Dodnes tu historku s manželem vyprávíme. A pokaždé to u přátel zabere. Naše seznámení totiž bylo poněkud kuriózní. Pavel se na mě povzbudivě usmál. Vím, že je nervózní, ale vždyť mě přece už tak dlouho zná. Mně to vždy dlouho trvá než se hodím „do gala“. A na tento večer se připravuju zvlášť pečlivě. Chci být nejkrásnější jak jen to vůbec v mém věku jde. Ale čert vem věk! Vždyť právě dnes se

Když vám přestává fungovat mozek, je docela jedno, že vypadáte o deset let mladší a zvládnete skákat přes švihadlo, jako malá holka. Nejhroznější je, když si to ještě všechno uvědomujete. Zapálila jsem ještě jednu svíčku a zahleděla se do plamene. Takhle jsem kdysi začínala meditace. Ty mi vždycky pomohly, když jsem byla psychicky na dně. Zklidnily mě, vrátily dobrou náladu a pohodu. Teď už to

Mou největší noční můrou byla představa, že bych byla nesoběstačná. Nedokázala jsem si to vůbec představit a děsilo mě to. Tonička energicky míchá vajíčka v pánvičce a přitom neustále mluví. Strašně křičí, přitom já slyším moc dobře. Sluch je jedna z mála věcí, která v mém těle ještě funguje jak má. Ale já jsem ráda i za ten křik. Tonička je zlatá, moje skvělá vnučka. Každý den pospíchá a ze

Kdo nezažil to strašné ponižování a posměch od svého okolí, nikdy nepochopí mou obrovskou radost. Je to, jako bych se znovu narodila. A to doslova. Už si zkouším třetí kalhoty. Stále ty samé, ale pokaždé v jiné velikosti. Nemůžu se totiž strefit do té správné. Copak já vím, jakou konfekční velikost dnes mám? Stojím bezradně ve zkušební kabince a tečou mi nezadržitelně slzy. Pláču, ale štěstím.

Existují lidé, kteří si myslí, že náš svět je jen to, co vidíme. Že se dá změřit, zvážit a vědecky popsat, aniž by zbývalo cokoli magického a neprobádatelného. Já k nim však nepatřím. Od raného dětství jsem byla mimořádně senzitivní a nyní plně věřím léčivé moci drahých kamenů a vím, že vše je jen směsí různých energií, ze kterých jsme utkáni i my. Tento přístup se mi také skvěle osvědčuje. Díky

Vyrůstat v rozvedené rodině je občas složité.  Mámě ani tátovi příliš nerozumíte, nevíte, na kterou stranu se postavit a občas máte pocit, že vám nikdo nepodá pomocnou ruku. Vím o čem mluvím, protože i já pocházím z rozvrácené rodiny. Až před půl rokem jsem však pochopila, že i tak negativní věc, jako je rozvod, má své výhody. Naši se hádali vždycky. Máma je submisivní povahy a tátovi raději vše

Přiznávám, dobrá kuchařka jsem nikdy nebyla. Vařit jsem vlastně nikdy neuměla. Nemusela jsem. Když jsem byla malá, naši kuchyni ovládala moje maminka. Mým úkolem bylo jen starat se sama o sebe. Pamatuji se, že vždycky když jsem přišla za maminkou do kuchyně a chtěla jsem jí v něčem pomoci, odháněla mě, abych si šla hrát jinam. „Jakmile vezmeš jednou vařečku do ruky, už ji nikdy nepustíš!“ říkal

Už jsem měla těch mladých floutků tak akorát dost. Chtěli se jen nezávazně pobavit a dál si jít vlastní cestou. Vidět se jen tehdy, když oni měli náladu, a pak se vrátit k mamince, která se o ně se vším všudy postarala. Proč by taky opouštěli svoje dobře zabydlené hnízdečko, když je z nich nikdo nevyhodil? To by byli sami proti sobě. Ano, většina kluků, které jsem za svých pětadvacet let potkala

S mojí sestrou Veronikou jsme dvojčata. Narodily jsme se před pětatřiceti lety a celý život jsme strávily v těsné blízkosti. Spaly jsme ve stejném pokojíčku, hrály si se stejnými hračkami, nosily stejné oblečení. Když jsme nastoupily do základní školy, měli s námi učitelé malý problém. Jsme si se sestrou tak podobné, že nás od sebe zpočátku nerozeznávali. Dělaly jsme si z toho se sestrou legraci

Nikdy jsem nechtěla chodit se třemi muži najednou. Vlastně to všechno přišlo úplnou náhodou. Rozešla jsem se po pěti letech se svou první láskou, Robertem, a najednou jsem zůstala úplně sama. Nejdříve jsem si svou znovu nabytou svobodu patřičně užívala. Vlastně jsem konečně byla nezávislá. Od rodičů jsem se totiž rovnou přestěhovala k Robertovi. Byl o osm let starší než já, takže měl své zázemí