Po smrti manžela jsem se propadla do temnoty. Nebylo nic, co by mě rozesmálo. Děti ze mě byly nešťastné. Až se nakonec stal zázrak.
Můj Zdeněk byl nejlepší člověk, jakého jsem v životě potkala. Byl hodný, milý, obětavý, tolerantní, vždy na něj bylo spolehnutí a měla jsem v něm oporu. Jeho smrt mi vzala všechno. Najednou jsem to nebyla já.
Nic mě netěšilo
Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a nemohla se nadechnout. Marně se mi snažili pomoci přátelé, rodina i děti. Nebyla jsem schopna normálně fungovat. Návštěvy u psychologa nepomáhaly. Děti se mě snažily rozptýlit výlety na nejrůznější místa naší krásné země, ale bylo to k ničemu. Byla jsem jako tělo bez duše. Až pak, jednoho dne, přišel zlom.
Stánky plné zboží
Někam jsme dojeli, už ani nevím, co to bylo za městečko nebo vesničku. Vystoupili jsme z auta a šli ulicí do kopce, až jsme vstoupili na nějaký velký dvůr, kde se konal jarmark. Všude kolem byly samé stánky s tím nejrůznějším zbožím.
Procházeli jsme se uličkami, až jsem se zastavila u jednoho stánku, kde jsem si koupila kamínek. Byla to taková moje vášeň. Nejrůznějších polodrahokamů i obyčejných kamenů z cest jsem měla doma plné šuplíky.
Ocitla jsem se v transu?
Tentokrát mě zaujal azurit. Byl opravdu nádherný! Posadila jsem se na lavičku a pohrávala si s ním. Myšlenky mi proudily hlavou, v podstatě jí jen tak procházely. Až se to najednou stalo. Ponořila jsem se do zvláštního zasnění, vnímala jsem, jak kolem mě chodí postavy jako stíny.
Dívala jsem se na ně celá omámená, byla jsem jako paralyzovaná. Najednou jsem pocítila lehkost, jako by mi ze srdce spadl balvan. Byla to tak veliká úleva, až jsem se zhluboka nadechla. Jako bych se probrala z těžké noční můry.
Klášterní místo
Děti na mě nevěřícně zíraly. Úplně jsem se jim prý změnila před očima. Z tváře mi zmizel stín a oči se rozjasnily. Jako kdyby do mě ten kámen ve spojení s místem vlil život. Když jsme se chystali jít, nemohla jsem se odlepit z místa. Za dva dny jsem vyrazila do knihovny a začala pátrat v minulosti místa.
Dozvěděla jsem se zajímavé věci. V prostorách dvora stával klášter, pobývaly v něm jeptišky, které si zde pěstovaly na zahradě bylinky a uměly zázračně léčit. Zachránily mnoho životů, jak zraněných vojáků, tak nemocných dětí. Něco z jejich léčivé energie na tom místě asi zůstalo.
Je skutečně kouzelný?
Kámen jsem doma zařadila do své sbírky. Ráda jsem ho povalovala v dlaních a cítila, jak uklidňuje mou duši. Zase jsem byla schopná chodit do společnosti, do divadla, na výstavy, kde jsem nakonec potkala i svého nového přítele.
Když se moje dcera rozváděla, kámen jsem jí darovala. Nevím, jestli to bylo jeho vlivem, ale vztah se nakonec spravil a manželství krizi překonalo.
Milena H. (67), Přerov
