po nehodě. Tvářila jsem se, že mě jeho péče obtěžuje, ale ve skutečnosti jsem netoužila po ničem jiném. V životě jsem to neměla lehké. Máma mě jako pětiletou „odložila“ spolu s roční sestrou do domova. Naštěstí mě škola bavila, podařilo se mi vystudovat a najít si slušnou práci. Vzala jsem si hypotéku na vlastní malý byt, a přestože mi p