Nový soused mi nedával spát. Umínila jsem si, že se s ním nejen seznámím, ale dokonce ho i pojmu za manžela! Vypadal solidně, tak proč ne? Ale jak to udělat, když byl takový netykavka?
Naše zahrady sousedily těmi vzdálenějšími konci, a tak trvalo dlouho, než jsem si všimla, že mám nového souseda. U mého plotu se totiž zjevil zřídkakdy, až poslední dny častěji, ale měl oči stále upnuté k zemi.
Rada mi nebyla nic platná
„Co tam pořád hledá?“ ptala jsem se sama sebe v duchu a vždy si odpověděla jinak. „Možná bylinky, možná jen tak pozoruje nějaký hmyz a možná je prostě tak plachý, že se nechce se mnou bavit.“ Až po několika týdnech jsem si všimla pejska, kterého si soused zřejmě pořídil v útulku.
Byl to už takový postarší kříženec s šedivějícím čumáčkem a trochu těžkým krokem. Snažila jsem se mu pejska pochválit a jeho prostřednictvím se skamarádit, ale moje snahy vyšly vždy naprázdno. „Holka, já mám takový pech. Co by kdo za to dal, mít takového fešného souseda!“ postěžovala jsem si kamarádce, ale ona se jen tak lišácky usmála.
Potom mi navrhla něco, co mě zaujalo na první poslech. Krádež! „Prostě toho pejska ukradni a potom ho jako někde najdi. Přineseš ho majiteli a on ti bude vděčný. Prostě se bude muset dát s tebou do řeči, nic jiného mu nezbude,“ vysvětlovala mi něco, co mi bylo od začátku jasné. Takové klišé, ale mohlo by zabrat!
Málem se rozbrečel
Ještě týž den jsem začala na svém plánu pracovat, ale pejsek si mnou nabídnutých lahůdek vůbec nevšímal. „Bude to zřejmě vegetarián,“ lakonicky prohlásila kamarádka a já byla v koncích. Byla jsem čím dál lačnější se seznámit, protože jsem se náhodou v obchodě dozvěděla, že je rozvedený, a tudíž volný!
Producírovala jsem se před ním v plavkách, nabízela bábovku a poprosila o opravu plotu. S plotem mi vyhověl, ale potom už nic. Pomalu jsem se začala smiřovat s porážkou, když na mě nečekaně zavolal. Tvářil se přímo tragicky. Domnívala jsem se, že se mu něco stalo, nějaký úraz nebo třeba náběh na infarkt. On ale měl úplně jinou starost. Hledal ztracenou želvu!
Slíbila jsem pomoc
„Tak proto stále chodíte s očima upřenýma k zemi?“ zeptala jsem se a on jen mlčky přikývl. Prý má želvu už skoro třicet let a nedovede si život bez ní představit! „Moje Andula se mnou prožila i přípravu na maturitu a byla i na mojí svatební cestě! Při rozvodu mi dělala tichou společnici a teď se mi ztratila!“ hořekoval a měl co dělat, aby se přede mnou nerozbrečel.
Slíbila jsem mu pomoc a hledala s ním až do noci. Prošli jsme spolu tu jeho zahradu snad stokrát, ale po želvě nikde ani památky. V noci jsem nemohla usnout a šla si na zápraží domu zakouřit. Vtom mi padl zrak na pomalu se pohybující hroudu hlíny.
Přišla nečekaně
Teprve po chvíli mi došlo, že je to ta sousedova želva Andula! Na krunýři měla hlínu, asi jak se podhrabala pod plotem. Byla jsem v pokušení ji popadnout a odnést majiteli. Jenže bych přišla o společné hledání, které jsme společně naplánovali hned na ráno. Vzala jsem želvu, uložila ji do bedýnky a pečlivě schovala do sklepa.
Při hledání mi bylo krásně
Hned ráno jsem byla připravena. V altánku snídaně, nové šaty a voňavka určená pro zvláštní příležitosti. V očích nekonečné pochopení a uši připravené naslouchat. Konečně jsme se spolu mohli bavit, vyprávět si o svých životech a občas se i vzájemně dotknout. To, když jsme nadzvedávali větve jehličnanů a hledali milovanou želvu!
Mít takovou zahradu bylo najednou k nezaplacení. V poledne společný oběd a slib, že se k večeru zase sejdeme. Byl to nejkrásnější den za mnoho let, které jsem trávila o samotě, bez manžela.
Už si zaloužím někoho pořádného
Nevzpomínám na něj v dobrém. Rozvedl se, když byly naše děti v pubertě, a ani se nenamáhal na ně platit, bídák… Musela jsem se s ním několikrát soudit! Tak snad bych si už zasloužila někoho pořádného!
Další den, v neděli, jsme byli opět domluveni na hledání, ale mně už svědomí nedalo. I tak jsem spáchala dost velký podvod. Ráno jsem vyndala želvu z bedýnky, pro jistotu jsem ji ještě trochu umazala od hlíny a běžela za sousedem.
Dal mi pusu!
Vylezl zrovna ze sprchy a mně se zatajil dech, když jsem ho viděla jen v kalhotách a bez košile… Podala jsem mu želvu, jako že jsem ji našla v noci. O tom, že to bylo už tu minulou noc, jsem pomlčela. Soused se rozzářil jako sluníčko. Pozval mě dál. Pohladil mě po ruce a potom mi dal v té euforii i pusu!
Zbytek snad už nemusím ani popisovat. Sblížili jsme se. Rychle a intenzivně. Jako svatební dar jsem koupila mému Bořkovi želvu. Vlastně želváka. Ženicha pro jeho Andulu! Na dovolenou jeli oba s námi. Přece bychom je nenechali doma samotné!
Klára P. (58), České Budějovice
